Počet slov: 1025
Rok: 1976

Nebelvírská společenská místnost byla k večeru plná studentů. Někteří si četli, jiní hráli kouzelnické šachy a druzí Řachavého Petra. Lily a Lucy seděly na červené pohovce před krbem; pracovaly na úkolu z dějin čar a kouzel. Byl to jeden z těch těžších úkolů, které zabraly pár hodin a návštěva bradavické knihovny byla při jejich psaní nevyhnutelnou záležitostí. Kate seděla s Jamesem a Siriusem na pohovce u okna a probírali minulý famfrpálový zápas, ve kterém Nebelvír doslova rozdrtil mrzimorské mužstvo. Z velké části to byla právě zásluha Jamese, který chytil Zlatonku v ten nejvíce vhodný okamžik.

„Ty můj hrdino," mrkla na nebelvírského chytače Kate a položila hlavu na chlapcovo rameno.

„Co myslíš, Kate?" protáhl James. „Dostanu za svůj úspěch něco?"

„Jasně, Dvanácteráku," uchechtl se Sirius. „Merlinův řád první třídy!"

„Nech mluvit dámu," obořil se na svého kamaráda naoko James.

Kate se usmála. „Samozřejmě, že dostaneš. U Taškaře jsem ti koupila speciální překvapení."

„Nenapínej mě," oplatil jí šibalský úsměv.

„Dobrá. Hned pro to dojdu," odpověděla a vydala se směrem k dívčí ložnici. Cestou se musela pousmát nad Jamesovou zvědavostí a psíma očima, které na ní při odchodu dělal.

Vešla do pokoje, který patřil jí, Lily, Lucy a dalším dvěma dívkám. Přistoupila k nočnímu stolku, který měla vedle postele. Otevřela vrchní šuplík a vyndala z něj velký červený balík vázaný zlatou stuhou. Na stuze byla navléknutá Zlatonka vystřižená z několikrát slepeného pergamenu. Ušklíbla se. Když dárek balila, byla si jistá, že vypadá skvěle. Teď to cítila spíš naopak. Snad to James nebude moc zkoumat...

Zatřásla hlavou. Věděla, že to James řešit nebude, je zbytečné takhle uvažovat. Spíš by měla jít do společenské místnosti, je tu už celkem dlouho. Měla se na odchod, když vtom zaslechla klování zobákem na okenici. Položila dárek na postel a spěšně se vydala otevřít sově. Vzala si dopis a sova bez čekání odlétla.

Pro Lily Evansovou, stálo na zalepeném dopise.

*****

„Kde jsi byla tak dlouho?" zajímal se Sirius, jakmile Kate přišla. „Už jsem si myslel, že jsi to šla k tomu Taškaři koupit až teď."

„Moc vtipné," zakoulela očima.

„Jsem si toho vědom," ujistil ji.

„Dost mluvení, chci svůj dárek!" zakřičel James a dělal uraženého. Několik okolních studentů začalo po skupince zmateně pokukovat. Většina však byla na Jamese zvyklá, tudíž se jeho projevem nenechala vyvést z míry.

„Tu máš, prosím tě," obrátila se k němu dívka a podala mu dárek.

„Zatím je moc pěkný," zhodnotil do James a Kate se hrdě usmála. „A co ten dopis, to není pro mě?"

„Ne, ten je pro Lily. Předám jí ho, až to rozbalíš."

„A já už myslel, že jsi mi napsala báseň," zasnil se naoko James.

„O tom si nech leda tak zdát," odpálkovala ho Kate a položila dopis na stolek. „A už rozbaluj, když jsi ho tak chtěl." Sirius se ušklíbl.

James si dárek položil na klín. Nejprve opatrně rozvázal stuhu a sundal papírovou Zlatonku. Chvíli jí držel v ruce a potom ji začal zamyšleně vyhazovat do vzduchu a chytat.

„Moc se ti povedla," pochválil dívku.

Poté Zlatonku odložil na stolek a pomalu strhával červený balící papír. Plný očekávání jej odhazoval na stůl. Brzy měl před sebou už jen krabici se znakem obchodu U Taškaře. Celý napjatý ji otevřel. Usmál se. Sirius se naklonil, aby viděl, co je vevnitř. Když to uviděl, vykulil oči a obdivně hvízdl. V krabici byly falešné hůlky, kanáří piškoty, bezhlavé klobouky a velevýbušné rachejtle.

„Páni, Kate, to muselo stát hotové mění!" podivil se James.

„Pro nejkrásnějšího chytače na světě cokoliv," mrkla.

Usmál se na ni. Vše, co bylo na stole shrnul do krabice, na pokoji ten papír vyhodí do koše a Zlatonku si vystaví. Možná zužitkuje i tu stuhu, co kdyby si ji přivázal pro štěstí na koště?

„Už jdeš?" podivila se Kate.

„Zítra je trénink," posmutněl James, ale pak se hned rozzářil. „Chceš snad, abysme ostatním týmům vytřeli zrak?"

„To ano," přikývla a pokusila se o úsměv.

„Nebuď smutná, princezno," špitl James, jakmile zpozoroval dívčin pohled a políbil jí na čelo. „Zítra si to vynahradíme."

„Skutečně?" odpověděla Kate a tvář se jí náhle rozjasnila.

„Skutečně," ujistil ji.

*****

Ležel na posteli a dočítal kapitolu Famfrpálu v průběhu věků. Zbývala mu už jen jedna stránka a poté půjde spát. Nebyl hloupý, věděl, že úspěch pramení z přípravy a to, že minule vyhráli byla odměna za jejich snahu. Byl si tedy jistý, že v budoucím utkání mají úspěch jedině tehdy, když se dostatečně připraví. A proto musí být zítra na tréninku pozorný a v žádném případě nesmí na koštěti usínat. Už jen jedna věta...

„Hele, Dvanácteráku, Kate ti asi taky napsala dopis! I když to popírala..."

„Vážně, Tichošlápku?" nadzvedl obočí James. „Tak to si ho milerád přečtu."

„Tu máš," křikl Sirius a hodil svému kamarádovi srolovaný dopis. Ten ho bez problémů chytil, sebevědomě se ušklíbl a rozruloval jej.

Milá Lily,
Byla jsi tu za mnou. Viděl jsem tě.

Zamračil se. „Hele, Tichošlápku, to není pro mě, to je ten dopis pro Lily."

„A kdo jí píše?" zajímal se Sirius.

„Nechci to číst," ošíval se James.

„Nemusíš to číst. Jen se podívej dolu na podpis."

Pobaveně přikývl a pohlédl na konec dopisu. Úsměv mu ztuhl na rtech. „Snape."

„Nekecej," rozřehtal se Sirius.

„Nekecám."

„V tom případě nevidím žádný důvod, proč se na to nepodívat," ušklíbl se Black.

„A co Lily?"

„Co by? Snape jí ublížil podle mě už dost, bude lepší, když ten dopis zkontrolujeme."

„Víš ty co? Máš pravdu, Tichošlápku!" přikývl James a pustil se do čtení dopisu. Oči mu klouzaly po pergamenu rychlostí blesku a při čtení konce mu začal na tváři hrát pohrdlivý úšklebek.

„Co se tam píše, Dvanácteráku?"

„Samé pitomosti," ušklíbl se chlapec. „Jako by si myslel, že mu to Evansová uvěří." Nevěřícně zakroutil hlavou a hodil dopis zpátky Siriusovi.

Ten ho bez otálení rozevřel a začal číst.

„Podle mě si nevymýšlí," uvažoval nahlas. „Možná na tom je něco pravdy."

„Možná," uchechtl se James. „Myslíš, že by bylo nesprávné si ten dopis nechat?"

„Nemyslím si," usmál se Sirius. „Podle mého by to Lily jen zbytečně ublížilo."

„Možná je to trochu sobecké," zamyslel se naoko James. „Ale možná mi zítra omylem spadne do krbu."

Sirius se rozesmál. „Ach, ty nešťastné náhody, Dvanácetráku. Lituji jich už předem."

*****
Dooost se teď bojím vašich komentářů. :D Nu, ještě ale není zdaleka konec a tak mě prosím nezabíjejte. :D