Počet slov: 1109
Rok: 1976

Probudil se časně z rána, přestože se celý večer převaloval a měl neklidný spánek. Už tu ležel týden a stále si v hlavě přehrával tytéž otázky. Skutečně za ním byla Lily? Nebo to byl jen nějaký přelud? Byl si téměř jistý, že za ním někdo byl, na tvář si však nevzpomínal. Věděl jen, že to byla nějaká dívka. Nepamatoval si však, zda měla zrzavé vlasy. Klidně mohly být hnědé. Kdyby to ale nebyla Lily, proč by utíkala? A pokud vezmeme v úvahu, že to skutečně byla ona, proč utíkala? Proč za ním přišla? Znamená to snad, že bude všechno zase jako dřív?

Aniž by si to uvědomil, rázně se posadil. Pocítil prudkou bolest v hlavě. Přestože se stále ještě cítil nemocný, přál si už být zase ve škole. Musel se ujistit, co z toho všeho byla realita a co sen. Rozhlédl se. Madame Pomfreyová právě stlala postel naproti té jeho a broukala si melodii jakési písničky. Měl tušení, že to byla tatéž písnička, kterou si jednou broukal i Brumbál, když šel po schodišti směrem do Velké síně.

„Madame Pomfreyová?"

Ošetřovatelka se k němu otočila a tázavě si jej přeměřila pohledem. „Potřebujete něco?"

„Můžu už jít?"

„Vtipkujete?" zhrozila se. „Minimálně týden si tu ještě pobudete."

Přikývl a znovu si lehl. Věděl, že energické Madam Pomfreyové nemá smysl odporovat, stejně by si nakonec prosadila svou. Místo toho nahmatal na svém nočním stolku pergamen a brk. Alespoň Lily napíše. Musí vědět, jak to s nimi doopravdy je.

Milá Lily,

Severus si povzdechl. Dopisy mu nikdy moc nešly. Už teď tápal, jak pokračovat.

Byla jsi tu za mnou. Viděl jsem tě. Řekl jsem jen tvé jméno a ty jsi odsud utekla, proč? Už je to opravdu dlouho od té doby, co jsme si spolu normálně popovídali. Stýská se mi po těch časech, stýská se mi po tobě.

Zamračil se na pergamen. Neznělo to až moc osobně? Snad to Lily nebude nikomu ukazovat.

Víš, nikdy jsem neměl skutečné přátele. Netuším, zda jsou Mulciber, Avery, Regulus nebo Malfoy lidé, s kterými bych se mohl bavit tak, jako s tebou. Byla jsi mou opravdovou kamarádkou. První a pravděpodobně poslední. Děkuji ti za všechen ten čas, který jsi se mnou strávila.

Zamyslel se. Má to napsat? Má napsat to, co k ní cítí? Ušklíbl se. Nemá co ztratit.

Víš, Lily, pro tebe jsem byl vždy jen kamarád. Ale já to tak nebral. Denně jsem se ztrácel v tvých hlubokých zelených očích, denně jsem si přál česat ty husté zrzavé vlasy, na které si tolik stěžuješ. Miloval jsem tě, Lily Evansová - a stále tě miluji.

Rozklepaly se mu ruce, slovo miluji tedy ukončil poněkud atypicky psaným i. Srdce mu bušilo, jako kdyby právě běžel desítky kilometrů. Poprvé v životě napsal to, co si jen myslel, co se dlouho snažil vyhnat ze své hlavy. Natáhl se pro sklenici vody, která stála na nočním stolku. Pár loky vyprázdnil obsah a pustil se znovu do psaní.

Vím, že ty mě teď pravděpodobně nesnášíš a přeješ mi to nejhorší utrpení - chápu to. Ublížil jsem ti, zradil tvou důvěru a bavím se s lidmi, kteří ti jsou odporní. Zřejmě jsem ti teď odporný i já. Věř mi, že si to neustále vyčítám, prosím, věř mi alespoň tohle.

Žádám tě jen o jednu věc, odpověz mi, dej mi alespoň nějaké znamení, že jsi tento dopis četla. Nikdy se mnou už nemusíš promluvit, jen chci, abys tohle všechno věděla.

S. Snape

Chlapec dvakrát přeložil kus pergamenu a silně si jej přitiskl na hrudník. Po tváři se mu začala kutálet slza. Zlostně si ji setřel z obličeje. Nechtěl plakat. Za pár dní mu bude sedmnáct, není přece žádné malé dítě! Lehl si a obličej zabořil do polštáře. Přesto, že byl v místnosti jen on a Madame Pomfreyová, která mu nevěnovala pozornost, nechtěl, aby někdo viděl jeho slzy, které ne a ne zastavit. To si raději zmáčí polštář.

Věděl, že slovy o odpovědi či znamení započal ve svém životě období nekonečně dlouhých hodin a dní. A dokud Lily neodpoví, nebude mít klid. Vzhledem k obsahu dopisu doufal, skoro až věřil, že odpoví. Dokonce začal uvažovat o tom, že pokud ho znovu přijme a odpustí mu alespoň z části, pokusil by se vymanit z Malfoyova okruhu potencionálních budoucích Smrtijedů. Protože teprve tehdy, když o Lily přišel, si uvědomil, že ačkoliv si myslel, že jej černá magie naplnuje, bez Lily pro něj neznamenala tolik jako předtím. Pokud neodpoví, ani nenaznačí, že dopis četla, nic mu už nezabrání v tom, vyjádřit svou plnou podporu Pánovi Zla.

Přišlo mu až absurdní, že rozhodnutí, zda bude Smrtijedem závisí na tom, jestli Lily odpoví nebo ne, ale věděl, že bez ní by se tomu stejně nevyhnul. Bez ní by neměl sílu odporovat dotěrnému Malfoyovi ani dalším, kteří se ho den co den snažili přesvědčit. Všechno tedy záleželo na ní, ačkoliv o tom nevěděla, což si však Severus nepřipouštěl. Pergamen s dopisem založil do jedné z knih, které mu Avery donesl. Jednu z nich si vzal, rozevřel jí přibližně v polovině a pustil se do čtení.

Kletba Cruciatus je druhá z kleteb, které se nepromíjejí. Použitím této kletby vyvoláme u zasaženého nesnesitelnou bolest.  Kletba Cruciatus je druhá z kleteb, které se nepromíjejí. Použitím této kletby vyvoláme u zasaženého nesnesitelnou bolest.

Severus zmateně pohlédl do knihy, ušklíbl se a pak ji zavřel. To, že přečetl dvakrát stejný řádek bylo znamením toho, že si dnes moc nepočte. Nemohl se soustředit, četbu by si pravděpodobně vůbec neužil. Rázně knihu odložil na noční stolek, přikryl se peřinou až po krk a zavřel oči. Přehrával si před sebou všechny ty momenty, které ho dovedly až sem. Bohužel si nepamatoval, co přesně se stalo. Věděl jen to, že měl ohromnou žízeň, šel se napít a někdo ho zřejmě udeřil. Otázka kdo zůstávala stále nezodpovězená.

„Severusi?"

Otočil se. Stál před ním Regulus.

„Ahoj," přivítal kamaráda Severus.

„Víš, šel jsem okolo a tak jsem si říkal, že než půjdu na hodinu, ještě se u tebe stavím. Nepotřeboval by sis něco poslat, nechceš něco přinést nebo tak něco? A jak dlouho tady ještě budeš?"

„Asi tak týden," odtušil Severus nevesele a uvažoval, jak moc může mladému Blackovi důvěřovat. „Potřeboval bych, abys odeslal jeden dopis."

„Dobře, komu?"

„Lily Evansové."

Regulus se zatvářil zmateně. „Ach... Myslel jsem, že... no nic. A co, kdybych jí ho jednoduše předal?"

„Ne," odmítl Severus možnost. „Pošli jí to. A nejlépe někdy večer, aby ho nedostala ve Velké síni, ale až ve společenské místnosti."

„V pořádku," souhlasil Regulus. „Drž se."

„Budu," odvětil chlapec a pozoroval mladého Blacka, jak mizí z ošetřovny. Netušil, zda udělal správnou věc a docela se obával dne, kdy ošetřovnu opustí. Přesto všechno doufal, že ať už to dopadne jakkoliv, zůstane to jen mezi ním a Lily.

*****
Děkuju moc za 8k přečtení, neskutečně mě to potěšilo! ^^ ❤️