Počet slov: 1040
Rok 1976

Hodina lektvarů probíhala zcela v normálním duchu. Přestože byl zimní mrazivý den, svítilo slunce. I ponuré chodby školy ztratily poněkud ponurou atmosféru a přes mozaiková okna na schodiště proudila záře, světélkující všemi barvami. Lily se svou kamarádkou Lucy připravovala přísady na jeden z mnoha lektvarů, které měli tento rok udělat. Profesor Křiklan seděl ve svém křesle na rohu místnosti a četl si Denního věštce. Občas si cosi zabručel pod vousy a polohlasně mumlal poznámky na adresu jedné "až příliš dotěrné" novinářky. Byla to celkem poklidná hodina. Každá skupinka studentů si pracovala na svém.

„Končíme!" zatleskal náhle Křiklan, rázně se zvedl ze křesla a usmál se na studenty. „Za chvíli bude konec hodiny, tak ať ještě stihnete vyčistit pomůcky. Dnes nebudu hodnotit příliš přísně," usmál se. „Přesto očekávám, že jste předvedli ten nejlepší výkon, jakého jste byli schopni."

Křiklan si celou třídu přeměřil pohledem. Z ničeho nic se zatvářil dost posmutněle. „Ach ano, pan Snape tu s námi dnes není. Nebohý chlapec... Bohužel se teď trápí na ošetřovně. Madam Pomfreyová dělá co může."

Lily seděla nehnutě na židli a bojovala sama se sebou. Měla veliké nutkání pohlédnout na prázdné místo, kam sedává Severus, snad proto, aby se přesvědčila, že si Křiklan nevymýšlí. Pochyby zahnala jemným zamračením. Věděla, že Křiklan nelže a tudíž bylo naprosto zbytečné nepřítomnost chlapce jakkoli zpochybňovat. Přesto za pár minut, při odchodu z učebny vyhledala místo, kam sedával. Nebyl tam. Rychle odvrátila pohled, jako by se bála, že někdo zahlédne její počin. Ve snaze vypadat co nejméně nápadně si ani neuvědomila, že většina studentů je už mimo učebnu.

„Lily!" pronesl náhle Křiklan, který stál za dívkou. Trhla sebou a obrátila se. „Lily... Pročpak nejdete za ostatními? Hodina skončila."

„Já už jdu," ujistila profesora. „Jen - " nadechla se „ - bych chtěla vědět... Co se stalo Severusovi?"

„To nikdo neví," odpověděl a zamyšleně pohlédl dívce do očí. „Našli ho nedaleko mrzimorské společenské místnosti, u kuchyně."

Lily polkla. Poděkovala profesorovi za odpověď a vydala se na oběd do Velké síně. Cesta jí připadala delší než obvykle. Možná to bylo tím, že šla sama, možná tím, že jí trápily výčitky svědomí. Samozřejmě si pamatovala na podezřelý rozhovor ohledně Severuse, který spolu vedli Pobertové. Mělo to s tím něco společného? Vzpomněla si, jak uvažovala o tom, zda jej informuje. Vztek ale převážil a rozhodla se, že si to nechá pro sebe.

„Lily, pojď dovnitř!"

Cukla sebou. Před vchodem do Velké síně postával Remus Lupin a usmíval se. Uvědomila si, že už delší dobu postává na místě a srovnává si myšlenky.

„A co tady děláš ty?" obrátila se k chlapci, aby zahnala rozpaky.

„Čekám na ostatní," odpověděl klidně Lupin.

„Ach," špitla Lily a nahlédla do Velké síně. „Tak - já už půjdu." Nečekala na odpověď a rychle vykročila k nebelvírskému kolejnímu stolu. Usadila se vedle svých kamarádek. Jakmile jí Kate spatřila, usmála se a trochu se posunula, aby měla Lily více místa. Lucy svou kamarádku nezaznamenala, jen dál hleděla ke stolu, kde seděl Boris. Jakmile na ni chlapec pohlédl, zarděla se a sklopila zrak. Lily se jemně usmála. Své kamarádce vztah s Borisem velmi přála. Přesto, že spolu už nějakou tu dobu byli, stále se chovali, jako kdyby se seznámili včera. Lily začala přemýšlet o Kate a Jamesovi. Náhle si však povzdychla, protože v souvislosti s Jamesem si znovu vzpomněla i na Severuse. Bojovala sama se sebou. Má ho jít navštívit? Samozřejmě, že mu stále neodpustila, ale na tom, jít navštívit spolužáka na ošetřovnu přeci není nic osobního. Jen by se podívala, jak na tom je. Nic víc.

*****

Nejistě stála před ošetřovnou a uvažovala, zda vstoupit. Rozhodnutí jí ušetřila Madam Pomfreyová.

„Jdeš za někým?" optala se a otevřela loktem dveře. Ruce měla plné bílých povlečení, která měla až pod bradu.

„Ano," špitla Lily. „Za Severusem Snapem."

Ošetřovatelka posmutněla v obličeji, vstoupila do místnosti a posunkem dívce naznačila, že může vstoupit. „S panem Snapem to nevypadá vůbec dobře. Nejen, že má zápal plic, ale navíc strávil celou noc na chladné chodbě, kde se zřejmě s někým popral, netuším."

Lily na Madame Pomfreyorou tázavě pohlédla. „Popral?"

„Ano, měl na tváři ošklivou podlitinu, tu už jsem naštěstí odstranila. Co se mi však podařilo jen omezit byl zápal plic. Na něj pomáhá jeden málo známý lektvar, profesor Křiklan mi ho dnes donese."

„A co antibiotika?" optala se Lily. „Vím, že to je mudlovský vynález, ale - "

„Anti - co?" prohodila nezúčastněně Madame Pomfreyová a skládala prostěradla do úhledných hromádek. „Chtěla jste za panem Snapem, nechtěla jste mě tu poučovat. Právě spí, což díky lektvarům, které jsem mu podala není nic neobvyklého."

Lily od ní odvrátila zrak a vydala se k jediné posteli, obsazené posteli. Potěšilo ji, že Severus spí. Nechtěla, aby věděl, že tady byla. Pohlédla na postel. Černovlasý chlapec ležel na zádech a byl až po hrudník přikrytý peřinou. Sípavě oddechoval a měl zavřené oči. Při pohledu na něj Lily hned něco nesedělo. Byl více bledý, než bylo obvyklé, klidně by se ale vsadila, že bude přímo hořet. Ani vteřinu se nerozmýšlela a sáhla mu na tvář. Nemýlila se. Její studená ruka, položená na horkou pokožku chlapce však způsobila, že se jemně zamračil a převrátil na bok. Lily rychle stáhla ruku k tělu. Severus nyní ležel otočený směrem k ní a oddechoval. Dívka zavrtěla hlavou. Bylo pošetilé sem chodit. Vlastně ani netušila, proč sem šla. Otočila se od lůžka a měla se na odchod.

„Lily..."

Ztuhla na místě. Má se otočit nebo ne?

„Lily..." sípavý hlas zněl překvapeně a prosebně.

Ano nebo ne? Polkla. Ne. Nemá si s ním co říct. Vydala se rychle směrem ke vchodu, aniž by se ani jednou ohlédla. Cestou do společenské místnosti téměř běžela, nějak ji to uklidňovalo a pomáhalo přemýšlet. Byla to hloupost. Už s ním nechce mít nic společného.

*****

Ležela v posteli a oddechovala. Blížila se půlnoc. Přesto, že byl dnešní den více než únavný, nemohla spát. I když si říkala, že Severusova nemoc její vina není, vzpomínka na rozhovor Pobertů ji rozesmutněla a styděla se za ní. Měla to říct. Snažila se nemyslet alespoň na svůj zbabělý útěk z ošetřovny.

Avšak ve spánku, kdy své myšlenky nemohla ovládat, vystala před ní její situace v celé své ohyzdné nahotě. Zdálo se jí, že se Severus topí a volá na ni, aby ho zachránila, ona však utíká, utíká od něj a v dáli zní veselý smích Pobertů...