Počet slov: 1301
Rok 1972

Na Vánoce se Severus probudil časně. Musel ještě něco zařídit. Obléknul se a zamířil k podobizně, která chránila nebelvírskou kolejní místnost. Severus trpělivě vyčkával, na to, až někdo vyjde. Nakonec skutečně někdo vyšel, bohužel to byl Potter.

"Co tady hledáš?", zeptal se James prozíravě.

"Co ti je do toho, Pottere.", ušklíbnul se Severus.

"Jestli hledáš Lily, tak ta je venku.", pověděl Remus, který právě vycházel z odkryté podobizny.

"Díky.", odvětil odměřeně Severus a vydal se ven.

Venku sněžilo. Vločky sněhu poletovaly kolem hradu a vítr si s nimi hrál. Severus by se nejraději vrátil zpět do hradu, ale touha zastihnout Lily dříve, než se vydají domů, byla veliká. Přivřel oči, aby mu do nich nevlétalo tolik vloček, proplétal se mezi koulujícími se studenty, až konečně spatřil Lily. Měla kolem krku omotanou nebelvírskou šálu a vlasy měla sepnuté sponou.. Bavila se právě se Kate a Lucy a něčemu se smály. Severus se zastavil na místě, bušilo mu srdce a jen tam tak hleděl na rudovlásku. Nakonec se odhodlal a přistoupil k ní.

"Ahoj, Lily."

"Ahoj, Severusi.", odtušila Lily.

"Něco pro tebe mám.", usmál se tajemně Severus.

"Já pro tebe taky.", pověděla Lily. Náhle se otočila a odběhla ke Kate. Ta jí něco pošeptala a předala jí balíček.

"Měla jsem ho schovaný u Kate.", vysvětlila dívka a podala ho svému příteli,

Severus vytáhnul z hábitu svůj dárek pro Lily.

"Omlouvám se, že není zabalený. Mulciber si ho všiml a myslel si, že je pro něj a rozbalil ho. A další papír jsem už neměl.", pověděl chlapec rozpačitě a podal jej dívce.

Severus rozbalil svůj dárek. Byla to kniha o lektvarech.

"Říkala jsem si, že by jsi také mohl začít číst něco jiného, než pořád tu černou magii.", vysvětlila Lily a s úsměvem pohlédla na Severuse, kterému dárek zřejmě udělal radost.

Lily mezitím prolistovala knihu, kterou jí Severus daroval. Byla plná fotografií a vyprávění o kouzelnických místech, jako jsou například Azkaban, Příčná ulice, Prasinky nebo Bradavice a jiné kouzelnické školy.

"Děkuji, Severusi.", špitla Lily. "To si ráda přečtu.", dodala a zazářily jí oči.

Vypadá nadherně, jako nějaká víla, pomyslel si Severus. Lily se otočila a chtěla jít ke kamarádkám.

"Moc ti to sluší", vyhrknul dřív, než se stačil zastavit.

Lily se otočila. "Díky, Seve.", usmála se na kamaráda, který byl rudý až po uši. "Měj se."

"Ty taky.", pověděl jen Severus.

❌❌❌

Na nastupišti na Lily už čekali rodiče. Petunie nejspíš zůstala doma.

"Lily, ahoj, broučku.", přihnala se k Lily paní Evansová, jakmile jí spatřila. "A tohle bude jistě tvá kamarádka."

"Ano, to je Kate."

"Těší mě, paní Evansová.", usmála se na Lilyinu matku Kate.

"Mně také, Kate. Kde máš rodiče?"

"Za chvíli tu budou."

"Tak my už s Lily půjdeme."

"Dobře. Ahoj Lily! A piš mi. Ráda jsem vás poznala, paní E."

"Měj se."

"Ahoj, Kate!", pozdravila kamarádku Lily.

"A kde je Severus?", zeptal se pan Evans.

"My spolu neseděli v kupé, nevím.", pokrčila rameny Lily.

Severus byl v malé skupince zmijozelských studentů, kteří právě vystoupili. Chystal se hned jít za svou matkou, ovšem kdosi ho zatahal za rukáv. Severus se otočil.

"Přijel bys k nám na prázdniny?", optal se ho Regulus Black.

"Proč ne.", souhlasil Severus. Předpokládal, že se toho od letních prázdnin moc nezměnilo a rodiče se stále hádají. Občas přemýšlel o tom, že by si raději ustlal někde venku, než aby poslouchal jejich hlasité hádky. Ovšem strávit část prázdnin v sídle Blackových znělo lépe, než se krčit někde pod stromem.

"Super. Moje adresa je Grimmauldovo náměstí 12. Budu se na tebe těšit."

Severus se usmál. "Já se také těším. Zatím se měj."

❌❌❌

Doma Severus skutečně strávil jen rodinné Vánoce. Od matky dostal nový hábit a od otce přednášku o tom, že kdyby nebyl, žilo by se jim lépe. Po demotivující přednášce se necítil smutně, spíš naštvaně. Otec poté ještě vynadal matce, že mu koupila nový hábit, že místo něj mohla koupit cigarety a pivo. To by se ti líbilo, ty mudlovskej šmejde, pomyslel si zlostně Severus a zaťal ruce v pěst. Když uslyšel plesknutí o tvář a matčin křik, seskočil z postele a začal si balit kufr. Poté beze slova došel do obývacího pokoje, stroze oznámil, že se vrátí až o letních prázdninách, hodil do krbu hrstku letaxového prášku a vykřiknul Regulusovu adresu. Ještě slyšel, jak za ním otec něco naštvaně řve a poté už jen ucítil chvilkový stav beztíže a dopadl na zem.

Rozhlédnul se kolem sebe. Nacházel se v ponuré místnosti plné knih. V místnosti byl jen domácí skřítek, který se na Severuse obrátil a poté beze slova odešel. Severus rozpačitě stál na místě a poté se rozhodl podívat se na knihy, které byly vyrovnané na policích od země až po strop.

"Severusi!"

Severus se otočil. "Zdravím. Regulusi. Snad nevadí, že jsem přijel tak brzy. Ale doma to bylo k nevydržení."

"Teď mi trochu připomínáš Siriuse. Ten také pořád tvrdí, že je to doma k nevydržení.", ušklíbnul se Regulus. "Mám pro tebe dárek." dodal. "Pojď za mnou."

Severus šel s Regulusem do jeho pokoje. Cestou minuli spoustu portrétů, které na Severuse povýšeně hleděly. Regulusův pokoj byl veliký, byl zařízen v barvách Zmijozelu a na první pohled bylo jasné, že vybavení muselo stát kupu peněz. Regulus vytáhnul ze skříně zlatý prsten s černým diamantem ve středu.

"To mi chceš dát?", zarazil se Severus a cítil se trochu rozpačitě, protože sám měl pro Reguluse pouze zápisník. Byl sice velmi hezký, se znakem Zmijozelu na kožené obálce, ale pro někoho z tak majetné rodiny to možná nebude zase tak úžasný dárek.

"Neboj, není prokletý.", ujišťoval ho Regulus, který si jeho výraz špatně vyložil.

"Já mám pro tebe také dárek, ale lepší než ten tvůj není."

"Ja umím totiž dávat ty nejlepší dárky.", prohodil sebevědomě Regulus.

Prohlédl si zápisník od Severuse a poděkoval mu, ovšem Severus tušil, že ze zapisníku není zase tak moc nadšený. Nedivil se mu; určitě dostal i lepší dárky.

Za chvíli do dveří vešel domácí skřítek a oznámil, že je večeře na stole.

"To je Krátura.", vysvětlil Regulus cestou do jídelny. "Sirius mu říká Kreatura."

"Zasmál bych se tomu, kdyby mi bylo tak šest let.", ušklíbnul se Severus.

"To jsem mu říkal také."

Když chlapci přišli k podlouhlému stolu, Severus si uvědomil, že zřejmě není jediným hostem. Kromě Oriona a Walburgy Blackových tu seděl také Lucius Malfoy, Narcissa Blacková a jedna černovlasá bledá dívka, věkem tak asi okolo 20 let.

Konverzace probíhala v klidu a Severusovi přišel pan Orion Black velmi sympatický. Vypadalo to na příjemný večer, to by ale nesměl přijít Sirius. Jakmile dorazil ke stolu, lhostejně pohlédl na rodiče a usadil se. Když si ale všiml Severuse, vyskočil a prohlásil, že s takovým idiotem u stolu jíst nebude.

"Sám jsi idiot.". usadila ho černovlasá dívka.

"Dej si pohov, Bellatrix. Jste idioti všichni.", řekl Sirius klidně. "Co tady děláš?", otočil se na Severuse.

"Regulus mě pozval."

"A když jsem si chtěl přátele pozvat já, tvrdili jste, že tu žádné cizí lidi nechcete!", obrátil se Sirius na rodiče.

"Severus pro nás není cizí - žádný Regulusův přítel pro nás není cizí. Jsme jedna krev a jedna kolej.", vysvětlila posměšně Walburga Blacková. "Ale tvé krvezrádné přátele tu mít nechci! Táhni do pokoje!"

Sirius pokrčil rameny a vydal se pryč. Severus se ušklíbnul. Ani trochu mu ho nebylo líto.

❌❌❌

Co se za krátký pobyt v rodině Blackových Severus naučil, bylo to, že o příslušnosti k Pánu zla se tu mluvilo zcela otevřeně. Bellatrix, Regulusova sestřenice dokázala o Voldemortovi mluvit celé hodiny. Také se dost vyznala v černé magii a Severus si s ní rád povídal. Zatímco on o kletbách, které nepromíjejí jen četl, ona už dvě z nich vyzkoušela. Siriuse moc často neviděl. Byl pořád zalezlý ve svém pokoji. Jednou do něj Severus omylem nahlédl (v domě bylo tolik pokojů, že bylo těžké se tam zorientovat) a dost se lišil od těch ostatních. Minimálně nebelvírským znakem pověšeným nad postelí.

*****

Ahojte, moc se omlouvám, že jsem kapitolu přidala až teď skoro v půl šestý, ale zítra píšeme z ekonomiky z evidence zásob a tak mě napadlo, že bych mohla otevřít sešit a podívat se na látku. 😀 Právě opakujeme, ale to bych nebyla já, kdyby se mi to všechno už dávno nevykouřilo z hlavy. 😀 Snad se vám dnešní díl líbil, všem moc děkuji za komentáře a za přízeň, to mě k psaní dost motivuje. ^^ A držte mi prosím palce, ať mi zítřejší písemka dopadne co nejlíp. 😀