Počet slov: 1025
Rok 1972/1973

Severus, Regulus, Avery a Mulciber seděli v kupé spěšného bradavického vlaku. Právě si povídali o tom, jak strávili prázdniny.

"To víte, byl u nás Severus a můj bratr zuřil.", začal Regulus. Právě, když byl v polovině vyprávění jednoho směšného zážitku, do kupé se vřítila Lily.

"Co se stalo?", zeptal se udiveně Severus.

"Pojď za mnou.", řekla jen Lily.

Avery s Mulciberem se začali chechtat a Lily si je změřila chladným pohledem.

"Pojď, Severusi."

Severus vstal a vydal se pryč z kupé za Lily. Stáli v uličce a Lily chlapci vyčítavě hleděla do očí.

"Kde jsi celé prázdniny byl?"

"Já - "

"To ses mi nemohl ani ozvat?"

"Víš, - "

"Počkej! Teď mluvím já. Šla jsem až k vám domů. Tvá maminka mi oznámila, že jsi utekl letaxovou sítí. Víš, jaký jsem o tebe měla strach? Nenechal jsi mi žádnou zprávu, nic. Seve, je to tvoje věc, kam mizíš, ale mohl jsi mi dát alespoň vědět."

Severus pohlédl na naštvanou Lily. Ano, měl jí o sobě vědět dát, ale u Blackových byl tolik zaneprázdněný, že si na Lily ani nevzpomněl.

"Já jsem byl u Reguluse Blacka. Pozval mě."

"Vždyť jsou jeho rodiče Smrtijedi!"

"To neznamená, že je špatný."

"Já - já vím, že ne. Jen podle těch řečí, co Sirius vede občas ve společenské místnosti jsou to zlí a oškliví lidé."

"Asi jak pro koho.", prohodil Severus.

"Seve, nelíbí se mi, s kým se stýkáš.", podotkla ustaraně Lily.

"Je to moje věc."

"Když to bereš takhle.", řekla chladně Lily a zablyštěly se jí oči.

Severus otevřel pusu, aby něco namítnul, ale Lily jej pohybem ruky zastavila a vydala se do svého kupé.

"Co ti chtěla?", zeptal se Avery zvědavě.

"Nic důležitého.", pověděl Severus a zamyšleně pozoroval zasněžený venkov, kterým právě vlak projížděl.

❌❌❌

Jakmile vlak zastavil, studenti vystupovali a rozhlíželi se po známé krajině. Zasněžené okolí Bradavic vypadalo jako z nějaké pohádky. Když se vymrzlí studenti usadili ve Velké síni, čekala je lahodná večeře. Po ní šla většina studentů hned na kutě. Vždyť zítra se už opět učí!

❌❌❌

První dny ve škole utekly studentům daleko rychleji, než by si bývali přáli. Brzy už nastal únor a učitelé začali s vyučováním naplno. Občas se žáci skutečně zastavili až večer - a to jim učitelé ještě dávali kupu úkolů. Bylo tedy zřejmé, že toto tempo studenty brzy naštve. Mezi první, kteří o "té nespravedlivě velké spoustě úkolů" začal mluvit nahlas byl James Potter. A jelikož byl James Potter naštvaný a při hodinách se nedokázal soustředit na profesory, našel si nový střet zájmů - Lily. Při hodinách jí neustále otravoval, o přestávkách kolem ní poskakoval a Lily ho dlouhou dobu mistrně ignorovala. Ovšem během konce roku, kdy profesoři na žáky naložili ještě více učení ("Je to pro vaše dobro!", pištěl profesor Kratiknot, "Neuděláte jinak zkoušky.", podotkla přísně profesorka McGonagallová") James s otravováním Lily nepřestával.

"Mohl bys mě aspoň na chvíli nechat?", křikla na něj netrpělivě Lily při hodině lektvarů, kdy na ní James hleděl, dělal opičky a přitom vymačkával do lektvaru slimáčí sliz.

"Já ti přeci nic nedělám.", ohradil se nevinně James.

"Nech Lily na pokoji, Pottere.", sykl Severus.

"Nebo co? Poštveš na mě Siriusovi rodiče?", ušklíbnul se James

"Máti mi díky tvé nechtěné návštěvě stále omílá o hlavu, že by měla radši za syna tebe, než mě. Vidíš, Srabusi, aspoň někdo tě má rád.", zapojil se do rozhovoru Sirius.

"Vida, v tom případě jsem na tom lépe, než ty.", pověděl Severus.

"Nechte toho!", křikla Lily a celá třída se na ní obrátila.

"Děje se něco, slečno Evansová?", optal se profesor Křiklan, aniž by zvedl oči od Denního věštce.

"Ne, vůbec nic.", pověděla Lily celá rudá a zlostně pohlédla na Jamese se Siriusem, kteří se začali potichu chechtat.

❌❌❌

Školní pohár tento rok vyhrál Havraspár. Na druhém místě byl Zmijozel a v jeho těsné blízkosti se držel Nebelvír. Mrzimor byl s třemi sty dvaceti body čtvrtý. Zkoušky dopadly nad očekávání dobře a studenti se už těšili domů. Severus se ovšem trochu obával reakce svých rodičů - ne že by neměl dobré výsledky, ale bál se, že po něm bude matka vyžadovat vysvětlení ohledně jeho nepromyšleného útěku na Grimmauldovo náměstí 12.

Hned co vystoupil, hledal na nástupišti matku, protože nestála na svém obvyklém místě. Severus proto přiběhl k paní Evansové, která se právě vítala s Lily. Jakmile ho zahlédla, usmála se.

"Zdravím, Severusi, jak dopadly zkoušky?"

"Dobrý den, paní Evansová. Dopadly dobře.", odpověděl Severus a zrudnul. "Chci se jen zeptat, zda jste neviděla mou matku."

"Je mi líto, ale ne, nikde jsem si jí nevšimla."

"To je v pořádku.", řekl Severus a rozhodl se, že tedy půjde domů sám. Proč na něj matka nečekala jako vždy? Myslela si snad, že je už dostatečně velký na to, aby šel domů sám? Nebo se na něj zlobí kvůli tomu útěku? A nebo jen prostě neměla čas, pomyslel si Severus optimisticky. Když už stál u dveří, trochu se zdráhal, ale nakonec si odemknul a vešel dovnitř.

Ukázalo se ale, že se bál zbytečně. Matka doma nebyla. Severus šel do obývacího pokoje. Na děravé ošumtělé pohovce tam ležel jeho otec, pil pivo a sledoval fotbalový zápas.

"Kde je matka?", zeptal se Severus.

Otec se uchechtnul.

"Říkal jsi něco, kluku?"

"Ptám se, kde je matka?"

"V nemocnici."

"Proč, stalo se jí něco?"

"Spadla.", zamumlal neurčitě Tobias Snape.

"Ty jsi jí zmlátil!", zařval Severus. "Ty - "

"No tak klídek.", usmál se krutě otec. "Nic nevíš, kluku."

"Nenávidím tě.", syknul Severus.

Otec se rychle zvednul a rozpálil se do ruda: "Zopakuj to!"

"Nenávidím tě.", zařval Severus a utíkal rychle do svého pokoje, kde se zamknul, aby ho otec nemohl zbít.

"Okamžitě otevři!", bušil do dveří otec. "Dokud žiješ pod mou střechou, budeš mě respektovat!'

"To určitě.", podotknul Severus tiše, aby to otec neslyšel. Věděl, že ho bušení do dveří po chvíli unaví a půjde si zase lehnout na pohovku, ovšem kdyby se s ním hádal, jistě by byl schopný dveře vyrazit.

Severus, hladový a vyčerpaný z cesty se svalil na postel. Četl si chvíli knihu od Averyho. Byla plná hrozných kleteb a on si jen představoval, jak je zkouší na otci. Vzpomněl si na matku. Na knihu mu ukápla slza. Zlostně jí zaklapl, zhasl a šel spát. Za dveřmi ještě slyšel otce, jak řve na fotbalové hráče.