Deringský les/Londýn, léto 1984

Když se Severus dalšího rána vrátí do chatrče, aby Lucy vyzvedl, je už černovláska oblečená a čeká na staršího čaroděje v sedě opřená o stěnu naproti dveřím. Snaží se neusnout. V noci se sice trochu prospala, nicméně i tak ji proměna docela vyčerpala, jako obvykle. Ale musí uznat, že bylo docela příjemné být po takové době při úplňku zase sama sebou. Během těch pár let od posledního úplňku pod rouškou vlkodlačího lektvaru už skoro zapomněla, jaké to je neztratit na pár hodin své vlastní já.

Lucy na chvilku zavře oči. Jenom na chvilku...

Probudí ji mužský hlas volající přes zavřené dveře. „Lucy? Můžu dovnitř?"

Černovláska pozná hlas svého staršího bratra.

„Pojď."

Ozve se cvaknutí zámku a dveře se s mírným zaskřípěním otevřou. Na prahu stojí Severus Snape, i přes poměrně teplé letní ráno zahalený do pro něj tak typického dlouhého černého hábitu.

Lucy zamyšleně nakrčí čelo. „Není ti v tom vedro?"

Severus pozdvihne jedno obočí. „Jak vidím, humor tě neopustil, takže všechno proběhlo v pořádku?"

Černovláska přikývne. „Jo, jako obvykle."

„Tak pojď."

Severus před sebe natáhne ruku. Lucy ji přijme a nechá se vytáhnout na nohy. Společně se poté přemístí z Deringského lesa zpět do Londýna. Severus odvede dívku až před dveře jejího a Regulusova bytu, ujistí se, že zašla dovnitř. Teprve poté se mladý čaroděj vrátí zpět do Tkalcovské ulice.

Lucy za sebou mezitím zamkne. V předsíni se zuje a zamíří do kuchyně, kde očekává Reguluse. Ten tu ale není. Tekoucí vodu sice dívka neslyší, i tak ale zkontroluje i koupelnu. Ani tady Regulus není. Přes prázdný obývák se tedy Lucy vydá do ložnice, poslední místnosti, kde by chlapce mohla najít.

Po otevření dveří se jí konečně naskytne pohled na černovláska spícího v jejich společné posteli. Lucy se usměje. Regulus vypadá roztomile když spí. Leží na boku, zády obrácený ke stěně. Rukama objímá zmačkanou peřinu. Jednu nohu nataženou, druhou pokrčenou přes zmačkanou pokrývku.

Lucy přejde k posteli, shodí ze sebe kostkovanou košili i džínové kraťasy a lehne si na svou polovinu. Taky si ještě na chvíli zdřímne. Přetočí se na bok, čelem k Regulusovi a odhrne mu z tváře několik černých kadeří, které se mu během spánku nalepily na obličej. Regulus se neklidně zavrtí a nahlas zachrápe. Lucy v leže leknutím trochu nadskočí, ruka jí vystřelí k ústům, aby zastavila vyjeknutí. Když jí dojde, že ji vyděsilo Regulusovo zachrápání tiše se rozesměje. Potom zavře oči i ona.

***

Probudí ji líbezná vůně. Lucy od sebe rozlepí víčka. Mezerou mezi závěsy proniká do místnosti jasné letní slunce. Lucy zívne a převalí se ne bok. Regulusova strana postele je prázdná. Znovu zacítí tu sladkou vůni. Hm, že by Regulus dělal snídani? Při pomyšlení na jídlo černovlásce zakručí v břiše. Jedla naposledy včera odpoledne. Nejvyšší čas to napravit.

Lucy se v posteli posadí a prohrábne si rukou přeleželé vlasy. Chvíli zůstane sedět. Nechce se jí moc vstávat. Přesvědčí ji až další zakručení v břiše. Asi by se opravdu měla najíst. Přehodí proto nohy přes okraj postele a bosky se vydá do kuchyně. Cestou sebere ze země svojí kostkovanou košili, kterou sem zřejmě odhodila ráno, když šla dospat úplněk. Nechce se jí zapínat všechny knoflíčky, tak jen sváže cípy košile k sobě kousek nad pasem. Potom se sehne pro džínové kraťasy a oblékne si i je. Přece nepůjde do kuchyně jen ve spodním prádle.

Když čarodějka vkročí do kuchyně, Regulus zrovna pokládá na stůl talíř s horou lívanců.

„Dobré ráno," pozdraví Lucy a přejde k chlapci.

„Dobré ráno," opoví Regulus a přitáhne si dívku k sobě, aby jí mohl vtisknout krátký polibek. „Jak ses vyspala?"

„Dobře," usměje se Lucy. Poté se od chlapce odtáhne a posadí se ke stolu. Regulus se k dívce o chvilku později přidá. S sebou přinese dva hrnky s kouřící hnědavou tekutinou. Kuchyní zavoní čokoláda.

„Horká čokoláda?" zeptá se černovláska se širokým úsměvem na tváři. Potom sáhne po svém hrnku. Nabere kousek kouřící tekutiny na lžičku, párkrát foukne a nakonec ochutná. Tělem se jí rozlije blažený pocit. Naprosto skvělá horká čokoláda.

Regulus svou přítelkyni s úsměvem pozoruje.

Lucy odloží hrnek zpět na stůl a pořádně si prohlédne vše, co Regulus nachystal. Kromě lívanců je na stole připraveno několik jamů, máslo a různé druhy ovoce – maliny, jahody, borůvky, ostružiny, benány, jablka...

„Slavíme něco?" optá se černovláska.

Regulus pokrčí rameny. „Ani ne."

Lucy zamyšleně zkrabatí čelo. Přijde jí, že se Regulus chová trošku podivně. Pořád se usmívá, připravil skoro královskou snídani... Asi se dobře vyspal.

Regulus si všimne dívčina zamyšleného pohledu. „Děje se něco?"

Černovláska zavrtí hlavou. „Ne, jen jsem se zamyslela." Hned na to se natáhne pro jeden z lívanců. „Dobrou chuť."

„Dobrou chuť," opětuje chlapec přání a i on se pustí do jídla.

Chvíli mlčky jedí. Ticho nakonec přeruší Lucy.

„Jaká vlastně byla oslava?"

Regulus nejprve spolkne sousto, které má zrovna v ústech, teprve poté odpoví. „Docela dobrá. Jay nám ukázal nějaké Christopherovy fotky. To bys nevěřila, jak dokáže být takové mimino roztomilé. A vyprávěl nám historky, co už všechno Chris stihl..."

Lucy se při pohledu na Reguluse rozradostněného pomyšlením na dítě naoko usměje. Uvnitř ji ale začnou sžírat pochybnosti. Není to poprvé, co nad tímto přemýšlí. Velkou část dnešní noci strávila ve své vlčí podobě přemýšlením právě nad dítětem. A ani v noci to nebylo poprvé. Ze začátku si to nijak nepřipouštěla, vlastně nad tím ani moc nepřemýšlela. Když teď ale s Regulusem žije, je to něco jiného. Už jsou starší, než byli v Bradavicích. Teď už by na dítě mohli pomýšlet i oni. Mohli by... To by ovšem mezi nimi a dítětem nesměl stát jeden vlkodlak. Ač by totiž Lucy chtěla sebevíc, ví, že Regulusovi nemůže dát vlastní dítě. Nemohla by ho donosit, když se její tělo každý měsíc mění v krvelačné monstrum.

Černovláska se tak moc zabere do svých myšlenek, že si ani nevšimne, že se Regulus uprostřed svého vyprávění odmlčel. Všiml si totiž, že ho čarodějka už nějakou dobu neposlouchá. Navíc jí i zmizel ten počáteční úsměv z tváře.

„Cindy? Děje se něco?"

Lucy se se zamrkáním vrátí zpět do reality. „Cože?"

„Děje se něco?" zopakuje Regulus svou otázku.

Lucy zavrtí hlavou a donutí se vykouzlit na tváři úsměv. „Vůbec nic."

Reguluse ale dívčin „naoko" úsměv nepřesvědčí. „Mě neoblafneš, Cindy. Co se děje?"

„Nic, jenom..." Lucy si povzdechne. Neví, jestli to chce na Reguluse takhle vybalit. Snažil se jí udělat hezké ráno a ona by to teď touhle debatou určitě celé zkazila.

„Cindy?" Regulus se natáhne přes stůl a vezme Lucy za ruku. Poté na ni upře vyčkávavý pohled. Pozdvihne přitom jedno obočí.

Černovláska si ještě jednou povzdychne. „Jenom jsem tak přemýšlela."

„Nad čím?"

„Vidím, jak jsi nadšený z toho Reedovic miminka."

Regulus zmateně nakrčí čelo. Moc nepobírá, kam tím černovláska míří. „A to je špatně?"

„Ne to ne!" ujistí Lucy svého si nervózně zkousne ret. Nakonec se odhodlá. „Já jenom... Já ti vlastní dítě nikdy nebudu moct dát, Regi."

Mladý Black zůstane na svou přítelkyni na okamžik jen zírat, nakonec se rozesměje. Lucy čekala cokoli, ale tuhle reakci opravdu ne.

„Takže o tohle jde? Jsou přece i jiné možnosti, Cindy."

„Já vím," povzdechne si Lucy. I nad tímhle už přemýšlela. Mohli by si dítě třeba adoptovat. „To ale není takové."

„Pořád bude naše."

„Ale ne opravdu naše, Regi. Chtěla bych ti dát naše dítě, ne jen tak nějaké, prostě naše. Chápeš?"

„Chápu." Regulus se zvedne ze svého místa, obejde stůl až k Lucy. Potom vezme čarodějku za ruku a jemně ji vytáhne na nohy. „Tak už se tím netrap," usměje se chlapec.

Lucy pokýve hlavou, ale úsměv čaroději neoplatí.

„No tak, Cindy." Regulus se k dívce skloní a dá jí pusu na čelo. Potom na tvář. Na pusu. A ještě jednu a další... Postupně vtiskne dívce několik rychlých polibků. Přestane ve chvíli, kdy se Lucy opravdu rozesměje.

„Dobře, dobře, tak jo," snaží se Lucy svého přítele zastavit. „Já už se netrápím."

„Opravdu?" zeptá se Regulus a začne couvat směrem k ložnici, Lucy přitom táhne za sebou.

„Opravdu," souhlasí s úsměvem Lucy.

„Vážně?" Regulus s Lucy v závěsu pomalu nacouvá až k posteli. Potom se s Lucy prudce otočí. Černovláska narazí nohama na postel. Zavrávorá a s vypísknutím na ni po zádech spadne. Regulus si vleze za dívkou. „Já bych se možná radši přesvědčil."