Počet slov: 1177
Rok 1975

Nastaly první jarní dny, které trávilo mnoho studentů raději venku, než-li v hradu. Severus a jeho přátelé měli po hodině bylinkářství s Mrzimorem volno a tak se vydali na bradavické pozemky odpočívat po náročném dni. Zmijozelští chlapci právě seděli na palouku a hráli kouzelnické šachy. Severus a Avery je ovládali nejlépe, zatímco Mulciber byl v této hře strašný a nevyhrál by ani s pomocí felix felicis, jak jednou posměšně Avery podotkl. Regulus se sice snažil, ale Severus a Avery měli na kouzelnické šachy talent, který nešel popřít a bez problémů porazili téměř kohokoliv. Byl by to obyčejný den, kteří by chlapci strávili povídáním a hraním šachů, kdyby se jim do cesty nepřipletl James Potter a Sirius Black, kteří šli čistě „náhodou" okolo.

"A heleme se.", protáhl James líně, jakmile došel ke svým nepřátelům. "Kohopak to tu nevidím?"

Zmijozelší okamžitě výhružně vstali. Severus trochu toužebně hleděl na šachy a přemýšlel, jaký tah by byl nejvýhodnější.

"Vypadni, Pottere.", protočil oči Regulus.

"Ale ale...", ušklíbnul se Sirius a přistoupil blíž ke svému bratrovi. "Nelíbí se ti snad něco?"

"Ty a tvůj ksicht.", odpověděl popravdě Regulus a vyvolalo to přesně tu reakci, kterou očekával. Mulciber se zajíkal smíchy a Severus s Averym se posměšně ušklíbli.

"Srabusi!", vyhrkl náhle James s předstíranou starostí, jako kdyby si Severuse právě teď všimnul.
"Na hlavě ti chcípl nějaký havran!" V tom s hranou úlevou prohlásil: "Ale ne, omlouvám se, to jsou jen tvé vlasy!"

"Pottere.", usmál se na svého nepřítele vyrovnaně Severus. "Občas si říkám, že by nebylo špatné tě praštit něčím po hlavě."

"U tebe by rána do hlavy neměla sebemenší účinek.", zapojil se do rozhovoru Sirius. "Nic tam totiž nemáš."

"Severus je rozhodně chytřejší než ty, Blacku.", zastal se kamaráda Mulciber.

"Ale houby. Jste všichni magoři i s tím svým pošahaným Voldemortem.", odfrknul si Sirius a Mulciber s sebou instinktivně trhnul.

"O co vám jde?", zeptal se s pohrdlivým úšklebkem Avery.

"Víme, co jste zač.", pronesl James tajemně.

Severus se pobaveně uchechtnul.

"Ale ano.", pokračoval klidným hlasem James. "Jak jistě víš, milý Snape, Siriusova sestřenka Narcissa je ženou Luciuse Malfoye a občas si přijde posedět i ke své tetě a strýci. Možná by tebe a tvé kamarádíčky zajímalo, že velmi dobře víme, co jste dělali nedávno v hotelu v Prasinkách."

"Kecy.", utrhnul se na něj Mulciber.

"No tedy.", ušklíbnul se povýšeně Regulus. "Máme se z toho jako posadit na zadek? I kdyby ty vaše domněnky byly pravé, nemáte žádný důkaz."

"Stačí to povědět Brumbálovi a ten vás už donutí ukázat znamení zla.", pověděl medovým hlasem Sirius.

"Šibe ti?", neudržel se Severus, přistoupil k Blackovi a vyhrnul si rukáv. "Vidíš tam nějaké znamení zla, debile? Poradím ti - ne, nevidíš, tak drž hubu."

"Docela ostrá slova, Srabusi.", zasyčel nenávistně Sirius.

"Jistě, a označovat ostatní za Smrtijedy je v pohodě.", odvětil pohotově Severus.

Sirius pohlédl do chladných černých očí zmijozelského chlapce a pobaveně se ušklíbnul. "Ale no tak, Snape, vždyť ty a tví ubozí přátelé o tom sníte už od prvního ročníku, znamení zla na ruce bude váš největší úspěch v životě - ", Sirius větu již nedořekl, protože se na něj Severus bez rozmýšlení vrhnul. Sirius chvíli překvapeně couval, ale po chvíli se sebral a za pár vteřin se oba chlapci již váleli na zemi a surově se snažili tomu druhému co nejvíc ublížit. Ostatní chlapci tam chvíli jen tak rozpačitě stáli, ale poté jako by se James probral z transu.

"Siriusi, no tak, kamaráde, neblbni, Srabus ti za to nestojí."

Kamarád ho však ignoroval a snažil se dát  Severusovi pěstí do nosu, ten však pohotově kopl Siriuse do kolena a on sykl bolestí.

"10 bodů pro Zmijozel.", ušklíbnul se Regulus, který si evidentně bolest svého bratra užíval.

"Ty ničemo", neudržel se James a za okamžik už i on ležel na zemi a snažil se Reguluse zranit.

Mulciber cosi zašeptal Averymu a ten kývnul. Seděli nezúčastněně na trávě a pozorovali své kamarády. Avery byl šťasný, když spatřil, že oba nebelvírští chlapci jsou více zakrvácení než Severus a Regulus. Mulciber, který byl od přírody násilnické povahy litoval, že se nemůže do bitky připojit. Uvažoval, že by Averymu navrhl, aby se pro zábavu prali spolu, ale tušil, jak by zněla spolužákova odpověď.

Aniž by si toho chlapci všimli, přihnal se k ním od hradu profesor Křiklan a oba peroucí se páry kouzlem okamžitě rozdělil.

"Co se tu u Merlina děje?", vyhrknul a těkal zlostně očima po Siriusovi, který měl zjevně zlomený nos, Severusovi, který měl natrhlý ret, Jamesovi, který měl roztrhuté obočí a Regulusovi, který na pár škrábanců vypadal docela v pořádku a vítězoslavný úšklebek mu z tváře nezmizel ani teď.

"Napadli nás.", žaloval Regulus.

"Co lžeš?", vykřiknul James. "To Snape si začal!"

"To určitě, a kdo sem přišel dělat výslech?", ušklíbnul se Severus a kapesníkem si překrýval zkrvavenou část úst.

"To ty ses na mě bezdůvodně vrhnul, Pottere.", osočil se na Jamese Regulus.

"A dost!", křiknul rázně profesor Křiklan. "Vy, Pottere a Blacku se po večeři dostavíte k profesorce McGonagallové - "

Avery se na nebelvírské vítězoslavně ušklíbnul.

" - a se svými studenty si to vyřídím já.", dodal Křiklan a Averymu úsměv pomalu slezl z obličeje.

❌❌❌

Severus, Regulus, Avery a Mulciber seděli v kabinetě profesora Křiklana, který nevěřícně a rozzlobeně zároveň chodil sem a tam po místnosti a těkal očima po chlapcích, jako by čekal, že začnou sami mluvit.

"Vyberte si, buď budete spolupracovat, nebo vám udělím omnoho přísnější trest." pověděl na rovinu.

Chvíli bylo ticho a poté..

"Potter a Black nás dost hnusně uráželi - .", postěžoval si Regulus.

"A kdo začal s tou bitkou?", přerušil ho netrpělivě Křiklan. Takhle naštvaného ho chlapci už dlouho neviděli. I když pořád to bylo lepší, než přísná McGonagallová, která teď jistě dávala přednášku Potterovi a Blackovi.

"Čekám.", pověděl Křiklan.

"Na mě se James vrhnul jako první.", pověděl popravdě Regulus a doufal, že se Křiklan nezačne vyptávat na další dvojici. Bohužel i to nastalo.

"A co Severus Snape a Sirius Black?", zeptal se profesor.

"Potter Severuse dost hnusně urazil.", zastal se kamaráda Mulciber, čímž nevědomky Křiklanovi prozradil, kdo bitku začal a jakmile si to uvědomil, naštvaný sám na sebe si zkousnul ret a s úlekem pohlédl na Severuse, který se však tvářil nepřirozeně klidně. Rozhodl se hrát totiž na city a tušil, že tohle na Křiklana zapůsobí.

"Nazval mě stoupencem Pána zla a tvrdil, že se nemohu dočkat, až se k němu přidám.", pronesl sklíčeným hlasem. "Označil mě jako Smrtijeda. Bylo to v zájmu mé cti..."

Křiklan na Severuse nevěřícně pohlédl a zastavil se. "To, že Potter řekl?"

Severus uraženě kývnul.

"To se mi snad jen zdá!", vyhrknul náhle Křiklan. "To - to není možné - to ne - musím si okamžitě promluvit s Minervou - "

"Podle mě to řekl jen proto, že jsem ze Zmijozelu.", dodal ještě Severus, ale profesor mu už nevěnoval pozornost a spěšně šel ke dveřím místnosti.

"Vraťte se do společenské místnosti.", poručil chlapcům. "Musím to jít řešit, to by takhle nešlo." vysvětlil stručně a kývnul na chlapce. "Váš trest dořešíme jindy, teď už jděte.", pověděl, otevřel dveře a odešel z kabinetu.

Severus se ušklíbnul a Regulus ho poplácal po zádech. "Dobrý nápad.", zamumlal Black a všichni čtyři chlapci se vydali do své kolejní místnosti.

***

Tentokrát trochu akčnější část, kde se dost projevila Severusova stinná stránka. 😄
Chtěla bych moc poděkovat těm, kteří příběh čtou a jsem ráda, že máte s dějem trpělivost. Už se pomalu, ale jistě blížíme k období pátého ročníku, tedy do ročníku, ve kterém se skládá NKÚ. Toto období bude mít pro vztah Lily a Severuse velký význam a konečně se začne dít něco opravdu zajímavého, díky čemuž možná čtete tuto knihu. 😉
Budu moc ráda za hvězdičky, komentáře a jakékoliv připomínky. 💗 Hlavně se vás chci zeptat, zda se vám příběh nezdá příliš zdlouhavý. Už delší dobu si hraju z myšlenkou, jestli by nebylo lepší, kdybych těch x ročníků prostě přeskočila a nepsala to až od pátého (pozdě 😀 ). Snad vám až moc nevadí, že to tolik rozepisuju.
Těším se na vás u další kapitoly! *-*