Počet slov: 1021
Rok 1977

Příležitost vrátit to Poberům se naskytla hned několik dní po návštěvě Prasinek. Byla poslední hodina tohoto dne -  lektvary, a studenti právě chystali Kostirost. James a Sirius seděli lavici před Severusem a Lily. Byli tak zabraní do práce, že si ani nevšimli nůžek, v Severusově ruce, které se nenápadně přibližovaly směrem k Jamesově hlavě. Pramínek tmavých vlasů dopadl na zem.

„Severusi, co to děláš?!" zašeptala Lily zaskočeně.

„Vždyť si říkala, že bychom jim měli trochu přistřihnout křidélka," odvětil bezelstně.

Další pramínek padal k zemi.

„Ano, to jsem říkala. Ale nemyslela jsem si, že to stříhání vezmeš tak doslova."

Ušklíbl se. Položil nůžky na lavici. Lily pohlédla na Jamesovy vlasy a málem vyprskla smíchy. Přesto se však snažila tvářit vážně. „Severusi Snape, co jsi mu to u Merlina provedl?"

Nebelvírský chytač měl na hlavě malinkou plešku velikosti galeonu. Přesto však toto prázdné místo působilo mezi tmavými vlasy dost komicky.

„To bylo omylem," pokrčil rameny Severus. „Nechtěl jsem, vážně."

„Jsi tak špatný lhář," zasmála se Lily. Trhl sebou. Kdyby jen tušila...

„Já vím," povzdychl si však jakoby smutně a úsměv jí oplatil.

S čím dvojice ale nepočítala byl právě přicházející Křiklan.

„Ach, mí oblíbení studenti," mrkl na ně. „Tak se podíváme, co jste připravili." Promíchal lektvar, přičichl si k němu a otřásl se. „Příšerná vůně, to tedy. Nikdy si na ní nezvyknu. Ale lektvar sám o sobě se vám velice povedl, jak jinak. Bylo by divné, pokud by tomu bylo naopak." Usmál se a šel o lavici dál.

„Vida, pan Potter a pan Black. Váš lektvar je... hm - " zamíchal obsah kotlíku a znovu si přičichl. „ - dost dobrý. Skvělá práce." Kývl na oba dva chlapce a vypadalo to, že půjde o lavici dál. Na Jamese se však díval trochu déle než na Blacka a už se ani neusmíval, spíš se mračil. „Pottere, co to máte na hlavě?"

„Eh, vlasy..?" zkusil to James.

„Právě, že ne," zaškaredil se Křiklan a postoupil o lavici dál. „Být vámi, seženu si Dorostor, najdete ho u Madam Pomfreyové."

Jedna polovina třídy se překvapeně dívala na zcela zmateného Jamese a ta druhá se smála. Dorostor byl totiž lektvar, který zamezuje častému padání vlasů a plešivění. A že by nebelvírskému chytači vypadávaly vlasy? Vždyť se svou hřívou chlubil na každém kroku a nebyla hodina, kdy by si jí alespoň jednou neprohrábl. Ale malé holé místo na jeho hlavě mluvilo za vše.

*****

Teda, Seve, nezdá se ti, že tohle jsi trochu přehnal?" poznamenala Lily, když spolu opouštěli učebnu.

„Netuším," odpověděl chlapec upřímně. „Moc jsem o tom nepřemýšlel. Tedy, ne že bych toho litoval."

Potlačovala smích. „Severusi Snape, ty vůbec nejsi milý člověk!"

„A to sis toho všimla až teď?" reagoval pobaveně.

Aniž by si to uvědomili, zahli do uličky, kde skoro nikdo nebyl. Jediná učebna, ke které totiž vedla, se teď opravovala. Tedy, jak už několikrát Regulus vtipně poznamenal, tím teď bylo myšleno toto století. A Severus by se ani nedivil, kdyby tomu tak bylo doopravdy.

„Ty tam chceš jít?"

„Proč ne?" pohlédl na dívku. Měli teď volno a on ho tedy rozhodně nechtěl trávit mezi Mulciberem, Regulusem a Averym, kteří poslední dobou nediskutovali o ničem jiném, než o Pánu zla.

Rozhlédl se okolo sebe a ušklíbl se. Nikdo je nepozoroval. Opatrně otevřel dveře a nahlédl do místnosti. Nikdo tam nebyl. Kývl na Lily a společně vstoupili dovnitř. Učebna byla kromě několika lavic a židlí naprosto prázdná. Velké zaprášené okno bylo pootevřené, vál z něj příjemný vánek a přicházel k nim vzdálený smích dětí z bradavických pozemků. Lily k oknu přistoupila a nahlédla z něj. Nasála do plic čerstvý vzduch a usmála se. Pozoroval ji, jak tam tak stojí, lesklé rudé vlasy jí dopadají těsně nad sukni a pobavilo jej, že musí stát na špičkách, aby z okna aspoň něco viděla.

Neubránil se jemnému úsměvu. Byla tak hezká. Potichu k ní přistoupil. Vítr jí zavál do obličeje, pár pramenů jejích vlasů se zvedlo a zašimraly chlapce v obličeji. Doteky na jeho tváři jej přesvědčily k tomu, vydat se ještě blíž k dívce. Nyní stál už přímo za ní. Nevnímala ho, patrně si myslela, že se rozhlíží po místnosti nebo sedí v nedaleké lavici. Nosem se dotýkal rudých vlasů a potichu si k nim přičichl. Voněly jako čerstvě posekaná tráva, jako pestrobarevné květiny, která paní Evansová pěstovala na své zahradě, voněly jako čerstvě upečené sušenky, jako písek u jezera, kde se s Lily kdysi scházeli... Mohl by pokračovat do nekonečna.

Nepočítal však s tím, že se Lily otočí. Dívčin obličej byl tak blízko toho jeho, skoro se dotýkaly nosy. Čekal by, že mu bude srdce bušit jako splašené, byl ale však až neobvykle klidný.

Že by byl tohle náš první opravdový polibek? blesklo mu hlavou. Lily od něj však vzápětí mírně ustoupila a omluvně se usmála.

„Promiň, Seve, nevšimla jsem si, že jsi tak blízko mě."

Ach. Jak mohl být tak naivní.

„To je v pořádku."

„Prohlédneme si to tu?"

Přál si být kdekoliv jinde než tady.

„Proč ne."

Vydal se smířený za dívkou, která zřejmě ani netušila, jak moc byl právě zklamán. Nevadilo mu ani tak to, že neměla podobné úmysly jako on, spíš se cítil dost rozpačitě za své myšlenky. Jak si jen mohl myslet, že by se s ním chtěla políbit? Měl chuť do něčeho praštit, možná by tím tu hloupou myšlenku vyhnal z hlavy.

Došel až k ní. Stála u holé stěny, opět obrácená zády k němu. Štvalo ho to. Co tím sleduje? Tentokrát si však stoupl vedle ní, nechtěl už dále pokoušet své choré myšlenky. Všiml si, že má Lily v ruce nějaký klacík. Cosi ním ryla do zdi.

„Co to děláš?" zhrozil se.

„Zapisuji sem dnešní den," odvětila, ignorujíc jeho překvapený tón.

Nechápal, co jí to popadlo. Vždy tak vzorná a slušná dívka - a teď vyrývá cosi do stěny?

Nechtěl dát však příliš najevo svůj obdiv ani ohromení. „Ty jedna rebelko," ušklíbl se jen.

„Vsadím se, že ty tam nic nenapíšeš," odsekla jen pobaveně.

„To si piš, že napíšu," zamračil se.

Ihned sebral ze země špičatou třísku a pustil se do vyrývání velkého čtverce. Tedy... měl to být čtverec. Ani netušil, že to bude tak namáhavé. Bude rád, když udělá alespoň malinkatou čárku, jako vzpomínku na tento den.

*****

Tak dnes taková trochu odpočinková kapitola... 😄 Příště to bude něco trochu jiného. :D ale zatím nic víc nepovím :X