No, jelikož jsem přesně věděl, kdy kam mají jít, byl jsem tam vždy první. Nejprve restaurace. Když jsem to plánoval, zajistil jsem si místo číšníka. Samozřejmě v jednom z mých převleků. Momentálně jsem byl dokonce žena. Tfuj. Takové zbytečné bytosti. Chvíli jsem obsluhoval ostatní, ale když přišli, ihned jsem se jich ujal. Uvedl je na místo a věnoval jsem se pouze jim. Mému nejdražšímu to velice slušelo. Jeho slunečné vlasy vynikaly v obleku, který měl na sobě. Málem jsem nad ním začal slintat. Ale ovládl jsem se. Nicméně pokukování a přehnané pohyby k jeho osobnosti jsem si neuhlídal. Taky jsem za to schytával vražedné pohledy slečny pokojské. Jak zábavné...