2

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Když se dveře otevřeli, popadla mě tréma a strach najednou. Cítila jsem nebezpečí, které se rozléhalo na všechny strany. Byla tu zima, ale z jeho blízkosti číšilo teplo...jako plamen, který puká nad ohněm.

,,Ahoj..." pozdravím, jelikož mě nic jiného nenapadne.

,,Hm? Ahoj Anabell." řekne posměšným tonem.

Bylo zvláštní, že zná mé jméno. Chtěla jsem zjistit jak...... ,,Kdo ti řekl moje jméno?" narovnala jsem se,abych vypadala důstojněji a snažila se zakrýt strach.

,,Nikdo. Čtu tvé myšlenky." řekne jednoduše a převalí se na dece. Celou dobu tam leží a tváří se, jakoby mu patřil svět.

,,Takže víš, proč jsem sem přišla?" zeptám se zvědavě.

Přikývne. ,,Ahm. Viděl jsem tě skrze tu divnou skleněnou věc. A ted' mi něco prozrad' ty. Proč poslali na mou nápravu hříbátko? Kolik ti je? Osm?" pousměje se. Jde vidět, že mě uráží naschvál. Čeká, že to vzdám...

,,Je mi skoro šestnáct a jediný hříbě, které tu vidím je přímo přede mnou. Vždyt' se na sebe koukni. Jediné co děláš je válení na zemi." zamračím se.

,,Neměli ste mě sem strčit. Mohl jsem být už dávno pryč a nedělat vám tu potíže." zvedne se a začne si mě prohlížet.,,Ale.....aspoň se nebudu namáhat. Ty zmizíš lehce. Vzdáš se hned jak na tebe zakřičím." řekne sebevědomým hlasem a opře se o zed'. ,,Stačí jen zařvat."

,,Proč mi to pořád všichni říkají?" zakleju. ,,Jsi nějak chytrej ne? Jak se jmenuješ?" optám se. Pro budoucí společnost je tahle informace nezbitná. 

,,To ti neřeknu. Nemáš na to právo." zase ten jeho úsměv, kdy mám chut' mu tu jeho tvářičku zohavit.

Povzdechnu. ,,Zítra příjdu. Dobrou noc." otočím se a dám se k odchodu.

,,Jak může být dobrá, když mě bude vychovávat roztomiloučká holčička, která má po pokoji kytičky?" řekne zhnuseně.

,,Příjdu ti roztomilá?" zkusím jeho podivně tajemný úsměv.

,,To jsem neřekl. Byla to urážka." brání se."

,,Vím.....tak teda.....teda noc" zavřu a začnu se smát. Noc? Co to bylo za nápad?! 


Druhá kapitola u konce. :)

Jaký máte pocit z toho d'áblíka? Hrůza co? xD

Vydám kapču hned po druhé, jelikož tu moc nebudu...mám udělený trest a učím se na devítku :)

Nevím, jestli tu dnes a zítra budu..............

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro