Když v krbu vzplanuly zelené plameny, zadržel dech a pak se téměř úlevně rozesmál. Byl to Severus a vypadal… jako Severus. Vůbec se nezměnil. Snad jen trochu zestárl, přibylo mu pár vrásek a sem tam šedivý vlas, ale jinak… Polodlouhé vlasy rámovaly bledou tvář, nos stále značně vyčníval a černý hábit kolem něho elegantně vlál.
„Luciusi,“ ozval se Severus tiše, když došel až k němu a bez jediného pohybu v obličeji ho sledoval.
Zachvěl se, když si uvědomil, jak moc ten hlas postrádal.
„Rád tě vidím, Severusi,“ vzpomněl si na své slušné vychování a vstal, aby svého starého přítele přivítal.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro