1943

Zrovna kontrolovala halu kde drželi zajatce, protože i když se nesmí prozradit rozhodně by tu nikoho nenechala. Pak by to svedla na ženskou útlocitnost nebo podobný blud, ale naštěstí pro její krytí tam nebyla ani noha.

Už se chystala utéct jako všichni ostatní, protože do sebezničení základny asi nezbývalo příliš času. Zarazil jí ovšem hluk. Nebylo to nic takového co by se očekávalo když se v plamenech hroutí budova.

Byla to hádka dvou hlasů z níž jí jeden přišel až nepříjemně povědomí.

Ztuhlá v půlce kroku, když jí konečně došlo komu ten hlas patří. Každý rozumný člověk by se asi v tu chvíli s zakroucením hlavy otočil a rozběhl se z hroutící se budovy. Ona ho tu ale nemohla nechat, protože mužů jako on je už tak na světě málo.

Rozběhla se tedy přímo za hlasem hlouběji do nitra budovy.

Nahoře u zábradlí stál průměrný muž jakých tady bylo v zajetí hodně. Ten jí příliš nezajímal ale na druhé straně za propastí stál Steve.

Tedy určitá verze Steva. Byl mnohem vyšší než si pamatovala a stavěný jako tank. I jeho výraz ve tváři se trochu změnil, byl vážnější. Sledoval propast a odhadoval vzdálenost mezi dvěma stranami.

Couvl si pro rozběh než zkusil své štěstí.

Samozřejmě je to Rogersovo štěstí, že zrovna v tu chvíli dole něco explodovalo. Velký plamen se vyvalil od spodku a důkladně ho propekl.

Vyvedlo ho to z rovnováhy a on začal klesat příliš brzy.

Ani nad tím neuvažovala když zkrátila vzdálenost a vyskočila na svou stranu zábradlí aby se mohla natáhnout dopředu. Chytila ho alespoň za jednu paži.

,,Na mojí hlídce ne, vojáku,"vydechla zadýchaně a svírala ho tak pevně, že by obyčejnému člověku s největší pravděpodobností zlomila nějakou kost.

Vysela směrem dolů a on vysel na ní.

,,Tak takhle jsem si naše znovu shledání nepředstavoval,"konstatoval Steve s pohledem upřeným do jejich očí.

,, Přestaň kecat a polez,"zavrčela na něj, protože nemá šanci jeho váhu vytáhnout ani v nejlepší den.,, Musíš pro to taky něco udělat,"

Těm slovům se pobaveně zasmál jak Steve tak i ten voják co tam byl s ním.

Nakonec po ní tedy úspěšně vyšplhal až na lávku za zábradlím, kde ho druhý voják sevřel ve skutečném medvědím objetí.

,, Bucky, tohle je Kudlanka,"řekl s úsměvem, který by mohl slabší povahy srazit do kolen. ,, Nejneuvěřitelnější žena jakou jsem poznal."

,,Moc žen jsi nepoznal,"konstatoval voják, Bucky, ale prohlédl si mě úplně novým pohledem. ,,Ale tato dělá osobní sekretářku jednomu z vrchních velitelů Hydry."

,,Na tyhle řeči bude dost času až nebudeme uprostřed budovy, která se sama zničí,"řekla pevně a pevně sevřela Steva za paži zatímco on si přehodil Buckyho paži přes ramena aby ho mohl podpírat.

Vyvedla je z budovy a zastavila se za zříceninami co kdysi dávno byly ochranné zdi základny.

,,Pokud se vydáte tím směrem, měli by jste brzy dorazit do tábora,"řekla klidně a ukázala směrem, kde by měl ležet tábor. Vzhledem k počtu zraněných vojáků nejspíš nebudou moc rychlí ale měli by dorazit bezpečně do cíle.

,,Vy nepůjdete s námi?"zeptal se Bucky dřív než to stihl Steve.

,,Kdyby mě ostatní vojáci viděli s vámi přinese to víc nepříjemností než kdybych se vrátila k Hydře příliš brzy,"konstatovala s pokrčením ramen. Zná svou situaci.

,,Vrátit příliš brzy?"zeptal se Steve nechápavě.

,,Ano, "potvrdila svá předchozí slova.,,Kdyby se obyčejná sekretářka vrátila v pořádku na bezpečnou základnu dřív než vycvičený vojáci, způsobilo by to povyk."

Steve se rozhlédl a z jednoho z těl zemřelých stáhl plášť. Následně ho přes ní přehodil a upravil tak aby nebylo vidět nic z její tváře nebo oblečení.

,,Pojď s námi, "řekl vážně. ,,Do tábora tě propašuju a pak nějak i ven."

,,Taky můžu pomoct,"řekl Bucky hned se spikleneckým úsměvem. Dohoda byla ujednána.

- - - - - - - - - -

Pár dní později

,,Jsem pro ní vzduchu....Už jsem jakos bejval ty,"posteskl si Bucky zatímco sledoval odcházející agentku v červených šatech.,,To je zlej sen."

,, Nepřeháněj, třeba už někoho má,"poznamenal Steve dobromyslně. Neviděl na jejím chování nic tak zvláštního.

,,Je to Britka,"ozval se pohrdlivý hlas za jejich zády. ,,Ty se už rodí jako studené čumáky."

Oba se překvapeně otočili a uviděli tam stát svou zachránkyni v temně modrých šatech, odstín téměř stejný jako půlnoční obloha. Vlasy měla sčesané dolů, takže bylo těžké správně zahlédnout její tvář ale její slova jí prozradila.

,,Co tu děláte?"zeptal se Bucky víc zvědavý než, že by měl nějaké postranní úmysly.

,, Přestaň mi vykat,"povzdechla si místo odpovědi na otázku. ,,Jsme všichni podobně stáří, tak proč se zbytečně mořit s formalitami."

,,Je to zdvořilé,"odpověděl jí Steve uraženě. ,, Možná tam kde pracujete vychování nic neznamená, ale my ho máme dobré."

,,Fajn, tvoje matka tě vychovala skvěle, "zavrčela maličko podrážděné a pevně si v dlani sevřela vlasy na zátylku frustrací.,,Máš pochvalu, ale už toho nech."

,,Jeho matka byla úžasná žena,"konstatoval Bucky s sentimentálním úsměvem. ,,Stejně jako ta moje."

Chvíli přeskakovala pohledem z jednoho na druhého než se s úsměvem usadila u baru a objednala si sklenici whiskey.

,,Jste jedineční pánové,"poznamenala s úsměvem a naznačila sklenicí přípitek než si z ní bohatě lokla. ,,A nejenom proto, že jste ještě ani jednou nezklamali mou důvěru. "

Její slova by naznačovaly něco velkého ale oba muži věděli, že přehání. Nezklamali jí hlavně proto, že k tomu ještě nedostali příležitost.

,,I z toho důvodu mám pro vás nabídku, která vás určitě bude zajímat."dodala potom s potutelným úsměvem.

,,Co by jsi nám mohla nabídnout.."začal říkat Bucky ale Steve ho v půlce přerušil.

,, Pokračuj,"pobídl jí a ztišil svůj hlas aby nepoutali zbytečnou pozornost.

,,Upozornila jsem vedení opakovaně na množství zajatců v táboře, ale mimo tebe nikdo nepřišel a z toho co jsem slyšela to ani neměli v úmyslu,"řekla, a i když mluvila tiše její hlas se chvěl potlačovaným vztekem. ,,To se nemůže opakovat. Neriskuju tolik aby moje informace nepřišli do potřebných rukou."

,,A co s tím chceš dělat?"zeptal se Steve ale nebylo za tím žádné obvinění nebo domněnka. Zkrátka čekal co se od ní dozví.

,,Budu ti posílat zašifrované zprávy a ty je pak rozdělíš na příslušná místa,"prohlásila rozhodně a v očích jí plál oheň.

,, Dobře,"souhlasil po krátkém uvažování Rogers. ,,Jak to uděláme?"