V půl páté se vplížil do její kanceláře s obvyklou návnadou - velkou složkou s nápisem JEDNOROŽCI. Imelda si ho už skoro vůbec nevšímala. Dokonce i ostatní analytici politiky jen na okamžik zvedli pohled vzhůru.

Bylo zvláštní, že neměli žádné podezření ohledně stážisty, který znovu a znovu přicházel do její kanceláře. Nikdy si neuvědomil, kolik lidí na ministerstvu je tak naprosto nechápavých. Copak v sobě neměli tu přirozenou zvědavost, tu touhu získat materiál k vydírání svých kolegů?

Předpokládal, že ne. Proto byli průměrnými byrokraty, zatímco Malfoyovi důsledně stoupali nahoru.

"Pojď dál, Malfoyi," zavolala Grangerová ze své kanceláře.

Zavřel za ním dveře a ona zavrtěla hlavou. "Jsem zavalená prací. Neodejdu odsud přinejmenším do sedmi. Omlouvám se. Ráda bych mohla, ale Arthur Weasley je na cestě sem, aby projednal nějaké mimořádné zákony."

"A nechceš si to po návratu domů vyřídit?" zeptal se.

"Opravdu?" Polekaně vzhlédla. "Ne, jen jsem si myslel, že se ti nebude chtít přijít tak pozdě."

"Grangerová, jsem dvacetiletý muž, kterému se nabízí možnost fantastické soulože. A bydlím dva bloky od tebe. Myslím, že si dokážu udělat čas a dojít tam, ať už je pět nebo osm hodin." Sklopil oči. "Ale bude tam budoucí paní Potterová?" "Ne".

Zavrtěla hlavou. "Nejméně do desáté. Má trénink famfrpálu."

"Dobře. V půl deváté. Ať nepřijdeš pozdě." Odmlčel se. "A vezmi si to růžové spodní prádlo s černými mašlemi. To se mi líbí."

———————

Malfoy si sundal kabát a pověsil ho do skříně. Odkopl černé společenské boty do kouta a vydal se do kuchyně pro pití. Hermionin mozek na okamžik ztuhl při známosti; Malfoy už tu byl dost dlouho na to, aby si zavedl rutinu. Věděl, kde má své šálky. Věděl, kam si má odložit kabát.

"Víno?" zeptal se a přerušil její myšlenky.

"Asi ano."

"Nezdá se, že bys byla nějak zvlášť nadšená, Grangerová." Nalil dvě velkorysé sklenice a usadil se na pohovku. "Mizerný den?"

"Hmm. Jako obvykle. Moje práce má krásný název - manažerská a tak - ale žádnou moc, která by mi umožnila čehokoli dosáhnout."

Posadila se na opačný konec pohovky a začala vínem vířit ve sklenici a cítila, jak ji zaplavuje vlna sebelítosti. Malfoy si netrpělivě povzdechl.

"Ale no tak, Grangerová, vždyť víš, proč jsem tady. Nesedej si dva metry od nás, jako bychom byli cizí lidé v čekárně u svatého Munga."

Sklonil se, chytil ji za kotníky a vytáhl jí nohy nahoru, takže teď ležela na pohovce a dolní končetiny měla natažené přes jeho klín.

"Malfoyi," okřikla ho, "nebuď tak hrubý, mohla jsem si vylít víno!"

"A já to mohl vyčistit jednoduchým kouzlem." Sklopil oči a začal jí lehce přejíždět prsty po odhalených holeních. "Tak mi řekni, Grangerová, proč zůstáváš v práci, kterou nesnášíš?"

Slastně zakňourala, když přesunul prsty na citlivý kousek kůže na spodní straně jejího kolena. "Jaká je alternativa, Malfoyi? Pokladní v Medovém ráji? Vrátit se do mudlovského světa? Aspoň můžu při své práci občas používat mozek. Je dobře placená. A je slušná."

"Úctyhodnost je přeceňovaná. Mohla bys prostě zůstat doma a procvičovat ten svůj neuvěřitelný píchací talent tím, že budeš milenkou nějakého boháče."

Odfrkla si. "Ano, to mi připadá jako rozumná alternativa. Kurvení."

"Lépe placená. Větší zábava. Méně práce. A rozhodně větší moc." Jeho ruka se jí vyhrnula pod sukni a začala se jí otírat o vnitřní stranu stehen.

Snažila se nevnímat, jak ji jeho ruce rozptylují - alespoň natolik, aby dokázala zformulovat pořádnou větu. "Myslím, že ty výhody přeceňuješ."

"To si nemyslím. Přiznejme si to, Grangerová, ministerstvo řídí bohatí muži. Není to žádná meritokracie, je to klub starých pánů. Proto lidé jako ty, jako tví přátelé, všichni chytří a talentovaní a tak, se ale živoří na průměrných místech, zatímco idioti jako Goyle jsou vychováváni pro radu."

Jeho ruka se přestala hýbat, nehybně spočívala na jejím stehně a on měl podivně zamyšlený výraz. Usmála se na něj a pomyslela si, že ho možná obrat v rozhovoru vyvedl z míry. Možná si myslel, že ho bere vážně; možná si myslel, že ji rozčílí nespravedlnost ministerstva.

Nebyla. Věděla, že je jako vždycky plný škádlivých keců.

"No, Malfoyi, asi budu muset zapracovat na tom, abych to změnila," řekla lehce. "I když kdyby to nevyšlo, měj uši nastražené na bohaté muže, kteří se otevřeně hlásí o práci, abych měla záložní plán."

Nezdálo se, že by ho její vtip nějak vyvedl z míry. Stále ji sledoval tím svým konsternovaným pohledem - zamračeným, s nakrčeným obočím, hlubokým pohledem. Po chvíli se zdálo, že se z toho probral. Tváře se mu zbarvily a jemně odstrčil její nohy ze svého klína.

"To bych nechtěl..." Jeho hlas utichl a zdálo se, že svá slova znovu zvažuje. "Jdu si odskočit na záchod. Za chvíli se k tobě připojím v ložnici."

——————-

Co to kurva děláš?

Draco zíral na svůj odraz v zrcadle a přál si, aby mu odpověděl. Tváře měl stále jasně červené, přestože si na tváře třikrát stříkl studenou vodu. Vnitřně se styděl za svůj neuvážený rozhovor a téměř katastrofální slovní přešlap.

Grangerová to celé považoval za žert, díkybohu. Tedy ten rozhovor o tom, že je milenka. Ale nějaká malá část jeho mozku to skutečně spřádala - zvažovala, zda je to prakticky proveditelné. Čistokrevní muži měli často milenky; jeho otec žádnou neměl, ani dědeček, a tak ta myšlenka Draca nikdy předtím nenapadla. Teď mu však ta myšlenka vlétla do hlavy zcela nečekaně - mohl bych si ji nechat.

Tušil, že Grangerová by do toho nikdy nešla. Vypadala spíš jako rodinný typ.

A co hůř, žertovala o tom, že si najde nějakého jiného muže, který si ji vezme za milenku, a on málem vyhrkl první myšlenku - stejně bych se o ni nechtěl dělit.

Začínal se na ni upínat. Ta myšlenka ho děsila; ta ztráta kontroly; možnost sebezničení. A ještě děsivější bylo, jak rychle ho to ke Grangerové táhlo. Roky chodil s Pansy, a když zjistil její nevěru, byl jen nevýrazně podrážděný. Měsíce sňatkového vyjednávání s Astorií ho nenechaly zdrceného, když se s ním rozešla; nanejvýš bylo pošramoceno jeho ego.

Nikdy nechtěl Pansy ani Astorii vídat denně. Ve skutečnosti mu jejich návštěvy jednou za dva týdny připadaly otravné. Žárlivost, touha vlastnit - to bylo také zvláštní a nové.

A nebezpečné.

Ustup, Malfoyi. Je to přeci mudlorozená. Bože ovládej se.
—————-

Hermiona se dívala na svůj odraz v zrcadle v ložnici. Stála jen v kalhotkách a podprsence, oblečení se jí kupilo u nohou. Oknem proudilo světlo zapadajícího slunce a zbarvilo jí odhalenou kůži do růžova. Prsa se jí zvedala a klesala v rytmu dechu.

Při pohledu do zrcadla necítila žádný stud. Necítila se nedostatečná. S náhlou jasností si uvědomila, že tohle je změna jako hrom. S Ronem se vždycky cítila tak trochu v rozpacích kvůli svým širokým bokům a bledé pleti. Ron si rád kupoval čarodějnické časopisy a rád komentoval relativní "fit-neschopnost" dívek ze Page Six v Prophet. On a jeho spoluhráči otevřeně diskutovali o zadku, bocích nebo obličeji různých famfrpálových fanynek, které se potloukaly po hřišti, jako by třídili kusy masa v potravinách.

Tehdy to brala jako neškodné, ale zpětně viděla, že to v ní zaselo pochybnosti. Bylo to nedospělé.

Dokázala si uvědomit ironii - že chlapec, kvůli kterému se v dětství nejvíc nenáviděla, byl muž, díky kterému se cítila nejkrásnější.

"Hmm... ne ty malé černé mašličky, ale každopádně pěkné kalhotky, Grangerová."

Vyskočila při jeho hlase ze dveří.

"Co na tom záleží, co mám na sobě?" zamumlala a tvář jí zrudla, když ji přistihl, jak se prohlíží.

"Diamant se nedává do plechové soupravy, Grangerová." Jeho hlas byl sotva slyšitelný. "A teď pojď sem, ať si to můžeme rozdat."

Roboticky k němu přistoupila blíž. Jakmile byla na dosah ruky, chytil ji za horní končetiny. Tlačil ji dozadu, dozadu, až spadla zády na postel. Otevřela ústa, aby protestovala, ale on zavrtěl hlavou. Její ústa se zavřela.

Jeho paže ji stále pevně držely na matraci. Jeho ruka jí roztrhla kalhotky; hedvábná látka jí praskla v pase.

"Malfoyi! Jsou z La Perly..."

"Zmlkni, Grangerová. Upřímně, mlč."

Sklonil tvář k jejímu krku a kousl ji do šíje. Slyšel, jak zaječela a zavrtěla se pod ním. Je jen mudlorozená, opakoval si v duchu. A přesto... přesto... zvedl hlavu, aby se jí podíval do očí a ujistil se. Nechtěl vidět strach, a taky neviděl. Její rty se zkroutily do zmateného úsměvu, i když víčka měla ztěžklá touhou.

Přitlačil. Silně, stále doufaje, že čirá zvířecí síla by mohla vytlačit jeho novou, děsivou náklonnost.

Nepodařilo se.

Oplácela mu pohled sladkým úsměvem. Její ruce se mu sevřely kolem zad, nehty mu přejížděla po páteři, rty mu tiskly polibky na krk. Když do ní hluboce vnikl, její stehna se kolem něj stočila. Nohama se mu tiskla k zadku a tlačila ho dovnitř ještě silněji. Rytmické, hrdelní sténání ho popohánělo dál.
"Prosím, silněji, jsi tak neuvěřitelný. Je mi s tebou tak dobře. Prosím, šukej mě. Šukej mě."

Přirážel silněji. Její oči se upíraly na jeho. Nemohl od ní odtrhnout pohled. I když chtěl prostě šukat, v těch tmavých očích se odrážel ten nejkrásnější, nejjemnější, nejdůvěřivější výraz.

A přestože si slíbil, že se do toho nebude plést, jeho paže se pevně sevřely na jejích zádech a ramenou. Jeho hruď se tvrdě přitiskla k její, cítil, jak se k němu obě měkká ňadra pevně tisknou. V uších se mu opakoval její jemné, rytmické vzdychy, které ho hnaly k dokončení - tohle je tak dokonalé; jsi ten nejlepší; prosím, šukej mě; tvrději, hlouběji; naplň mě sebou. Pak ztuhla. Její vnitřnosti se tvrdě sevřely proti jeho penisu. Uši mu naplnil vysoký výkřik, jako prostá modlitba. "Draco!"

Udělal se. Tvrdě, hluboko v ní. Chtěl jen naplnit svou ženu - Grangerovou - svým semenem. Přivlastnit si ji, poznamenat ji a přiblížit ji k sobě, jak jen to bylo mezi dvěma lidmi možné. A když se jí nehty zaryl do ramen, tvář jí vtiskl do ramene a svíjel se rozkoší, připadalo mu to spíš jako modlitba než předchozí zvířecí spojení.

Zdálo se, že to trvá věčně - vlna za vlnou jeho semene hluboko v ní.

Když konečně skončil, nemohl ji pustit. Nechtěl cítit tu prázdnotu, ještě ne. Hermioniny ruce ho sevřely a jemně ho hladily po zádech. Připadal si, jako by byl zabalený do bezpečného, teplého objetí.

—————-

Když skončili, usnul Draco v Hermionině posteli. Nebyla si jistá, jak má reagovat. Cítila se divně a trapně, když viděla jeho blonďaté vlasy rozprostřené na polštáři, jeho černý oblek zmuchlaný na podlaze a jeho nestřeženou a andělskou tvář.

Byl si jistý, že až se probudí, bude kvůli tomu zuřit.

Nechtěla ho však budit, a tak se převalila, zhasla světlo a usnula vedle něj.

O několik hodin později - a v pokoji už byla tma - ji probudil charakteristický zvuk vrzajících vchodových dveří. Malfoyův dech, rytmický a rovnoměrný, se náhle rozprskl.

"Kde to kurva..." začal.

"Pšt!" Hermiona zasyčela: "Usnul jsi, když ses udělal. Ginny i Harry jsou tady."

"Hermiono?" "Co to bylo za zvuk?" zavolala Ginny.

"Nic, Gin. Jen jsem usnula při sledování videa na internetu," zavolala na ni zpátky a učila svůj hlas přehnanému vyčerpání. "Dobrou noc."

"Dobrou."

Slyšela, jak Ginny přešlapuje v kuchyni a pak jde na toaletu. Sprcha se zapnula a Malfoy využil hluku k tomu, aby promluvil.

"Kolik je hodin?"

Gestem ukázala na digitální hodiny. "Půl jedenácté."

"Do prdele." V měsíčním světle viděla jeho grimasu. "Jsem tu už několik hodin."

"Cože, někdo tě čeká?" zeptala se a bála se, že má nějakou přítelkyni, ke které se chce vrátit - ne že by o tom někdy mluvili.

"Nebuď hloupá, víš, že bydlím sám. Ale nerad bych, aby mě Weasleyová nebo Potter přistihli u tebe v posteli." "Aha," řekl. Rozhlédl se po pokoji. "Mohla by sem klidně vejít."

"To neudělá." Hermiona si povzdechla. "Prostě... spi tady. Teď nemůžeš odejít. Když je tady Harry, pošle ven na jejich ochranu, ochranná kouzla. A Ginny se probudí při sebemenším hluku."

Opatrně se na ni podíval. "Když tu zůstanu, tak... ehm... se nic nezmění..."

Sklopila oči. "To samozřejmě ne, Malfoyi. Je to z nutnosti. Nakopala bych tě do zadku, kdyby tu nebyla Gin, která by to viděla nebo slyšela."

"Jasně. Dobře." Nastala dlouhá, rozpačitá chvíle, kdy na ni jen zíral, jako by se rozhodoval, co má dělat. "Dobrou noc, Grangerová."

Na záchodě  se zavřela voda. Ginny si začala pobrukovat mimo rytmus.

"Dobrou noc, Malfoyi," zašeptala, lehla si a odvrátila se od něj.

Malfoy naproti tomu ještě nějakou dobu ležel a vnitřně přemýšlel, jestli by nebylo jednodušší dát se na útěk a vypořádat se s následky toho, že ho chytí.

Tolik k tomu, jak se chtěl ovládat.
—————
Zatím nejdelší kapitola a zatím má nejoblíbenější, jsou spolu tak roztomilý.