Představa byla jedna dokonalá noc plná večeří, jídla a souložení, než ho odkopne. Blbost, nemůžeš dostat kopačky, když s ní nechodíš, pokáral sám sebe.

Až na to, že se mu všechny plány pořád královsky kazily.

Nejdřív to přenášedlo. Matka mu ho vlastně poslala, aby jí pomohl při její každoroční návštěvě jarních přehlídek kufrů. Což znamenalo, že se neobjevili na žádném z obvyklých míst - u vchodu do kouzelnické čtvrti na Rue Melusine, u Eiffelovy věže, na Place Blanche nebo v Les Halles. Ne, objevili se přímo před obchodem Chanel na Rue de Faubourg Saint-Honoré.

V obchodě, který navštěvoval už jako batole.

Kde ho vrátný znal jménem.

Sakra.

"Bonjour Monsieur Malfoy." Vrátný se zadíval na Hermionu a Malfoy zachytil překvapení v jeho pozvednutém obočí. "Bonjour, Mademoiselle."

Malfoy se snažil nepanikařit. Vrátný ji samozřejmě poznal. Kdo by ji nepoznal? Vždyť se o ní psalo na obálkách novin během toho posraného Triumvirátu. A vrátný byl kouzelník - pouštěl čarodějky a kouzelníky do kouzelnické části butiku.

Strike jedna za opatrnost. Přesto nechtěl, aby si Grangerová myslela, že se stydí být v její společnosti; stejně tak nechtěl, aby si vrátný myslel, že s Grangerovou dělá něco nedovoleného a hanebného (že?). Udělal tedy gentlemanskou věc a představil ji.

"Grangerová," představil se a cítil, jak ho pálí tváře, "Elle s'appelle Mademoiselle Grangerová." "Ahoj," řekl.

"Ehm, Malfoyi." Granger se usmál. "Proč stojíme před obchody s luxusními dámskými oděvy? A navíc, proč máš přenášedlo až sem?"

"Dala mi ho moje matka."

"Nejsem si jistá, jestli to odpovídá na mou otázku," odpověděla a stále se usmívala.

"Každý rok mě bere s sebou, abych jí pomáhala nosit nakoupené oblečení." Povzdechl si. "Nesměj se. Je to tradice, už od dětství. Můj otec s ní chodíval taky, než... no, než už nemohl."

Její úsměv se změnil v hořkosladký úsměv. "Takže... mi chceš říct, že tvoje máma je někde tady."

"Bože, ne." Zachvěl se. "Matka obvykle přijíždí v pátek s madam Parkinsonovou na menší dámskou jízdu a já v sobotu."

"Aha, no. Malé milosrdenství, předpokládám." Gestem ukázala doprava. "Dáš si něco k večeři? Nedaleko Les Invalides je bistro, které bylo velmi příjemné, když jsem tam byla naposledy. Ale je to mudlovské."

"Ty jsi byla v Paříži?" Odmlčel se a cítil se trochu zklamaný. "Jak se mudlové dostanou přes Kanál? Lodí?"

Zasmála se. "Ty o mém druhu opravdu nic nevíš, že? Letadlem - z Gatwicku na Charles de Gaulle je to dvě hodiny letu. Nebo je tu tunel s vlakem mezi Kentem a Calais, ale je to trochu drahé a trvá to déle."

"Mudlové postavili tunel bez magie pod Lamanšským průlivem," zamumlal a sotva tomu uvěřil.

"No tak, Malfoyi, pojďme se napít. Vypadá to, že ti ta tvoje pěkná hlavička každou chvíli praskne poznáním, že my mudlové nejsme úplní neandrtálci."

********

Nakonec se ocitli v malém bistru s dírou ve zdi kousek od Les Invalides - v takovém trochu zapadlém podniku, který měl přesto volný stůl u okna. Byla to mudlovská restaurace, a když ji následoval dovnitř, cítil se hrozně nervózní. Přesto se nestalo nic neobvyklého, nikdo na něj nezíral, na tom místě nebylo nic barbarského.

Překvapila ho svými dobrodružnými chutěmi a objednala si k jídlu. Trochu váhal, jestli má jíst holuby - spíš jako nebeské krysy -, ale nechtěl vypadat bezelstně, tak se do toho pustil a nebyl zklamaný.

Samozřejmě jim neuškodilo ani to, že vypili plnou láhev Rulandského šedého. Nepomohly ani romantické svíčky zapálené na stole nebo tichá jazzová hudba ve stereu.

A mluvila. Ne o hloupostech, jako bylo Astoriino nekonečné tlachání o její telenovele; ne, Grangerová ráda mluvila o politice a o knihách, které četla - obvykle o životopisech a historických knihách. Hodně cestovala a o tom také mluvila. Žádná romantika s dechberoucí první návštěvou Eiffelovy věže by se nekonala. Zřejmě tam byla už dvakrát.

Přesto, i kdyby měl v plánu ji ohromit prvními pohledy na Paříž, zdála se mu tato noc téměř dokonalá. Připadalo mu to jako správné rande, kdy člověk ukecá dívku, která se mu líbí, koupí jí dobrou večeři a vezme ji zpátky do bytu na zaslouženou gentlemanskou soulož. Vypadala strašně krásně, celá ve vlnitých zlatohnědých vlasech, rudých rtech a těsných fialových šatech. Když se natáhl přes stůl, aby ji jednou rukou držel za ruku, a druhou ji pohladil po tváři, jen zrudla a usmála se.

A pak se to všechno zvrtlo. Grangerová řekla pět děsivých slov, která nemohla přijít v horší chvíli.

"Panebože, to je tvoje matka?"

Jeho ruka klesla z její tváře. Hlavu stočil doleva, aby se podíval z okna. Čelist mu poklesla hrůzou z toho, co uviděl.

Matka, madam Macmillanová a madam Parkinsonová stály na chodníku přes ulici. A co hůř, zdálo se, že matka v restauraci hledí přímo na něj a čelo má svraštělé ve velmi, velmi zmateném výrazu.

Zalapal po dechu. "Co tady sakra dělá?"

"Podle těch tašek bych řekla, že nakupuje," odpověděla Hermiona suše. "No tak, jen se dívej jinam, vsadím se, že si toho ani nevšimnou. Uvidí mudlovskou restauraci a uvidí mě v mých velmi mudlovských šatech a budou si myslet, že jsi jen Dracův dvojník."

"Možná Macmillanová a Parkinson, ale matka..." Odvrátil hlavu a nechal si vlasy spadnout přes obličej, aby je skryl. "Věděl jsem, že je to hloupý nápad. Myslel jsem si, že bude zábava mít rande. Proč jsem neposlechl svůj zdravý rozum?"

"Bavili jsme se, Malfoyi," utrousila Hermiona. "Přeháníš to. Podívej, oni odcházejí. Už se ani nedívají."

Povzdechl si. "Prostě zaplatíme a půjdeme. Jestli jsou tihle tři tady, můžeš se vsadit, že všechny bohaté čistokrevné manželky v západní Evropě se také hemží v ulicích a připravují se na týden módy. Jaká je tady měna? Je to frank?"

Granger si odfrkl. "Od loňska ne - všichni přešli na euro. Zaplatím, neboj se. Vždycky mám v kabelce."

"Nebudeš platit," zasyčel. "Pozval jsem tě na rande. Ty jsi dáma a já jsem gentleman..." Zamračil se na její odfrknutí a pokračoval. "Je to naprosto nevhodné. Mám peníze, jen je musím vyměnit."

"Malfoyi, tam, odkud pocházím, to vůbec není neslušné - možná že muž platí poprvé, ale rozhodně ne poté, co spolu měsíc šukáte."

"Technicky vzato je to poprvé, co jsme si vlastně vyšli na rande," podotkl.

"Je to tak, ne?" Chvíli na něj zírala, jako by zvažovala, jestli ještě něco řekne. Místo toho gestem ukázala číšníkovi na šek. "Jestli máš takový strach, tak mi to vrať. Takhle aspoň dostanu letecké míle a ty nebudeš muset platit ty příšerné turistické směnné kurzy."

Nevěděl, co jsou to letecké míle, ale už neprotestoval. Měl pocit, že je to prohraná bitva na všech frontách. Obrovský úder dva - viděly ho tři nejčistší z čistokrevných dam, včetně jeho matky. A co hůř, Grangerová teď platila šek. Nejhorší ze všeho bylo, že teď byla jejich schůzka zkrácena.

"Mám přenášedlo," zamumlal. "Až budeš připravená, odvezu nás zpátky do Anglie."

********

Grangerová vyděšeně vypískla, když si uvědomila, kde se znovu objevili. Stála teď jako přimražená v přední hale Malfoyova sídla. Oči se jí rozšířily a ruce se jí začaly třást. Sakra. Další průser.

Nenapadlo ho - vlastně ani nepočítal s jejími city k tomuto místu. Pro něj to byl domov, ne dějiště násilných válečných zvěrstev. Vydrhli tapety, vyspravili podlahy, koupili nové koberce a jeho mysl nějak úhledně schovala hrůzy, které se tu odehrály.

Když viděl její reakci, vzpomínky se mu vrátily - zvuk jejího křiku, křik a krvácení domácího skřítka, pronikavý smích tety Bellatrix, sborově doprovázený portrétem paní Blackové, a zvuky hrůzy linoucí se ze sklepa, zatímco se nahoře snažil usnout s prsty v uších.

Natáhl k ní ruku a napadlo ho, jestli ho neodstrčí. Místo toho její prsty pevně sevřely ty jeho.

"Grangerová?" zeptal se.

Stále nepřítomně zírala před sebe.

"Hermiono," zašeptal místo toho. "Neměl jsem tě sem brát. Je mi to tak líto."

Její oči se k němu upřely. "Opravdu?"

Jeho čelo se svraštilo. "Samozřejmě, že ano. Co si myslíš, že jsem za člověka?"

Polkla. "Nikdy předtím ses o tom nezmínil. Tedy o tom, co se stalo za války."

"Nerad na to myslím." Prohlížel si její prsty, stále propletené s jeho. "Špatně snáším pocit viny."

Stáli rozpačitě a mlčky v obrovském předsálí. Volnou rukou si třel obličej. Dnešní den byl příšerný. Přál si, aby byl právě teď někým jiným; svobodný od své minulosti, svobodný, aby si mohl dělat, co se mu zlíbí, kdy se mu zlíbí, s kým se mu zlíbí.

Nakonec zamumlal: "Někdy si přeju, abych tohle zatracené místo mohl spálit na popel a nikdy nezdědil plášť Nejvznešenějšího rodu Malfoyů."

"To nemyslíš vážně," odsekla Hermiona.

"Spíš si myslím, že ano. Vlastně jsem o tom dost přemýšlela. Ne o tom žhářství, ale o tom druhém..." Zhluboka si povzdechl. "Ale, kašlu na to. Pojďme domů."

Chvíli mlčela, než se zeptala. "Tvůj nebo můj?"

"Tvůj, jestli chceš." Na její povytažené obočí pokrčil rameny. "Líbí se mi to."

Hermiona neřekla nic. Navzdory temnému obratu v rozhovoru jeho ruku nepustila. Když ji táhl ke krbu, důvěřivě ho následovala - přestože netušila, kam ji vede. O chvíli později už byli bezpečně zpátky v Příčné ulici a kráčeli bok po boku. U mříží bylo rušno, ale on se nemohl vynadívat na to, že si dává pozor, jak Percymu slíbil ještě před necelým dnem.

Už mu nepřipadalo důležité zůstat v anonymitě. Vlastně byl tak troufalý, že jí položil ruku na záda, když je oba pouštěla do budovy. A ona se cestou od něj nepokusila odejít, ani neodskočila při jeho veřejném, láskyplném doteku.

"Jsi tady, Ginny?" zavolala, když vešla do potemnělého bytu. "Ne. Musí být s Harrym."

Jak se stalo jeho zvykem, zul si boty a pověsil svůj i Hermionin kabát. Vešla do svého pokoje, sundala si náušnice a gestem ho vyzvala, aby ji následoval.

"Dáš si ještě něco k pití? V lednici je víno."

"Ne." Povzdechl si a usadil se na okraji postele, když si začala sundávat hadici. "Bylo to trochu... nevím, těžké, tam na panství. Na pití zrovna nemám náladu."

Podívala se na něj do zrcadla a vypadala neurčitě ustaraně. Okamžitě se přestala svlékat a usadila se na postel vedle něj.

"Jsi opravdu rozrušený, viď? Kdy jsi naposledy s někým mluvil o tom, co se stalo ve válce?" "Ano," řekl.

"Nikdy," odpověděl. "Není to náš způsob. Ne mimo rodinu."

"Tak proč si nepromluvíš s matkou?" zeptala se.

"S matkou?" Posmíval se. "Ona a otec mě přivedli do války. Myslím, že jsem ani pořádně nepochopil, čeho jsme chtěli dosáhnout. Mám své rodiče rád, víš. Ale někdy se zlobím, když na to myslím... Vždyť jsem ani nebyl dost starý na to, abych mohl volit, pít nebo číst knihy z oddělení s omezeným přístupem..."

Hlas se mu zadrhl a tvář mu zahořela. Nikdy předtím tyhle zrádné myšlenky nevyslovil. Bylo mu odporné přiznat si pocity, které dosud poslušně skrýval.

"Byli jsme dětští vojáci. Brumbála jsem miloval, ale někdy se zlobím na to, jak Rona, Harryho a mě využil. Máme právo se zlobit." Její hlas zněl tiše, jako by byl vyděšené zvíře. "Jak dlouho už to tak cítíš?"

"Dost dlouho." Odfrkl si. "Ta válka byla tak zbytečná. Opravdu, upřímně jsem si myslel, že dělám dobře, i když se mi z některých věcí, které naše strana dělala, dělalo špatně. Byl jsem takový blázen."

"Takže to není nějaká změna názoru ze dne na den?"

Lehla si vedle něj, podepřela si hlavu rukou a podívala se na něj. Měl pocit, že kdyby se setkal s jejím pohledem, mohl by se rozplakat. To se rozhodně nemohlo stát, a tak se jen díval na její ošklivý popcornový strop a silou vůle se snažil zachovat klid.

"Ne, já nevím. Tak nějak se to ke mně připlížilo." Povzdechl si. "Není to jen proto, že tě píchám, jestli se ptáš na tohle. Je to spousta věcí. Otcův soud. Moje přátelství s tím hochštaplerem Percym. Moje práce. Pád Temného pána. Posraná manželství mých čistokrevných přátel."

Najednou se její tvář ocitla nad jeho, hleděla mu do očí svýma soucitnýma tmavýma očima. Musel na okamžik zavřít oči při tom téměř bolestném zvratu v srdci. Nikdo - ani matka, ani otec, dokonce ani babička Malfoyová - nikdy nebyl tak otevřený ve svých emocích.

"Děkuji, že jsi mi to řekl, Draco," řekla tiše.

A pak - nečekaně - sklonila tvář k jeho a vtiskla mu na rty něžný polibek. Jeho strach z jejího úsudku a úzkost z toho, že musí své emoce vyjádřit slovy, se proměnily v zuřivou, náhlou touhu, která ho zaskočila svou silou. Když se odtáhla, sáhl jí k pasu. Jediným nečekaně ladným pohybem ji převrátil na záda a přetočil se na ni tak, že jí obepínal stehna. Překvapeně vypískla a pak se zachichotala.

Sklonil se a políbil ji, jeho jazyk se ponořil dovnitř a setkal se s jejím. Měl náhlou, nevysvětlitelnou potřebu být v ní - jazykem, penisem, vším - co nejhlouběji. Její tiché kňučení pod ním, její rty, které se pomalu masírovaly na jeho, a její kroucení pod jeho tělem ho jen víc rozpalovaly. Jeho erekce ožila, dráždivě uvězněná v kalhotách. Začala se proti němu cíleně kroutit a vysílala do něj záchvěvy rozkoše. Přimělo ho to zasténat do jejich polibku.

Jeho ruce vklouzly pod její šaty a vyhrnuly jí podprsenku z prsou. Na okamžik se odtáhl, aby se na ni podíval. Teď vypadala naprosto rozcuchaně - šaty vyhrnuté až k pasu, růžové kalhotky odhalené, vlasy kudrnaté a trčící do všech stran, oči doširoka otevřené a lesklé touhou.

"Ještě nikdy jsem po tobě tolik netoužil," zasyčel a sklonil se pro další polibek.

Přes hedvábnou látku jí nahmatal ňadra a vychutnával si pocit oblázkových bradavek potažených jemným saténem. Zdálo se, že ona také, protože zasténala. Místo polibku na ústa se od ní odtáhl a začal jí olizovat jemnou kůži mezi ramenem a krkem. Zakňourala a dál se pod ním svíjela. Jednou rukou sjel z jejích prsou k pásku kalhotek a stáhl je o několik centimetrů dolů, aby odhalil její pohlaví. Jedním prstem vklouzl mezi její vlhké záhyby, hledal mezi nimi klitoris a začal jím jemně kroužit.

Při jeho doteku se pod ním prohnula a prudce vykřikla. Zvuk se rozlehl prázdnou místností a on si byl jistý, že kdyby byli poblíž nějací sousedé, jasně by slyšeli její zvuky rozkoše. Třetí strike za opatrnost.

Připomněl si, že to může být naposledy, co spolu spí, a rozhodl se, že by to mělo být, pokud vůbec něco, nezapomenutelné. Dodal si odvahy a potlačil odpor, svezl se po posteli a úplně jí stáhl kalhotky. Nervózně se na ni podíval a zachytil její zmatený výraz.

Poprvé si ji prohlédl zblízka a usoudil, že její kunda je docela hezká - růžová jako květina -, a aniž by si dal čas na zbabělost, naklonil se k ní, přitiskl k ní ústa a jazykem našel její klitoris stejně jako prst. Ve skutečnosti to byla mnohem příjemnější chuť, než čekal, dvojnásob příjemnější, když viděl, jakou reakci vyvolal, když začal olizovat okolí její citlivé kuličky.

Její boky vystřelily z postele a místností se rozlehlo vysoké kvílení rozkoše. Jen jeho rychlé reflexy ho zachránily před něčím, co by znamenalo bolestivou srážku jeho nosu s jejími odraženými boky.

"Nemusíš, jestli nechceš," řekla a zadýchala se.

"Pst," odpověděl, rukama jí pevně přitiskl stehna k posteli a ponořil se zpátky dovnitř.

Znovu kroužil jazykem kolem jejího klitorisu, olizoval její šťávy a poslouchal, jak se její výkřiky mění v nekontrolované sténání beze slov. Bylo třeba značné síly, aby ji udržel na posteli. Když se podíval nahoru, házela hlavou na polštáři sem a tam, obličej se jí leskl potem a rukama se šíleně drápala po prostěradle. Zatímco předtím byla mokrá, teď jí na povlečení stékaly šťávy a její poštěváček ještě víc zrůžověl a zhrubnul.

Když si šel na chvíli odpočinout, sáhla po jeho paži a začala ho tahat nahoru.

"Chci to udělat," protestoval a otíral si rukou vlhká ústa.

"Ne, až se udělám, chci tě mít v sobě," odpověděla skrz mělké nádechy.

Další pozvání už nepotřeboval. Rozepnul si kalhoty, sjel je dolů jen natolik, aby mohl uchopit slipy a stáhnout si je také ke kolenům. Jeho penis se cítil jako přeplněný balon - napjatý, tvrdý a zoufale toužící po uvolnění. Zatímco on pracoval na jeho slipech, Hermioniny ruce mu roztřeseně rozepínaly košili, a jakmile ji rozepnul, její ruce mu klouzaly po hrudi a zádech.

Uchopil svůj penis, zarovnal se s jejím mokrým vchodem a jediným rychlým pohybem ji naplnil. Zalapala po dechu a na rtech se jí mihl malý úsměv, když dosáhl dna. Neváhal se stáhnout a znovu a znovu do ní vniknout. Cítil, jak se její klitoris spojil s jeho kůží, když do ní plně vklouzl, což pokaždé vyvolalo její výkřik.

Stačily tři tvrdé, hluboké přírazy - a najednou se pod ním roztřásla, zmítala se a lepila, připomínala mu rybu na háčku. Při jejím orgasmu přestal přirážet, ale přitiskl se co nejhlouběji a užíval si sevření jejích nejintimnějších svalů na svém tvrdém penisu.

"Ach, Bože, Draco," vykřikla na vrcholu, což bylo jediné zdání řeči, kterého se jí podařilo dosáhnout od chvíle, kdy spolu padli do postele.

Nakonec ztichla a ochabla, ztěžka dýchala a její tělo zrudlo.

"To bylo úžasné," zašeptala. "Pokračuj. Chci, aby ses do mě udělal, prosím."

Její prosba jen ještě víc podnítila jeho touhu. Znovu se začal pohybovat a cítil, jak se jeho hruď otírá o její pokaždé, když do jejího těla vnikl. Její ruce ho držely za zadek a táhly ho hluboko. A při pomyšlení na její slova ho napadla iracionální, nepromyšlená, ale podivně dráždivá myšlenka - kdybych chtěl, hned teď by do ní mohl vložit dítě.

V tu chvíli ucítil, jak se mu stahují koule, a mohutné uvolnění jeho semene, teplého a vlhkého, které vystřelilo hluboko do jejího těla. Pevně jí přitáhl boky a představoval si, že by mohl nechat kus sebe hluboko v jejím těle, dokud si nebude jistý, že je každá kapka pryč. Cítil, jak ho přemáhá teplé a syté vyčerpání, a svalil se na ni.

"Děkuji ti, Hermiono," zašeptal a přitiskl jí rty na vlhké čelo.

Trochu zamručela a posunula se, jako by se chtěla zpod něj vymanit. Jeho změklý úd v ní stále zůstával. Její hruď se pod ním rozplácla a jeho tvář se přitiskla na její, když zabořil obličej na stranu jejího ucha. Nohy měl roztažené přes postel, aby jeho váha nebyla úplně na ní.

"Ne, zůstaň," zašeptal. "Jen na chvíli. Prosím."

Znovu se nepohnula, a o chvíli později, přestože jeho tělo stále přikrývalo to její, ucítil rytmický dech jejího spánku. Netrvalo dlouho a připojil se k ní.

*********

Když se probudil, byla už z postele venku, a když vyšel, měla svraštělé čelo a hlavu skloněnou k mobilu.

"Ach, Draco. Jsi vzhůru."

Všiml si změny jména; jednou nebo dvakrát ho v návalu vášně oslovila křestním jménem. Ale když se probudili, vždycky se vrátili k Malfoyovi a Grangerové. Nebo to snad bylo přeřeknutí?

"Děje se něco?" zeptal se a snažil se, aby jeho hlas zněl lehce.

"Jen... něco, co mi kluci napsali." Zavrtěla hlavou. "A já mám brzy ráno schůzku s Percym Weasleym a jediná věc, která mu chybí, je stručnost."

Percy. Do prdele. Nikdy se nedostal k tomu, aby jí řekl o jeho objevu. Cítil, jak ho zamrazilo, a zoufale chtěl vyběhnout ze dveří, aby jí řekl, že Percy Weasley odhalil jejich nedovolené styky, a zachránil jakékoli zdání, že mají... ať už to bylo cokoli.

"Co se děje, Draco? Děje se něco?" zeptala se.

Povzdechl si. "Musím ti něco říct."

*********
Draco, Draco co se to s tebou děje