Hermiona, spokojená s obědem s Harrym, se vrátila na ministerstvo v půl třetí - o dost později, než měla právo. Imelda zvedla hlavu, když procházela chodbou.

"Ach! Slečno Grangerová, zatímco jste byla pryč, měla jste několik návštěv. Byl tu pan Malfoy. Vlastně dvakrát."

Hermiona zvedla obočí. Malfoye viděla před několika hodinami. Co mohl tak rychle potřebovat? V jejím středu se honily možnosti; koneckonců jejich večer byl mnohem intimnější, než kdy předtím sdíleli. A nejen to, ještě tu byl fakt, že zřejmě odjížděl - aniž by se jí o tom zmínil.

Cítila se stejně nejistě jako v těch prvních dnech, kdy s ním spala, pátrala v davu po blonďatých vlasech a cítila nitky nervozity pokaždé, když posílala vzkaz.

A pak vešla do své kanceláře a přivítal ji velmi zvláštní pohled - na stole jí ležely dvě vázy. Jedna byla plastová, obsahovala půl tuctu zvadlých kytic a na nich byl útržek papíru napsaný Ronovým charakteristickým rukopisem.

Hned vedle ní seděla obrovská skleněná váza naplněná růžemi fialové barvy ve stejném odstínu jako její pařížské šaty. Kytice zastiňovala svou sousedku, takže v porovnání s ní vypadala nápadně uboze. Na okraji skleněné vázy visel pergamenový lístek s jemným kaligrafickým vzkazem.

Chère Mademoiselle Granger,

Merci pour ta compagnie et ta conversation.

Fidèlement, D. Malfoy

Dlouho na něj hleděla. Ta francouzština nebyla úplně v pořádku; ačkoli nebyla rodilá mluvčí, Hermiona nikdy neviděla francouzský dopis podepsaný fidèlement. Věrně, řekla si.

Zvolil snad Malfoy záměrně tak zatěžkanou formulaci?

Povzdechla si a protřela si spánky. Najednou se to nevysvětlitelně příliš zkomplikovalo. Ron ji očividně chtěl zpátky a Draco - no, co chtěl Draco, zůstávalo záhadou. Jediné, co se zdálo být jisté, bylo, že chce Rona trumfnout.

To se mu podařilo, i když Hermiona byla z jeho záměrů hrozně zmatená.

Napsala vzkaz a poslala ho sovou - Draco, musíme si promluvit. Hermiona.

******

Až do čtvrt na čtyři se jí nedostalo žádné odpovědi, když se ozvalo ostré zaklepání na dveře.

"Kdo je to?" zavolala.

"Draco," zavolal zpátky. "Chtěla jsi, abych tě navštívil?"

Byl to, pomyslela si Hermiona, další důkaz jejich důvěrného vztahu. Když kdysi přicházel do její kanceláře, ohlašoval se chladně neosobním "pan Malfoy". Teď se dokonce nezdráhal používat na veřejnosti jejich křestní jména, i když se to v kouzelnickém světě považovalo spíše za neformální.

"Pojď dál. Je otevřeno."

Dveře se otevřely, a když je zavřel, nastavil stráže proti nevítaným hostům. Jeho bouřkové zbarvené oči spočinuly nejprve na Ronově kytici, pak na jeho vlastní - což vyvolalo na jeho tenkých rtech arogantní úsměv - a pak na Hermioně. Ta pocítila záchvěv podráždění nad jeho opovážlivostí - jako by záleželo na ceně daru.

"Předpokládám, že je hloupé se ptát, jestli jsi ty růže poslal ty." Povzdechla si. "Tvoje francouzština potřebuje zapracovat."

"Myslím, že ne. Umím ji velmi dobře," odpověděl arogantně. "Líbily se ti? Zatraceně lepší než Weasleyho, co?"

"Takže jsem měla pravdu. Tohle je nějaký druh zápasu mezi vámi dvěma." Našpulila rty. "Myslíš, že mě zajímá, kolik utrácíš, Draco?"

"Ne." Líně přejel prstem po jedné z růží, takže se ve váze jemně pohupovala. "Můj život by byl mnohem jednodušší, kdybys to dělala."

"Tak proč... tohle?" Podrážděně ukázala na vázu. "Musela tě stát dvacet galeonů! A proč? Aby si Ron připadal ve srovnání s tebou chudě?"

"Nebuď hloupá." Zakoulel očima. " Lasička ani neví, že jsem ti je poslal, a počítám, že se to nikdy nedozví. Ale ten chlap je bystrozrak a válečný hrdina, který si nahrabal tucet licenčních smluv. A přitom si nedokáže vydělat na kytici víc než dva galeony a kus papíru. Co je to za gentlemana, který se takhle chová k dámě, o niž se uchází?"

"Já nejsem dáma, jak jste si jednou všiml." Na jeho nechápavý výraz dodala. "Jednou jsi řekl - cituji - 'dost blízko'. Pamatuješ?"

"Ani ne. A jestli jsem to řekl, tak jsem se tě jen snažil vyhecovat." "Aha," odpověděla. Pokrčil rameny. "Mimochodem, matka ví, že jsme včera večer v té restauraci měli rande my dva."

Na okamžik měla pocit, že jí srdce spadlo do žaludku. Oči se jí rozšířily a zmohla se jen na zalapání po dechu. Kdysi jí vyprávěl o čistokrevných názorech na své vlastní, kteří spali s mudly. Neměl by žádné vyhlídky na manželství, přátelé by ho považovali za vyvrhele a matka by s ním už nikdy nepromluvila.

Tak proto byl tady. Aby to jednou provždy ukončil.

Nečekala to, ale cítila se zdrcená, že už ho nikdy neuvidí. Srdce ji bolelo a dmulo se jí v hrudi, v krku měla silný pocit a nedokázala formulovat slova. Už nikdy se nedotkne té dokonalé pleti, už nikdy ho nebude dráždit u snídaně, už nikdy si s ním po práci nedá skleničku. Bylo to samozřejmě pošetilé - co čekala? Věděla, jaká rizika ji čekají. Až na to, že nikdy neuvažovala o možnosti, že by se jí líbil, že by jí připadal okouzlující, vtipný, pekelně sexy...

Nikdy se jí v hlavě nehonilo, že by chtěla, aby to nějakým způsobem, formou nebo podobou vydrželo. Alespoň ne až do teď. Že už ho nepovažovala jen za příležitostného souložníka.

"Dala mi ultimátum, abych to dneska ukončil." Zasmál se, ale v její malé kanceláři to znělo trapně a dutě.

"A," vynutila si to slovo a její vlastní hlas zněl malinko, slabě a pateticky.

"A co? Není mi dvanáct, Grangere. Jsem dvacetiletý muž." Pokrčil rameny. "A myslím si, že jsi skvělá, takže jsem jí řekl ne."

Polkla. Na okamžik měla pocit, jako by od Draca dostala facku tímto podivně, a přitom tak neuvěřitelně tíživým prohlášením. Nedávalo to smysl, když věděla, že má v plánu odejít. Přesto ji jeho prohlášení příjemně, až hrudník svírající, zahřálo - Myslí si, že jsi skvělá.

Její úvahy přerušil dotek jeho horké dlaně na prsou. Jeho štíhlé prsty vyhledaly skrz látku její bradavku, jemně ji pošimraly a vyvolaly v jejím hrdle překvapené, slastné zachvění.

"No tak, Grangerová. Určitě se ti ty květiny líbily, jen trochu." Zamračil se a zatahal ji za ruku, aby ji přiměl vstát ze židle. "Snad se ve skutečnosti nerozčiluješ, že jsem se snažil trumfnout Weasleyho, že ne? Díky bohu, že jsem ti neposlal šperky, jak jsem původně..."

Přerušila jeho slova polibkem, její ústa umlčela jeho a jeho oči se na okamžik rozšířily překvapením. Rychle se vzpamatoval, jednou rukou jí pracoval na knoflících, druhou šmátral po hůlce a zavíral okna do kanceláře. Hermiona si jen letmo všimla, že jejich polibek mohl vidět kdokoli - její sekretářky, analytici politiky -, ale nedokázala se přimět k tomu, aby ji to zajímalo.

"Takže se ti líbily?" zeptal se a vsunul jí ruku pod sukni a na stehno.

Snažil se působit, že ho to nezajímá, ale Hermiona v jeho očích zahlédla nitku jasné, nevinné naděje, něco, co by před měsícem nikdy nepoznala. Zaplavila ji náklonnost. Draco nebyl tak chladný, arogantní a bezcitný, jak dával najevo. A ona cítila zvláštní výsadu, když věděla, že ji nechal projít svou hrubou a sarkastickou slupkou.

"Jsou nejkrásnější, jaké jsem kdy dostala," odpověděla. "Děkuji, Draco."

Předklonil se. "Věděl jsem, že jsou v pořádku."

Sjela mu rukou po náprsence vyžehlených kalhot a prudce nahmatala jeho penis. Vydal ze sebe překvapené zasténání a oči se mu rozšířily překvapením. V reakci na to sklonil hlavu k její a kousl ji do spodního rtu. Několik minut tak stáli, její jazyk parazitoval na jeho a jejich ústa se postupně pohybovala stále silněji proti sobě. Její ruce mu obratně začaly rozepínat košili a kochaly se rovinami jeho tvrdé, mramorově bledé hrudi pod jejíma rukama. Začínal být netrpělivý, jak pomalu mu rozepínala knoflíky, a tak si jich několik rozepnul, dva knoflíky se rozletěly po místnosti a on zůstal jen v námořnických kalhotách.

Jeho ruce jí vyhrnuly sukni a stáhly tyrkysová tanga. Sotva si všimla, jak padají na zem. Jedna jeho ruka sklouzla dolů, mezi její stehna, zatímco druhá se jí obtočila kolem pasu a přitáhla ji k sobě.

Už byla mokrá a cítila, jak se jeho prsty snadno pohybují mezi jejími záhyby, rychle mezi nimi nachází korálek a zkušeně kolem něj krouží ukazováčkem. Plech rozkoše rezonující z jeho prstů ji přiměl zasténat a pevně se přitisknout k jeho ruce. Zasmál se, hlubokým, arogantním, hrdelním zvukem, který její rozkoš jen ještě víc rozdmýchal.

"Nikdy nechceš, aby to přestalo, že ne?" zeptal se.

Zasténala, když sáhl nahoru, aby ji pohladil po bradavce, což v ní vyvolalo záchvěv, z něhož se jí podlamovala kolena. Využil jejího omdlení a zatlačil ji zpátky na stůl. Jeho ruka neopouštěla její kundičku, masírovala jí klitoris, prst vklouzl do jejího vnitra právě tak, aby chtěla víc.

Náhle se jí nečekaně vybavila vzpomínka na Percyho - říkal, že Malfoy odchází.

"Nerozumím tomu," zasténala. "Ty odcházíš, že?"

Zdálo se, že ztuhl. Čelo se mu svraštilo a jeho pobavený, laskavý výraz potemněl. Hermiona pocítila záchvěv nervozity; nedokázala však reagovat. Během jejich líbání a hlazení ji manévrem přitlačil na stůl. Teď na ní ležel, přitiskl ji k němu a nebylo kam utéct. Jeho tělo leželo nad ní, jednu ruku měl na její hrudi - teď ji spíš tlačil dolů, než aby jí dráždil prsa. Vnímala jeho změněnou náladu, ale kupodivu ji jeho hněv neděsil. Jeho potemnělé oči a svraštělé čelo, k nimž se hodil jeho prst zasunutý hluboko do jejích nejintimnějších partií, ji jen ještě víc vzrušily. Mučivě pomalu vyklouzl prstem z jejího nitra, ohrnul ret a cvrnkl jí do klitorisu, čímž jí tělem projelo vzplanutí bolestivé rozkoše. Mezi nohama ucítila záplavu vlhkosti a připadala si naprosto, hanebně mokrá.

Zasténala.

"Co prosím?" Jeho hlas byl chladný. "Myslíš, že mi můžeš jen tak přikázat, abych odešel?"

"Ne," zalapala po dechu. "Já..."

Přerušil ji a každé slovo vyslovoval tvrdě. "Kdo si kurva myslíš, že jsi?"

A jedním rychlým pohybem - kdy vůbec uvolnil své mužství? - plně do ní vrazil. Její stěny se jako pokaždé, když se spojili, roztáhly pod jeho obřím rozměrem. Z hrdla se jí vydral hluboký, hrdelní sten. Pomalu, náročně vysunul penis ven a pohrdavě sledoval její tvář. Aniž by jí dal chvilku, znovu se do ní vnořil.

"Chceš mě využít, Grangerová?" zeptal se pohrdavě. "Myslíš, že mi můžeš jen tak nařídit, abych odešel, až tě přestanu bavit?"

"Neeee," zasténala a její mysl zhoustla a opila se touhou. "Ne, Draco, nikdy. Nechci, aby to skončilo."

"Tak co." Přerušoval svá slova přírazy, při nichž jí narážel zády do tvrdého dřevěného stolu a zcela vyplňoval její tělo. "O čem to kurva mluvíš?"

"Percy..." zalapala po dechu, "říkal, že odcházíš."

"Nikam neodcházím, Hermiono," zasyčel. "Ty se mě nezbavíš."

Nikam neodcházím. Jeho slova ji rozpalovala víc než jeho zkušeně aplikované doteky. Nehodlal odejít. Chtěl tu s ní zůstat - šukat ji jako děvku o stůl.

"Já nechci," zakňourala. "Nikdy, nikdy nechci, abys mě přestal šukat. Prosím, Draco, prosím."

Na její prosby se jeho odměřené tempo náhle zrychlilo. Jeho rozzlobený výraz zmizel. Jeho ruce, které dosud pevně a nehybně spočívaly na jejích bocích, se přesunuly na její prsa, stehna, krk a hladily ji po kůži. Ty tenké, pohrdavé rty se spustily, aby jí vtiskly polibky na krk, a pak sestoupily dolů a zachytily její ňadro mezi zuby. Cítila, jak jí v břiše narůstá ten známý oheň při jeho rytmu, při jeho intenzivním pohledu, při jeho vlhkém sání na prsou, při jeho prohlášení, že neodchází.

Jeho hlava se sklonila k jejímu uchu. "Přesně tak. Jsi moje. Ne Weasleyho. Ne Goldsteinova. Budeš šukat jenom se mnou."

Najednou ho sevřela, jeho stěny se sevřely proti těsnému údu, který vyplňoval její tělo. To ho současně poslalo přes okraj a on se k ní tvrdě přitiskl, plácl se na její zpocené tělo a přitiskl ji ke stolu.

"Bože, Hermiono!" vykřikl a ona si byla jistá, že to slyší celý její personál.

Překvapivě jí to bylo úplně jedno. Rukama mu hladila záda, když ji plnil svým teplým, vlhkým semenem, vlnu za vlnou. Jeho tělo se rozplývalo, plácalo se teplé a lepkavé na její, jeho hlava jemně spočívala na její hrudi, jak se zvedala a klesala. Chvíli tak leželi a lapali po dechu, přestože pod nimi ležel nepohodlný stůl.

Po chvíli se zvedl jen o pár centimetrů, takže jeho penis byl stále zabořený v ní.

"Kéž bychom byli u tebe v bytě." Povzdechl si. "Pak bychom si mohli lehnout a dát si kávu nebo víno. Taky je to mnohem pohodlnější."

"No, je to jen pět minut chůze..." začala a něžně mu odhrnovala vlasy z obličeje.

Najednou uslyšela zvuk kroků, které se blížily ke dveřím, a Imeldin ostrý hlas ve dveřích její kanceláře. "Je mi líto, budete muset počkat, slečna Grangerová má schůzku."

"Nemusím čekat. Víte, kdo jsem? Já jsem Ron Weasley! Ona si na mě udělá čas!"

Hermiona si Imeldy ještě nikdy tak nevážila. Možná ta dívka nebyla tak hloupá, jak dávala najevo.

Malfoy z ní seskočil a začal si zapínat kalhoty; snažila se spěšně upravit sukni.

"Opravdu musím protestovat, pane Weasley. Slečna Grangerová pracuje na velmi důležité politické iniciativě..." Imelda křečovitě dodala.

"Panebože, on zná moje hesla, já je nezměnila!" "To je pravda," řekla. Hermiona v panice zasyčela. "Skříň! Rychle!"

Malfoy, stále ještě bez košile, se vrhl do její skříně se zásobami. Hermionina klika se zkroutila právě ve chvíli, kdy za sebou Malfoy zavřel dveře. Jeho košile i její tyrkysová tanga ležely opuštěné na podlaze. Dveře do její kanceláře se otevřely.

"Hermiono." Ron Weasley se zašklebil ze dveří její kanceláře. "Konečně jsem tě zastihl."

*****
AVADA NA RONA! Oni jsou spolu tak roztomilý.