Asi si všimli, protože nechápavě vydechli.

Už mi to bylo jedno, běžela jsem po schodech ať to dělá sebevětší hluk. Doběhla jsem do svého pokoje ve kterém jsem se zamkla.

„Baru! Otevři dělej!" pokřikoval Jeff. „Ne! Ještě bys mě něčím bouchnul do hlavy a v bezvědomí dotáhl mezi ostatní vrahy!" tak zněla má odpověď.

Jeff i s BENem na mě jestě něco pokřikovali, ale to už jsem byla až po hlavu přikritá peřinou a zlomeně brečela.

Asi za hodinu ten křik ustál a já nějákým zázračním způsobem usnula.

Ráno jsem se probudila s uslzenými oči a překvapivě u sebe doma v posteli. Opatrně jsem vylezla z postele, potichu odemkla a porozhlédla se po chodbě. Nikdo nikde, čistý vzduch.

Sešla jsem schody až úplně dole. Na stole v obýváku byl papírek a na něm napsáno: 'to jsem nechtěl abys slyšela. Přijď do lesa

J'

Furt nevím, jestli se ho mám bát nebo to nechat plavat a doufat, že to opravdu neudělá.

No nic, papírek jsem zmuchlala a hodila do koše. Udělala si rohlík se salámem a snědla ho. Převlékla jsem se, ustlala, vzala si mikinu a jako vždy můj kapesní nožík.

„Jeffe!?"  Zavolala jsem. Lesík má opravdu jen pár stromů. Podle kmenů je tam takových deset až patnáct stromů.

Nikde nikdo. Slyšela jsme za mnou kroky, jenže to už bylo pozdě a chladnou čepel nože jsem rázem měla pod krkem. Já šáhla pro svůj mini nožík a dřív než se Jeff stihl vzpamatovat, jsem ho řízla do ruky a on mi nůž z krku odendal.

Otočila jsem se na něj a nožík jsem pevně svírala ve svojí pravačce. „Já myslela že se chceš usmířit, né mě zabít." prolomila jsem ticho s posmněšným hlasem. Ano, ví že mě zabít nemůže protože by pak měl u té černé chobotnice jménem Slenderman, problém. Jeff se z bojové pozice narovnal, ale já furt zůstávala v pozici, ze které bych mohla dobře zaútočit, kdyby to bolo potřeba. „Chtěl jsem to s tebou zkusit po dobrém, ale jak vidíš, došla mi tpělivost. Takže buď teď půjdeš dobrovolně, nebo nedobrovolně, to je mi jedno." pokrčil rameny

Jeff stál hodně na okraji lesíka, no a Kamča šla zrovna domů. Jakmile Jeffa uviděla, tak zapištěla a už vytahovala mobil. „Měl bys hodně rychle zdrhnout a nějákou dobu se nevracet. Kamča to tu teď bude hlídat takže utíkej." šeptla jsem mu, ale furt zůstávala v té samé pozici. Je mi jasné, že by ji Jeff chtěl nejradši poslat spát a proto jsem furt připravená ke startu.

Jeff jemně, tak abych to viděla jen já, kývl a běžel pryč. Nevím proč jsem mu pomohla, ale stalo se.

Hned ke mně přiběhla Kamča a vyptávala se, jestli jsem v pohodě. „Jo, naštěstí jo. Děkuju." usmála jsem se na ni. „Teď by bylo dobré chodit ven co nejmíň, jestli tu bude." navrhla. „Jo, to asi jo."

.......

473 slov.