Jeff se opravdu nevracel a měsíc byl, jak v tomto, tak ve městě kde jsme se potkali, klid. Vraždilo se v okolních městech, ale v těhle dvou ne. Je to zvláštní, ale mě to něják netrápí.

Už jsme se s Kamčou přestaly tak něják bát. Já si našla novou kamarádku. Nelu. Má pod zadek dlouhé hnědo-černé vlasy, modré oči a měří asi 175 centimetrů, je jí 15 let. Většinou nosí šedé oblečení. Se Sárou moje jediná kamarádka na základce. Znovu jsme se poznaly.

Bavíme se všechny tři a je to super. Dneska u nás Nela přespává. Kamča s Nelou šly už domů, já šla ještě koupit bramumbůrky a tak podobně. Pršelo, takže jsem si vzala jeden deštník a šla jsem.

Když jsem nakoupila tak jsem zaplatila, nákup dala do batohu a šla jsem domů. Jenže kousek od domu mě něco popadlo a stáhlo do takové uličky. Z jedné strany je dům a z druhé hustý les. Nemám kam rychle utéct.

„Tak co? Už si povolila" zeptal se mě dobře známý hlas. Vyškubla jsem se mu a otočila jsem se na mého útočníka. „Jeffe ne. Moc dobře víš že creepypasta být nechci, tak to přestaň zkoušet!" Chtěla jsem se otočit a v klidu odejít, ale on mi přiložil nůž ke krku. Je to tady znova. Pustila jsem deštník a z kapsy kalhot vytáhla onen kapení nožík, co tohle všechno začal, a řízla ho do ruky.

Kašlala jsem na deštník a rozběhla se domů. Doma jsem to všechno vydýchala. Samozřejmě, že se mě holky ptaly co se stalo, moje odpověď byla ale, opět, vymyšlená. „Nic, jen jsem něco viděla a vyděsilo mě to. Ale že to nic není jsem si uvědomila až tady."

Pak se Jeff zase dlouho neobjevil. A opět to bylo dobře, protože i když je to sériový vrah, nechci aby šel sedět.

Asi dva měsíce po mém posledním střetu s Jeffem šla Kami spát k Nele. Já musela zůstat doma, protože jsem šla na brigádu na noční jako číšnice v jedné nedaleké restauraci.

Domů jsem se dostala až kolem osmé hodiny ranní. Nemám auto a autobus by mi jel stejně až teď a za tu dobu můžu být už doma v posteli.

Usla jsem, ale po nějáké době jsem uslyšela třísknutí vchodových dveří. Probrala jsem se. Venku ještě nebylo takové světlo na to, aby bylo odpoledne. Takže jsem se tam šla podívat.

Kamča byla v kuchyni a snažila se ze svých rukou smýt zaschnoul krev, kterou měla pomazaný i oblečení a tvář. „Co se ti stalo!?" panikařila jsem. „Já-já nevím! Probudila jsem se a Nela vedle mě ležela v kaluži krve mrtvá a já takhle! Zpanikařila jsem a rozběhla jsem se domů!" hystericky brečela. „Tys jí zabila!?" Ne, Nela nemůže být mrtvá! Ne! „Nezabila jsem jí! Věř mi!!" rozbrečela se ještě víc. „Byla to moje kamarádka ze základky! Moje jediná kamarádka! A tys jí takhle zabila!!" nechtěla jsem nic slyšet.

Nevím co to se mnou je, ale šla jsem si pro svůj malý kapesní nožík co si dávám na stůl za kalendář v mém pokoji. Kamča o něm neví. Nemá proč.

Když jsem přišla zpátky do kuchyně, tak se Kamča opírala o dřez a pořád brečela.

.......

Sice mě mrzí, že tu Nela byla jen jeden díl (a zároveň se všem Nelám omlouvám :D) ale už jsem to tu chtěla zas více rozjed, ať to není nudné.

432 slov.