Přišla jsem k ní a ze zadu ji dala nůž na krk. „C-Co děláš?!" řekla rozklepaným hlasem. Já se jen psychopaticky rozchechtala. Ona se mi mezitím snažila vykroutit, ale i když jsem menší tak jsem silnější.

Řvala a mě už to unavovalo, „To je za Nelu." šeptla jsem jí do ucha a podřízla jí.

Běžela jsem si do mého pokoje zbalit.

Všechno jsem házela do velké sportovní tašky. Bydlela jsem tu celkem chvilku ale i tak toho mám docela hodně. A nezapomněla jsem ani na ony dvě deky.

Je listopad takže jsem na sebe hodila černé kalhoty, modré tričko, mojí oblíbenou fialovou mikinu a tmavě šedou teplou bundu.

Bylo cca dopoledne tak jsem se stavila do takových těch výdejních okýnek a vydala se náhodným směrem.

Šla jsem hodinu a mohla jsem přejít už přes druhou vesnici.

Šla jsem kolem lesa, když mi někdo přiložil něco ze zadu na krk.

I hned jsem vytáhla svůj nožik, útočníka kopla na choulostivé místečko a sekla ho do ruky. Ani bych se nedivila, kdyby to byl Jeff, ale to pochybuju.

Můj útočník v tmavě modré mikině a modré masce se válel bolestí po zemi.

Asi si mumla pod maskou nadávky na mou osobu, ale já jsem tomu nedávala žádnou pozornost a jen se na něj dívala.

„Kdo ty si?" Zeptala jsem se ho, když jsem usoudila, že už bude moct mluvit.

Sedla jsem si a čekala na odpověď. On se postavil, oprášil a řekl. „Jsem Eyeless Jack a tady zabíjím především já," „A kdo jsi ty? Tebe jsem tu ještě neviděl." dodal po chvíli.

„Jsem B-... " nestačila jsem to ani doříct a od někud se vynořil Jeff. „Bára. Ta, za kterou se už pár měsíců honím." já jen protočila očima. „Baru, nechci aby jste mi říkali Bára." opravila jsem ho

„Ále zas si někoho zabila?" řekl posmněšně Jeff. „Snad né tu tvoji kamarádku." rozestám se.

„No..jo" pípla jsem neslyšně. Až teď jsem si uvědomila, co jsem to vlastně udělala.

Začly mi slzet oči a něco ve vnitř mě chtělo řvát a ze vsteku všechny vyzabíjet. Děsilo mě to a já pomalu začala couvat.

Ten v modré masce si toho všiml a šel ke mně. Já se mezitím na plno rozbrečela a utíkala někam do neznáma.

Oba utíkali za mnou a já si přála, aby tohle všechno byl jen sen. Boužel ale nebyl. Nemohla jsem se probudit.

Po chvilce běhu mi bylo všechno jedno. Chtěla jsem se jen vybrečet. Byla jsem unavená a tak jsem si z tašky vytáhla deku a do té se zabalila. Výhoda byla, že ještě nenapadal žádný sníh.

Kluci za mnou doběhli a říkali něco o tom, že mě musejí někam vzít, já ale nikam nechtěla. Už nemám doslova NIKOHO. Chci umřít.

„Nikam nechci." šeptla jsem. „Musíš do tepla." špitl mi mně známý hlas. Pak jsem usla.

Probudila jsem se na něčem měkém. Nebyla to postel, ale gauč. Měla jsem přes sebe hozenou deku. V místnosti byla tma, ale i tak jsem viděla dřevěné stěny, co nepropouštěly jakékoli světlo nebo zimu. Světlo šlo až z oken.

Gauč byl u zadní stěny, naproti byla velká televize, na pravo byly tři okna která byly přikrity závěsy. Nalevo byly dveře a spoza nich byly slyšet hlasy. Jeden byl Jeffův a další dva hlasy jsem nepoznávala.

Už mi zima nebyla, vstala jsem z pohovky a vydala se k oknu. Jsme někde v hlubokém lese, ale asi pět metrů je ještě mýtina, až pak je les.

Byla jsem furt v mých černých kalhotech a mikině. Bundu jsem nenašla. Vydala jsem se už ke dveřím za kterými šly slyšet tři hlasy.

.......

596 slov.