Jeden večer šla černovlasá holčička s tyrkysovými oči a fialkovou mikinou pod tmě od své kamarádky k sobě domů. Šla pozdě. Bylo něco málo po deváté večer a malá Bára šla sama domů temným parkem, který osvědlovalo jen pár pouličních lamp.

Ke své kamarádce Sáře chodila skoro každý den.

Máma odešla s jiným a táta je alkoholik a feťák. Ten po malé Barče jenom řve. Nikdy ji neřekl nic slušně a v klidu. Vždy řevem.

Nikdy na ni nešáhl, ale měla jiné tresty. Třeba celý den nejedla nebo rozházel po celém domě prázdné flašky od všemožného alkoholu, a Barča je musela všechny pozbírat.

Největší trest pro ni ale byl, když táta mlátil Bellu. Jejich psa. Ale jednou ji táta tak domlátil, že druhý den už nebyla shopná chodit, a třetí už ani nedýchala. Umřela.

Bára po tom dostala další trest - nemohla týden za Sárou. Ty dva tresty byly nejhorší. Chtěla utéct. Už jendnou to udělala, otec si ji ale našel a měla další tresty. Měsíc bez Sáry a musela každý den na 5 papírů napsat „Neměla jsem se narodit. NIKDY"

A tohle zažívá i teď. A ještě, aby toho nebylo málo. Každý den, kdy přijde ze školy jí její otec sešvihá páskem.

--------

Dneska se mi domů opravdu nechtělo, protože jsme si nevšimly času, a já jdu o půl hodiny později domů. Nejraději bych u Sáry přespala, ale nejde to. Za 1. Zítra se jde do školy a její rodiče to nedovolí. Za 2. Doma by to pak bylo ještě horší.

Jdu domů potemnělým parkem s kapucí od tmavě fialové mikiny na hlavě. Mám na sobě bílé tričko a modré kalhoty.

Jdu tím parkem s pohledem zabodlým v zemi a nevšímám si okolí.
Najednou mě někdo chytne za rameno a otočí si mě k sobě.

Byl to mladý klučina s bílou mikinou a černými vlasy. Měl pusu od krve, bílou tvář a modré oči. Sklonil se ke mě a v rukou měl malý kapesní nožík. K tomu mi jen řekl „Používej ho k obraně" a zmizel mezi stromy, co jsou v parku.

___

Dnes je mi 15 a vůbec si ho nepamatuju. Pamatuju si akorád jeho slova. Nic víc.

Od té doby, co mám ten nožík, jsem tátu párkrát v sebeobraně napadla. Už si dává větší pozor. A teď, aby toho nebylo málo, má nechutný řeči atd.

Jeden večer na konci prázdnin jsem to už opravdu nevydržela a zabila jsem ho. Podla jsem mu nožíkem do oka, pak do krku, a nakonec jsem si to zamířila na srdce.

Věděla jsem, že tam nemůžu zůstat, až přijedou poliši měla bych po hehe takže jsem si vzala svůj bágl a naházela tam nějáké oblečení, peníze, jídlo a všechno potřebné.

Ještě jsem rychle napsala mojí kamarádce Kamče, že u ní budu chvilku bydlet, tak ať mě zítrá čeká.

Oblékla jsem si černé kraťasy a modrý crop-top, na to jsem si vzala i tenkou tmavě fialovou mikinu a nandala kapuci.

V dětství jsem taky měla tmavě fialovou mikinu, ale menší. Teď je mi akorát a trochu delší na nohy.

Procházela jsem temnou uličkou, abych se dostala rychle z města, jinak bych si to musela hodinu obcházet a to se mi vážně nechtělo. Ani jsem nemohla. Najednou mě někdo chytil za zápěstí. Já jsem vzala svůj malej nožík a přirazila tu osobu ke zdi a pod krk jsem mu dala nožík.

Jakmile jsem spatřila, že osoba je Jeff the killer, tak myslela, že je po mně. „Máš se ještě co učit." Uchechtl se a protože měl jednu ruku volnou tak se mi pokusil dát moji ruku pryč. Já jsem mu ale nožík přitlačila víc ke krku. „Wow...trochu se uklidníme jo?". Zněl nervózně „Co po mně chceš?" vyprskla jsem na něj. „No, především, aby si ten nožík dala dolů," já ale furt nic nedělala „A to jako proč?" snažila jsem se znít výhružně „Protože tě nechci zabít." argumentoval „A jak ti mám věřit?" „Za prvé, kdybych tě chtěl zabít, už by si byla mrtvá. Za druhé, na tom nožíku je z jedné strany vyryto 'kill' že?". Teď jsem se zarazila „Jak-Jak to víš?!" „Tenkrák v parku, byla si malá bezbraná holčička. Dal jsem ti ten nožík na ochranu před tvým otcem." vysvětlil mi.

Dala jsem nožík dolů. „Tak fajn, co chceš?" mírně jsem prskla.

.......

704 slov.