V pokoji byl šedý koberec. Naproti dveřím jedno okno. Napravo od okno dvojlůžková postel. Nalevo od okna velký psací stůl, lampička a počítač. Vedle stolu poličky a nalevo ode dveří dvě velké skříně. Stůl i skříně byly tmavě hnědé, stejně tak i ješte nepřevlečená postel.

Zdi byly bílé ale když se ze Slenderem domluvím, snad by nebyl problém to tu přemalovat do tmavě fialové.

Šla jsem se dolů pro batoh. Když jsem se vrátila, Jeff seděl na židličce u psacího stolu. Batoh jsem hodila na postel a sama se na ni svalila. Když jsem se otočila na pravý bok, viděla jsem z okna. Když na levý, dveře.

„Proč vlastně nejsi ve třetím patře s proxies?" prolomil Jeff to ticho. „Nejsem proxy. Navíc určitě tu ten pokoj byl dávno před tím, ne? " odvětila jsem jednoduše. „No.. To ano. A jakto? Nelíbíš se mu snad?" vyptával se dál. „Né to ne. On by mě za proxy chtěl, ale já nechci," na chvíli jsem se odmlčela „Domluvili jsme se, že ze mě udělá proxy až budu připravená." Domluvila jsem. Od Jeffa se mi dostalo jen zamručení, co nejspíš mělo znamenat, že chápe.

Po chvíli jsem vzala z tašky mobil „Máte tu wifi?" zeptala jsem se stále sedícího Jeffa na mojí židli. „Zajdi za BENem, on ti to tam dá." odpověděl znudeně. „Dobře." zvedla jsem se, a šla za BENem.

Když jsem byla u dveří kde bylo napsáno „BEN DROWNED" Tak jsem zaklepala.

„No?" ozvalo se, a já to brala jako výzvu k vchodu do místnosti. „Ahoj BENe, potřebovala bych heslo k wifině, no a Jeff říkal, že mám jít za tebou." řekla jsem stydlivě.

BEN až teď odtrhl zrak od obrazovky počítače. „Baru, ty už si tady," řekl nadšeně. „Jasně, půjčm to." řekl, a tak jsem tak i udělala.

„Díky." s úsměvem jsem poděkovala, když mi ho vrátil. „Nemáš zač. Ale všechny si z kontaktů vymaž a založ si jiné profily." „Dobře, díky." a odešla jsem.

Vrátila jsem se zpět do mého pokoje a zjistila jsem, že Jeff tam stále je. Usnul na židly.

Přehodila jsem přes něj deku co jsem měla na posteli a já sama se přikryla peřinou. Byla půlnoc ale já unavená nebyla.

Z kontaktů jsem si všechny vymazala, teda... Krok Sáry. Už jsem se asi rok nebavily a asi ani nebudeme moct, ale i tak si ji tam chci nechat.

Sára jako jediná věděla o nožíku a nikdy nic nevyzradila. Žádné tajemství. Nic.

Založila jsem si nový Instagram, messenger, Snapchat a i wattpad. Kdysi jsem docela ráda četla.

Jakž takž jsem našla koupelnu a tam jsem se připravila na spaní. V pokoji jsem lehla do postele a skoro hned usla.

Vzbudil mě křik ze zdola. Byl to polo-robotický hlas a Jeffův. Ledabyle jsem se učesala a sešla dolů. Byla tam polovina domu.

„Už první den?! Myslíš že Slender bude mít radost!?" řval na Jeffa BEN. „Usl jsme na židli!" podíval se na mě Jeff. „Tenhle ten zelenej bastard mi nechci věřit!" dodal. „Opravdu usl na židli. Nezlob se na něj." zastala jsem se Jeffa. „Tak proč si ho nevyhodila?!" zeptal se s pozvednutým obočím. A jo, proč vlastně? Ani ani sama nevím. Ale i tak jsem se zmohka na malou odpověď. „Měl se mnou už dost práce, tak jsem ho nechtěla vyhánět."

Nad touhle odpovědí se pozastavil.

.......

558 slov.