,,Ahoj, Maplepaw, jaký byl lov?" mňoukla její kamarádka Brownpaw a kulila na ní její modré oči. Byli totiž s Dovepaw a Blueskyem na lovecké výpravě a teď se vrátila do svého učednického doupěte.
   ,,Super! Vážně škoda, že si tam nebyla." zajásala a pak se otřepala. Musí se trochu ovládat....Brownpaw by to mohlo ranit. ,,Ulovili jsme spoustu kořisti."
   ,,To jsem ráda." usmála se její kamarádka a omotala si ocásek kolem tlapek. Dneska byl opravdu pěkný den, slunce svítilo a hřálo je do kožíšku. Lehla si a dívala se na krásné nebe poseté nadýchanými mráčky. Konečně si mohla alespoň na chvilku odpočinout.
   Bylo až nějak moc podezřelé ticho. To Maplepaw nedávalo odpočinku. Co to zase dělám? Uklidni se už konečně a nemyslí na takovéhle-.... Ani nestačila domyslet a do doupěte vtrhla ta hyperaktivní příčina. Skočila po ní. ,,No tady si! Konečně! Ahoj! Mapleeeee! Pojď, pojď, budeme se honit....nebo ne! Budeme hrát na schovku....nebo na....já jsem válečník! Hahaha! Zabiju tě! Nenene..... spíš..... hádej kdo jsem! Jsem strašně starostlivá.... bojím se o má koťátka a když ti malí správci neposlouchaj.....tak já je!"
   Zatím co kecala Brownpaw na ní zírala, jako kdyby právě sežrala válečníka i s kostrou....ale mlčela. Maplepaw dělala takový ten úsměv, který říkal: ,,Eh....já nic! To je má sestřička, víte?"
   Dovepaw se někdy chovala mírně hyperaktivně. Rowanpaw vešla do doupěte a praskla se tlapkou do čela. ,,Co zase jedla? Šantu kočičí nebo Kočičí sedativum?" zeptala se opovržlivě. Maple ale musela uznat, že to náramě přesně vystihla....i když nevěděla, kde by na to Kočičí sedativum asi tak přišla.
   ,,Klid." řekla trochu naštvaně a ztrapněně Maplepaw. Dovepaw se trošku zamračila. ,,Hej....já vím, že jsem trošku otravná.....ale já bych ráda něco podnikla...." začala potichu, ale Rowan jí skočila do řeči.
   ,,Trochu? Pche.... vyvádíš jak mazel před vymyškovaním." Brown a Maple jí probodli pohledem a podívali se znova na Dovepaw. ,,Možná bychom...." začala něco říkat Brownpaw....ale ona jí nějak přestávala slyšet.
   Pak najednou hlasy začali pomalu mizet.... ,,Prokletí.... Prokletí...." mluvily učednice a oči jim divně zářily. ,,Je divná....je divná.... Maple.... není...." říkala další. ,,Hahahamuuhahha." smála se do toho Dovepaw. ,,Řekni NightSky, nebo tě zabijeme!" křičely všechny a okolím se rozléhalo sestřin zlověstný smích.
   Ani nevěděla proč ale začala říkat: ,,NightSky! NightSky! NightSky! NightSky!" Padala do hluboké jámy a kolem ní byli obličeje koček, které se smáli a křičeli na ní .... vypadali tak divně.... ,,NightSky! NightSky! NightSky!"
   Najednou kolem sebe začala matně rozeznávat učednice a jejich vyděšené hlasy. Dívali se na ní a ona pořád opakovala ta zlověstná slova. ,,NightSky! NightSky!"
   ,,Maplepaw? Co se to s tebou děje? Ty nejsi normální? Maplepaw! To nejsi ty!"

                              ~||~

                          440 slov.
Dneska trošku kratší kapitolka.....no snad příště bude delší :D. Děkuji moc Poppypaw s WhatsApp RPG Warrior Cats, která mi pomohla s Dovepaw a taky Simpsonovým, které mi pomohli se sesativem (od teď už Kočičí sedativum) XD.
Tak adios kočičáci UwU.