,,Musela si na ty agenty vyjet?" opakovala svou otázku pořád dokola Natasha.
,,Ještě jednou se mě zeptáš a vyjedu i po tobě!" mračila jsem se.
,,Koukám, že máte obě skvělou náladu," přišla k nám Wanda.
,,Výbornou," odeskla jsem.
,,Tak to si uděláš ráda výlet na základnu S.H.I.E.L.D.u," přiběhl svou neskutečkou rychlostí Pietro.

,,Teď jsem dorazila," zamračila jsem se ještě víc. Jak já lituju toho, že jsem se nechala od Coulsona ukecet. Vlastně mě ukecal Lincoln a žádost Daisy, ale to je detail. Výsledek je stejný, jsem jediná, z téhle zpropadené základny, kdo ví, kde se S.H.I.E.L.D. schovává.
,,Takže jseš zbalená a můžeš zase jet," ozval se za mnou Tony.

,,Tak tys mi tu ještě chyběl ke štěstí," ušklíbla jsem se a otočila k němu.
,,Já vím, chybím každému, fialko," smál se.
,,Neříkej mi fialko! Kolikrát ti to mám opakovat?" prskala jsem. Neměla jsem náladu na jeho žerty. Byla jsem naštvaná na Avengers a v tom Pentagonu mě jenom vytočili ještě víc. Co jim je do toho kolik mi je a že nemám nějaké jejich papíry? Člověk tam jde, aby pomohl, a oni mají hloupé keci a nevhodné sexuální narážky? Nechápu, jak se mi mohli divit, že jsem to nevydržela a srovnala je tam do latě.

,,Neopakuj," zasmál se a upil se skleničky s ledem nějakou zlatavou tekutinu. Alkohol.

,,Alkoholiku," odfrkla jsem si a šla pryč i se svými věcmi. Neušla jsem ani pár kroků a už se po mém boku objevil Steven a vzal mi tašku: ,,Ahoj, Ari."
,,Čau, vrať mi tu tašku a dej si odchod!" mračila jsem se.
,,Zlobíš se na mě?" zeptal se mě smutným tónem Rogers.
,,Nééé, vůůůbec, proč bych měla?" řekla jsem ironicky.
,,Chápu, že jsem ti zkrátil čas se spolužáky, ale..."
,,Žádné ale!" skočila jsem mu do řeči, ,,Prostě jsi to udělal a tečka. Žádné ale tam není! Tohle mohli udělat i technici. Byla stažena veškerá data Pentagonu a to je to jediné podstatné. Už jsem slyšela, že mě posíláš zase do S.H.I.E.L.D.u, takže se neobtěžuj cokoliv říkat," řekla jsem jedním dechem.
,,Ari," zastoupil mi cestu, ,,posílám tě tam, protože věřím, že ty to zvládneš a upřímně, neříkej, že ráda zase neuvidíš Daisy a Lincolna," řekl vážně.
,,To sem netahej!" řekla jsem a sebrala mu svoji tašku, ,,posíláš mě tam, protože jsem jediná, kdo ví, kde jsou a nebo jak je najít, takže udělám co chcete, pane, ale nehnu prstem ani o milimetr víc!" obešla jsem ho a zabouchal se ve svém pokoji.

Já nechápu, proč vždycky já. Dobře, tak tohle zní jako bych ze sebe dělala chudinku, uznávám, ale už mě tenhle život unavuje. Přes den ve škole, večer na základně a v noci noční můry. Přála jsem si, abych už mohla klidně spát. Abych se dokázala vyrovnat s minulostí. Abych před sebou neviděla tváře mužů a žen, které jsem připravila o život. Přála bych si, aby Hydra byla opravdu zničená, ale S.H.I.E.L.D. mě utvrdil v tom, že je stále živá a poměrně při síle. Avengers a S.H.I.E.L.D. bojovali dvě naprosto odlišné bitvy s dvěma různými nepříteli. Netuším, který z nepřátel je horší, ale věděla jsem, že oba musí být poraženi. Byla jsem spojkou, prostředníkem, vyjednavačem mezi Stevem a Coulsonem, veliteli organizací. Nikdy se mi nelíbilo být tlumočníkem, tentokrát jsem ale neměla moc na výběr. Nechtěl jsem porušit slovo, které jsem dala Avengers a navíc jsem tu partu měla i ráda a zároveň jsem patřila k Inhumans, kteří patřili k S.H.I.E.L.D.u. Je to náročné. Někdy si přeju být jen studentkou dějin umění. Tvořit umělecká díla. Pořádat vernisáže. Navrhovat výzdoby pro plesy a firemní večírky, které si u nich na škole velké firmy objednávaly.
,,Za patnáct minut odlet," zabušil mi někdo na dveře.
,,Dobře," houkla jsem nazpět a hodila si tedy rychlou sprchu, převlékl se a vydala se a cestu. Zatím se nic moc nedělo, ale něco mi říkalo, že už brzy se to celé změní. Už brzy se dozvíme co na nás Hydra chystá.