Stejně jako minulé noci byla v lese tma ale moje vlčí oči viděli skvěle. Nic se před nimi nemohlo schovat. Obzvlášť ne hlasy hádajícího Siriuse s Jamesem. Moje vlčí uši trpěli tím jak moc byli nahlas. Napadlo mě ,že takhle k sobě žádného divokého vlka nepřilákají spíš vyplaší.
(S-Sirius,J-James)
S: Dvanácteráku!
J:Co je Tichošlápku?
S:Byls úplně mimo. Nad čímpak si to přemýšlel ty draku?
J:nad tím co budem ku..*a  dělat až se tady ten vlk objeví Pse!
S: Tak sorry jelene. (Začal se chechtat)
J: Siriusi to není k smíchu! (Rozkřikl se teď už nas..*nej)
S: Uklidni se jinak toho vlka ani nenajdeme.
J: Tak sory kámo.
S jo sory Dvanácteráku.

Vypravěč: chlapci se konečně ztišili a čekali než se ta psovitá šelma objeví. Mezitím se  Samanta plížila vysokou trávou blíž a čekala na správnou chvíli. ,,Ty Jamesy myslíš, že přijde?" ,,Určitě Tichošlápku. Určitě." To byl Samiin signál vyplížila se zpoza křoví a zavila jim přímo za zády. Ty dva se tak lekli, že jim spadl fotoaparát. Než se pro něj stačil Sirius sehnout vlčice do něj zatla své ostré bílé špičáky a pak mu ho hodila k nohám. Se zavrčením se otočila a odběhla spět  do lesa. Chlapci se ještě dlouho potom nahlas podivovali jejímu prazvláštnimu chování a úplně zapomněli nato, že mají vlastně trest.
Mezitím se Sam vzpamatovávala z hnusné chuti kovu a běžela na kraj lesa. Potřebovala se co nejdříve dostat do Nebelvírské společensky, aby si děvčata nevšimla, že tam není.

Ahoj takže po velmi dlouhé době přidávám konečně novou kapitolu tak snad se bude aspoň trochu líbit. Mám vás všechny,a když říkám všechny tak myslím všechny, opravdu moc ráda a jsem ráda, že jsem tu s vámi ❤️❤️❤️❤️❤️