,,...A proto se dnes stane Rudá Temnota velitelkou." dokončil starý kocour svou řeč a slezl z útesu.
Já jsem se nestačila divit. Rudá temnota neudělala nic pořádného, aby se stala velitelkou! Jen dokáže každého vyprovokovat! Úplně jsem ignorovala hlasité gratulace ostatních koček. Moje matka také vypadala překvapeně. Nikdo se ale neodvážil zvolat do hlasů nadšených gratulací stížnost.
Couvala jsem k matce tak rychle, až se mi zamotali nohy a já spadla mezi matčiny přední tlapy. Otřepala jsem se a vzhlédla k velitelce, která mezitím vylezla na útes.
,,Děkuji moc, ale teď musím zvolit zástupce." chvíli se rozhlížela. ,,A zástupcem se stane..." zavřela oči a teď vypadala jako černý flek na útesu. ,,Krvavý Tesák." řekla a své lesklé červené oči zase otevřela. To vůbec není fér! Vybrala si svého druha!
Do ticha jsem trošku zakvílela stížnost a kočky předemnou mě probodly pohledem. Naštěstí mi nebylo rozumnět. Provinile jsem sklopila pohled.

Po shromáždění jsem se rozeběhla do školky a usadila se vedle matky Zmrzlé Duše. Moje sestra - Sluníčko, se uvelebila vedle mě a můj bratr - Píseček, zůstal stát před námi. Měl zježenou pískově zbarvenou srst a vyceněné zoubky. Někdo přicházel, a přítel to nebyl...