Zdravím, zde přináším další díl. Omlouvám se, že nevyšel ve čtvrtek, ale přibyla mi druhá brigáda, takže mám teď ještě méně času.
Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

"Same... Same... Samueli!" Z omámení mě probralo až mé celé jméno. Zaostřil jsem a před sebou spatřil Lea. Držel mě za ramena a lehce se mnou třásl. Rozhlédl jsem se kolem a zjistil, že jsme venku, na vzduchu. Kolem těla jsem měl obmotanou stále deku a nějak jsem moc nepobíral, co se sakra stalo. "Kde...to jsme? Vždyť před chvílí.." Leo zavrtěl hlavou. "Můžeš mi říci, co se ti sakra stalo? Dole...jsi přišel o rozum." Řekne nechápavě a odtáhne se ode mě. Nechápal jsem. Co se- A pak mi to docvaklo. Rukou jsem si překryl ústa a žaludek se mi převrátil. Vzpomněl jsem si na vše, co jsem dělal. Jak jsem se choval. Jak jsem se smál.
Předklonil jsem se a zhluboka vydýchával. "Já.." Nevěděl jsem, co říci. Byl jsem mimo, ale totálně. Co jsem to provedl? Ubližoval jsem mu. Živému člověku. Ne mrtvákovi. Ten muž žil. Tedy...žil, dokud jsem ho zaživa neotevřel a nevyndal mu srdce z hrudi. Zahleděl jsem se na své ruce, co byly čisté. Omyl jsem si je? Ne...musel někdo jiný. Jsem v šoku. Oči se mi zalily slzami. "Co jsem to provedl?" Hlesnu jen nechápavě. Nedávalo mi to smysl. Nemohl jsem to být já. Nemohl jsem...někomu takto ublížit. "Odprostil jsi se od sebe, dal jsi průchod emocím a tomu chlápkovi dal to, co si zasloužil." Ozve se ode dveří a já trhnutím hlavou tím směrem. Byl tam Liam a otíral si ruce do ručníku. Vypadal v klidu...na rozdíl od Lea, co byl z toho všeho...naštvaný? Vyděšený? Možná... zklamaný? To jsem nechtěl. Nechtěl jsem vidět v jeho očích to, co jsem tam viděl teď. Bál jsem se, že tam spatřil opovržení. Ale to tam nebylo. Místo toho jsem na pažích pocítil dotek, jak mě pohladil. Poté mě k sobě přivinul a já se ochotně natiskl na jeho hruď. Tise jsem vydechl a zavřel oči. Zem se mi ztratila pod nohama a já se ocitl u něj v náručí. Nechal jsem se nést zpět dovnitř a nyní mi bylo jedno, jak na nás lidé pohlížejí. Už mi bylo jedno, že to vědí. Bylo mi jedno, co si o mně myslí. Pokud mi neublíží a já budu moci být s Leem a...a s jeho bratrem, mělo by to být v pořádku. Liam...stejně to bylo celé zvláštní. "Budeme dnes jen my? Dva? Prosím...jen dnes." Zamumlám tiše. Počítal jsem s tím, že se mnou bude chtít zase spát a nijak mi to nevadilo. Pokud dnes budeme jen dva. Nevím, jestli bych zvládl dalšího člověka navíc. Ne po tom, co se před chvílí stalo. Ve vlasech jsem pocítil jemný dotek a poté jsem byl položen do postele. "Dnes ne. Jedeme pryč, musíme na výpravu, sehnat další zásoby." Řekne a já otevřu oči. Nechtěl jsem tu být zase sám. "Nemohl...bych jet také? Dlouho jsem venku nebyl, jsem zvyklý se tam pohybovat. Rameno už mám v pořádku a...a sice neumím moc střílet, ale s noži mi to jde. Stačí mi, když budu mít své dvě dýky a nějakou menší zbraň." Zaprosím. Opravdu jsem tu nechtěl být sám a navíc...takhle jsem si pak připadal opravdu jak nějaká děvka, co tu je jen kvůli sexu. Kdybych jel s nimi...nemuselo by to tak být a já bych se necítil tak podřadně. Bylo vidět, jak Leo přemýšlí, ale poté váhavě přikývl. "Tak dobrá, pojede menší skupinka, dvě auta. Já, ty a Liam pojedeme v jednom, další tři v druhém autě. Bude to výprava tak na dva, tři dny, podle toho, jaké bude počasí a kolik jich potkáme. Nechceme jet nějak daleko, poslední dobou je dost teplé počasí a obáváme se silných bouřek." Řekne a nakrčil obočí. "Možná bychom měli.." Stále něco mluvil a bylo vidět, že se v tom ztratil. Pousmál jsem se, chytl ho za tričko a stáhl k sobě, načež jsem jej políbil. "Přestaň už konečně žvanit." Zamumlám, když ho pustím a pousmeju se. Párkrát zamrkal, než se odtáhl a pocuchal mi vlasy. "Jdi se obléci a pak jdi za sestřičkou. Jistě tě bude chtít vidět." Doporučí mi pak a poukáže na skříň. Přikývl jsem a ke skříni se vydal. Chvíli jsem tam jen něco hrabal, než jsem vytáhl nějaké oblečení a nasoukal se do toho. Bylo...mi to velké. "Dobrá, a ještě ti seženeme nové oblečení." Uchechtl se a zamířil ven. "Buď tu za hodinu, jasné?" Křikne na mě ještě. Jen jsem přikývl, než jsem se vydal ven. Kráčel jsem opatrně, neznal jsem to tu. Vlastně jsem znal jen vnitřek tohoto domu. Venku jsem se musel poptat, kde najdu něco jako nemocnici. Spíše tedy vůz s nemocnými. Našel jsem to vcelku brzy. Byla tam sestřička, u Rikiho postele a tiše popotahovala. Když jsem se tam objevil, padla mi kolem krku a mezi vzlyky mi vypověděla, co se stalo. V břiše mi zatrnulo a já si krátce pomyslel, že kdybych mohl, udělal bych to tomu chlápkovi znovu.
Riki se po chvíli probral a sestřička se na něj doslova vrhla, až jsem ji musel odtáhnout, aby mu nemačkala rány. Vypadal opravdu...bídně. Chytl jsem jej za ruku a vděčně stiskl. "Děkuji, zachránil jsi mi sestřičku. Nikoho jiného už nemám a...děkuji. Máš to u mě. Když budeš něco, snad cokoliv, potřebovat, neváhej a řekni." Opravdu jsem mu byl zavázán, proto jsem byl schopen mu to téměř jakkoliv oplatit. Jen zavrtěl hlavou. "Také...jsem o ní nechtěl přijít. Nezvládl bych, kdyby jí ublížil." Řekne a krátce uhne pohledem. Trochu jsem nakrčil obočí. Zdálo se mi to, nebo..? "Bráško! Prý jedeš na výpravu." Přeruší mé úvahy sestřička a já sebou cuknu. Kdy jí to kdo stihl říci? "Slyšela jsem, jak si o tom povídá Charlie a další, kdo jedou." Nafoukla rty a založila ruce na hrudi. Zasmál jsem se. I když se zlobila, byla rozkošná. Štipl jsem ji do tváře. "Neboj, budu v pořádku. Bude tam se mnou Leo i Liam, takže se mi nic nestane." Uklidňuji ji a chci vstát. Riki mě ale zachytil za ruku a já na něj tázavě pohlédl. "Dej...si na Liama pozor." Řekne tiše, aby ho sestřička neslyšela. "A i na mrtváky, poslední dobou jich je více než dost." Dodá pak, již normálně, a mou ruku pustí. Nechápavě jsem se na něj zadíval, ale to už mě sestřička táhla pryč, že prý Riki potřebuje klid. Zbytek volného času jsme strávili povídáním a hraním, než jsem se vydal zpět do pokoje. Tam už na mě na posteli čekalo nové oblečení. Rozhlédl jsem se kolem, ale poté již jsem se do toho oblékl. Padlo mi to skvěle. Vše bylo ve tmavých barvách, dobře se v tom pohybovalo a navíc to mělo pouta na zbraně. K tomu jsem si připnul držák na zbraň na stehno. Teď už jen počkat, až mi dají zbraně. "Koukám, že ti sedne skvěle." Ozve se ode dveří, kde stál Leo. Měl jen ručník kolem pasu, vlasy ještě mokré. Polkl jsem a přešel k němu. Prsty jsem přejel po vlhké hrudi. "Ano...děkuji. Už mi chybí jen zbraně." Špitnu a zvednu k němu pohled. Ten mi oplácel, než mi zajel prsty do vlasů a já zaklonil hlavu. Jeho rty jsem pocítil na svém krku a tiše jsem vydechl, když jsem pocítil mírný tlak. Dělal mi...značku? "Tak...tohle je lepší." Řekne a lehce mě líbne na rty. Poté ale přešel k jednomu šuplíku a cosi v něm štrachal, než vytáhl mé dýky a zbraň. Oči mi zazářily a já si dýky hned převzal. Tak moc mi chyběly! Vždy jsem to s nimi uměl nejlépe. Připnul jsem si je a až pak si převzal zbraň, kterou jsem umístil do držáku na stehno. "Vyrážíme za úsvitu." Oznámí mi Leo a sundá si ručník. "Tak...co bys řekl ještě na jednu koupel?" Špitnu pak a zvednu k němu pohled, zatím co jsem se z oblečení pomalu vysvlékal. Jeho oči sledovaly každý můj pohyb a můj dech se prohloubil. Ah, myslím, že jsem do toho již spadl úplně.