Další den ráno jsem  vstal jako vždy. Chtěl jsem jít do práce a taky že půjdu. Já vím ,že jsem slíbil ,že se tam neukážu, ale to jsem slíbil jenom na včerejšek. O dnešku nepadlo ani slovo.

Došel jsem do práce, ale hned u dveří na mě zavolal Chris. ,,Co jsem ti říkal?" zeptal se mě, jakmile došel ke mě. Rychle jsem se snažil vymyslet nějakou výmluvu, proč jsem tady. ,,Chtěl jsem vědět, co je nového," odpověděl jsem. ,,Proč bych ti to měl říkat? Jsi mimo službu." ,,Protože je to můj případ a měl bych vědět o všem co se děje," řekl jsem. ,,Ano, ale máš dovolenou, takže běž domů," přikázal mi přísným hlasem a ukázal ukazováčkem na dveře. Mě nezbývalo nic jiného než ho poslechnout. Tak jsem se tedy otočil a šel zpátky ke dveřím. Trochu naštvaně, ale nemohl jsem nic jinýho dělat.

Chtěl jsem se zeptat, jestli neví něco víc o Matthewovi. Jestli ho v tý chatě chytili. No jo. Teď mi to došlo. Když nás přepadli, byl dva. Jeden z nich byl Matthew. A kdo byl ten druhej útočník? Musím zavolat Davidovi a zeptat se jestli to neví.

Tak jsem přemýšlel jestli mě třeba někdo nenapadne, ale ze svého přemýšlení mě probral náraz. Vrazil jsem do ženy okolo třiceti let s dlouhými blond vlasy. Přitom ji spadli nějaké papíry na zem. ,,Moc se vám omlouvám," omluvila se mi.
,,Pardon, moje chyba," omluvil jsem se jí a začal sbírat papíry ze země. Podal jsem ji je a pokračoval v cestě.

Když jsem šel okolo parku, sáhl jsem do svojí kapsy u mikiny, abych vytáhl mobil, ale mobil nikde. Sáhl jsem potom do druhé. Nic. Ještě jsem si sáhl do kapes u kalhot. Taky nic.  Asi jsem ho nechal doma. Ale vždyť jsem si ho bral, nebo ne. Jsem si jistý, že jsem si ho bral, ale nejspíš bude doma, když ho nemám. Asi už moc přemýšlím o Nikolasovi, až mi to zamotalo hlavu. Musím si od něj odpočinout. Aspoň do konce dne. Ale ještě musím zavolat tomu Davidovi, co zjistili.

Došel jsem před budovu, vešel jsem dovnitř a výtahem vyjel do pátého patra. Odemkl jsem byt a šel hledat můj mobil. Měl jsem ho na nočním stolku. Říkám, že už mi tak zamotal hlavu, až jsem si zapomněl vzít mobil. Ale vážně jsem si byl stoprocentně jistý, že jsem si ho vzal.

Vzal jsem si ho do ruky, zapnul ho, ale měl jsem dva zmeškaný hovory od Chrise. Potom ještě jeden od Davida a Rajena. Ještě jeden vzkaz v hlasový schránce od Chrise. Pustil jsem si ho.
,,Co to má znamenat? I hned přijď na stanici. Musíme si promluvit." Řekl to takovým přísným hlasem, který používá vždy, když je někdo v průšvihu, takže se připravuju na to nejhorší. 

Došel jsem na stanici, kde už na mě nečekal jenom Chris, ale i Rajen,  Laura a David. S vážnými výrazy, který mě vyděsili. Rozešel jsem se k nim a oni se mi vydali naproti.

,,Co sis jako myslel?!" zeptal se mě Chris. ,,Co jsem si měl myslet?" nechápal jsem. ,,Ty se ještě takhle zeptáš? Za tohle ti hrozí vyhazov, můžu tě na hodinu vyhodit," řekl rázně a já věděl, že je zle. ,,Tak jo, vůbec nevím, o čem to tady mluvíš.
,,Co ta zpráva, kterou si poslal?" zeptal se David. ,,Žádnou jsem vám neposlal," odpověděl jsem. ,,Tohle je vážná věc Johne, řekla Laura. ,,Vůbec nemám páru o tom, o čem se bavíme. Nevím o žádný zprávě. Nic jsem neposílal. Byl jsem venku a mobil jsem si nechal doma. Když jsem došel domů, měl jsem od vás zmeškané hovory, tak jsem se sem vydal. Jinak nic nevím," řekl jsem už naštvaně.

Chris vytáhl mobil a ukázal mi tu zprávu, kterou jsem údajně poslal. ,,Odvolejte pátrání po Nikolasovi, už vím kde je, pošlu souřadnice," přečetl jsem nahlas. ,,To jsem ale nebyl já," řekl jsem. ,,Tak kdo teda," zeptal se Rajen. ,,My jsme to pátrání opravdu odvolali, pak jsme jeli na to místo, co mi přišlo a on nikde. Potom jsem zase vyhlásil pátrání. Když jsem ho vyhlásil, už byl na hranicích, ale ujel jim, naštěstí ne za hranice, pořád je ve státu. Takže jestli mi to nevysvětlíš, dostaneš vyhazov," řekl Chris. ,,Nevím co na to mám říct," řekl jsem.

Trochu napínavější kapitola. Tak co si myslíte? Vyhodí ho Chris? Vyřeší záhadu zprávy, která se poslala Chrisovi pod Johnovým jménem?