Psychická příprava mi trvala, dýl než jsem čekal,a já se už chystal dojít,
Na pozvanou adresu.
,,V pořádku?" Zeptala se máma,
A nechápavě na mě pohlédla, divila se
Proč jsem celý ve stresu.
,,Jo"
Prostě jsem odpověděl.

Byl jsem už na cestě, a napsal to Nathovi.
Bydlel, kousek, od školy.
Pastelově žlutý, velký, dům s obří zahradou.
Zahrada byla, překrásná. Záhonky
Vykvětlích kytek, se třpytily rosou.
Velké jabloně, byly podél plotu.
Dokonce měli i bazén.
Zazvonil jsem na zvonek, připevnění, na branku.
Najednou Nataniel, vyběhl, že dveří domu.
,,Ahoj" usmál se, když mi otevřel.
,,Ahoj"
Šli jsme kamennou cestičkou k domu
,, Máma a táta doma nejsou, jen ségra."
Při jeho slovech mě zamrazilo.
Snad se nestane něco čeho budu litovat..
Vešli jsme do domu.
Bílé stěny, celou chodbu, a fotografie ozařovalo světlo, z velkých oken obýváku.
,,Tam je kuchyň, tam obývák"
Začal ukazovat na jednotlivé části jejich domu.
,,A nahoře po schodech, je můj pokoj, ségry pokoj, a naše společná malá koupelna."
Zul se Nataniel, a já taky.
,, Pojď" otočil se ke mě na schodech.
Zavedl mě do jeho pokoje. Krásný, bílí pokoj s jednou červenou stěnou, a balkónem.
Postel byla v rohu místnosti, a vedle psací stůl. Uprostřed pokoje stál, dvousedadlový černý gauč, a pod něm oranžový koberec.
Naproti gauči byla malá televize, a vedle skříně.

,,Wow...." Potichu jsem si prohlížel jeho pokoj.
,,Tam co by jsi chtěl dělat?"
Vytrhnul mě Nath ze svých myšlenek.
,,Em....  nevím" trochu zoufale jsem se usmál.
,, Chtěl by sis něco pustit ?"
,, Třeba.." řekl jsem a Nataniel si sedl na gauč
,,tedapokudnevadíkdybyvadilotak samozřejměnealekdyžtonevadí-"
Zběsile jsem začal obmotávat svoji tkaničku červené mikiny, co jsem měl na sobě.

,,Tak si sedni prosimtě"přerušil mě a uchechtl se. Sedl jsem si tedy na jeho povel, a odložil věci vedle gauče.
,,Co pustíme?"
Zeptal se s ovladačem v ruce.
,,To je jedno... Vyber ty"
Vřele jsem se usmál. Snad ne až moc....
Začal přepínat,  filmy, na USB.
Byla jich tam fakt hromada. Pak se zastavil u jednoho a pustil to.
,,Co to je?"
,, Strážci galaxie" vůbec netušící co to je jsem se koukal.
Moc mě to nebavilo. Pak mi ale před očima zhaslo...

O hodinu později:

Probral jsem se, ležící na známém, černém gauči. Počkat já mám nohy na Natanielovi!?
Celý jsem sebou trhl, a hbitě se zvedl, do sedu.

,,V pořádku " promluvil Nath.
,,K-kolik je... Hodin?"
Vykoktala jsem celý rudý, zády k Natanielovi.
,,Em.... Za chvíli bude, pět. Proč?"
Musíme něco vymyslet. Dělej!
,,No já... U-už musímjít."
Rychle jsem se zvedl, popadl věci, a utíkal po schodech.
V tom mi ale uklouzla noha, a já se svalil přímo, držkou, na zem. A pak? Černo....

*Z pohledu Nataniela*

Marc začal utíkat, a než jsem se vzpamatoval, byl prič. Najednou se ozvala rána, a já rychle běžel ke schodům.
Uviděl jsem Marca ležícího, pod schodama.
Asi spadl. Pomyslel jsem si a zvednul ho že ho odnesu, do pokoje.
Byl lehký. Taky aby ne když je jako tyčka.
Chtěl jsem ho odnést až do pokoje,
Ale on se vzbudil před dveřmi.

*Z pohledu Marca*

Někdo mě nesl, a já začal panikařit.
Vyškubl jsem se, ze sevření, a spadl na studenou zem.
Kdyžtak jsem otevřel oči viděl jsem Natha,
Skáceného na zemi.
Vše mi došlo a začal jsem rudnout.
B-byl skácený p-přímo n-na....
Nademnou!
Za chvíli jsem měl barvu jako Nathovi vlasy,
A div jsem nehořel.
Otevřel překvapeně oči, a koukl se do mích.
Všiml jsem si že, se na nás někdo kouká, a začal se modlit ať je to Natanielův slepý děda.
Oba jsme se otočili na Olívii,s elektronickou cigaretou, a s vykulenýma očima, na nás
Zírala, jak na zjevení, a při tom se dusila kouřem který se nadechla z cigarety. Nataniel, se také lehce začervenal, když si uvědomil v jaké situaci jsme...
,,Okey, tohle jsem nikdy neviděla"
Řekla překvapená Olívie, a já
Se rychle zvedl, a začal utíkat,
Do nejbližších dveří.

Vběhl jsem do jejich koupelny a tam se zamkl.
Slyšel jsem Nathanův hlas
,, Jestli to někomu řekneš, tak řeknu mámě že kouříš "
,, Mě je to šumák. Jen jsem byla překvapená." Pak nejspíš odešla.
,,Marcu prosím otevři, já nechtěl. Moc se omlouvám"
Řekl zoufale Nath.
Jak se mám chovat? Co mám dělat? Jak se mám cítit?
V hlavě mi, vířilo, halda otázek, ale já to risknul a odemknul.
Za dveřmi stál, Nataniel. Vypadal zoufale.
,, Promiň já-"
Pro boha, já to udělal!
Přerušil jsem ho polibkem...