Diskutovali nad podrobnostmi plánu až do západu slunce, řídili se podle Duchařčiných vizí a snažili se přizpůsobit své činy největší šanci na úspěch.

Krkavčí si s každým slovem uvědomovala Chlada a Půlnočního dravce. Protože věděla, že její plán ty dva zachránit nedokáže. Nikdo k tomu nic neřekl, ačkoliv bylo jasné, že nad tím přemýšlí i oni.
Nutná oběť? Krkavčí to přišlo moc. Ale jiný plán neměla.

Zničehonic se Duchařka napřímila a celá ztuhla. To znamenalo, že musela mít nějakou silnější vizi.
Po nějaké době, kdy na ni všichni upřeně zírali, zamrkala a sklonila hlavu.

,,Lovec... Začíná vymýšlet vlastní plány," začala. ,,Snaží se odhadnout, co máme v plánu a je blíž pravdě, než se mi zamlouvá. Je si jistý, že se pokusíme někde sehnat spojence, ačkoliv si není jistý kde a jaké. Každopádně se hodlá připravit a... Přemýšlí nad spojenci z Temného lesa."

,,Z Temného lesa?" Zopakovala Krkavčí. ,,Chce, aby za něj bojovali?"

,,To je možné?" Zamračil se Princ. ,,Myslel jsem, že tam jsou uvěznění navždy."

Duchařka zavrtěla hlavou. ,,Existuje pár způsobů, jak je dostat ven. Ale to je jedno, protože si nemyslím, že Lovec tenhle plán využije. Kdyby totiž do bitvy přizval kočky z Temného lesa, Hvězdný klan by se v rámci udržení rovnováhy musel přidat také."

Krkavčí zaujatě střihla ušima. To byla zajímavá informace. Možná, když Lovcovu paranoiu ještě zhorší, třeba to udělá a Hvězdní se přidají k nim. Ne že by o to Krkavčí nějak zvlášť stála, ale každá pomoc se hodila.
Hodlala proti Lovci vyrazit se vším, čím se dalo. Hodlala mu zasadit smrtící úder teď, když je nejslabší. Další takovou šanci může dostat až za dalších několik let, takže ji nesmí promarnit. Nic neponechá na lehkou váhu.

,,Opravdu... Opravdu na tom není dobře," pokračovala Duchařka. ,,Jeho šílené stavy dřív nebyly nic v porovnání s tím, jak se chová teď. Nejvíce ho štve, že nedokázal zabít mě, protože se soustředil na tebe, Krkavčí. Snaží se vymyslet způsob, jak by mě mohl zabít, ale vzhledem k tomu, že neví, kde jsem, tak je mu to k ničemu a..."

V tu chvíli se Duchařka zadrhla a pak sebou trhla. Duchařka sebou trhla.
Krkavčí něco takového od ní v životě neviděla.
,,Co se děje?" Zeptala se okamžitě.

Duchařka na ni upřela jasné, fialové oči a pak silně zavrčela. ,,To snad ne," zasyčela. ,,Samozřejmě, že tu je. Vlastně se..."
Pak naklonila hlavu na stranu. ,,Ačkoliv... Ne, není to dobře. Sakra, tohle není dobré... To snad ne. Hvězdný klan..."

,,Duchařko," řekla Krkavčí ostře.
Léčitelka se na ni opět podívala a v očích měla zvláštní lesk, který Krkavčí nikdy předtím neviděla.

,,Pojď za mnou," nakázala ji Duchařka, okamžitě vstala a rychle se vydala na druhou stranu údolí, aby je nikdo neslyšel. Krkavčí ji následovala a ani se neohlédla na Prince, Černodrápa a Vlkobijkyni, kteří je zmateně sledovali.

Duchařka se prudce zastavila u stěny údolí a otočila se k ní tak rychle, až sebou Krkavčí málem cukla. Fialovooká léčitelka vypadala velmi rozrušeně, Krkavčí ji takhle mimo v životě neviděla. ,,Dobře, takže, tyhle věci obvykle nemám nikomu sdělovat, ale vzhledem k tomu, že tenhle tvůj život je stejně jenom propůjčený, tak se to na tebe očividně nevztahuje. Řeknu to naprosto jednoduše, podrobnosti nepotřebuješ – je tu jeden kocour podobný mně, akorát on je služebníkem Temného lesa. Lovec už se s ním setkal ještě předtím, než se stal velitelem a teď se vrátil. A jeho přítomnost je opravdu špatné znamení.

Ještě nevím, co přesně se stane, ale přítomnost koček z Temného lesa v bitvě, je teď dost pravděpodobná, protože se tomu kocourovi možná nějak podaří přesvědčit Hvězdný klan, že tím nenaruší rovnováhu. Myslím, že je to nějakým způsobem moje chyba? Já se obvykle do věcí tolik neangažuju, aby bylo jasno. To není má práce. Ale tím, že mi na tomhle všem – na Vzbouřencích, na tobě a na tom, abyste vyhráli – začalo záležet až moc, narušila jsem tak rovnováhu, či co. A ten kocour má nyní právo ji zase vyrovnat."

Zase ty žvásty o rovnováze. Vážně, kdo tyhle nesmysly vymýšlel?

,,A je to ještě horší," pokračovala Duchařka. ,,Čím více budu své schopnosti využívat, tím víc je bude moct využívat i on."

Krkavčí se zamračila. Kdo je ten on? A kým byla vůbec Duchařka?
Asi na tom nyní každopádně nezáleželo. Důležité bylo zjistit, co přesně to všechno znamená pro její plán.

,,A jeho schopnosti jsou přesně jaké?" Chtěla vědět Krkavčí.

Duchařka se zhluboka nadechla. ,,Nemůžu říct moc, ale... Mohl by naše vlastní Vzbouřence obrátit proti tobě."

Krkavčí ztuhla. Obrátit proti ní..? To si nemohla za žádnou cenu dovolit. ,,Co s tím můžeme dělat?" Zeptala se.

,,Musím přestat využívat své schopnosti v náš prospěch. Ideální by bylo, kdybych úplně odešla, ale potřebujete léčitelku."
Přijde o jednu ze svých největších výhod. Jenže jestli všechno to, co říkala Duchařka, byla pravda... Tak asi neměla na výběr.

,,Dobře," přikývla Krkavčí po nějaké době. ,,Asi nemáme na výběr."
Duchařka sklonila hlavu. ,,Je mi to líto," řekla.

A Krkavčí znovu přemýšlela nad tím, jak musel být těžký život Duchařky. Měla schopnosti, kterými mohla pomáhat, ale ve skutečnosti jí to Hvězdný klan nedovolil. To Krkavčí jen utvrdilo v myšlence, že Hvězdný klan není ani zdaleka tak dobrý, jak se tváří.

,,To nevadí," zavrtěla Krkavčí hlavou. ,,Zvládneme to i bez tvých jedinečných schopností. Vím to."
Duchařka nevypadala moc přesvědčeně, ale pak se napřímila a upřela pohled na něco za Krkavčí.
Ta se okamžitě ohlédla a hned jí došlo, na co se Duchařka dívá.

,,To by šlo," poznamenala Duchařka pomalu. ,,Nebude to kvalitní, ale lepší než nic."

,,Na ni se pravidla o rovnováze nevztahují?" Zeptala se Krkavčí pochybovačně.

,,I kdyby, tak Kostnice prokazuje stejnou službu Lovci," vysvětlila Duchařka. ,,Rovnováhu zachováme."

,,Dušička nikdy neřekla nic kloudného," namítla Krkavčí, zatímco pořád sledovala tu bílou učednici, která se opět motala kolem Prince. ,,Její předpovědi nám nic neřeknou."

,,Jak říkám, lepší než nic," pokrčila Duchařka rameny.

Krkavčí potřásla hlavou. ,,Na tom teď nezáleží. Plán máme, jen ho potřebujeme uskutečnit. A co si Lovec připraví pro nás... Budeme muset nechat osudu."
Viděla, jak Duchařce potemněly oči a Krkavčí jen doufala, že to, co vidí, není jejich porážka.

🔥🔥🔥

,,My dvě vyrazíme hned zítra," řekla Krkavčí Vlkobijkyni, když se k nim spolu s Duchařkou vrátila. ,,Měla by ses jít vyspat."
Velká kočka přikývla, otočila se a vyrazila do jeskyně.

,,Černodrápe, jsi si jistý, že to zvládneš?" Zeptala se Krkavčí tmavého lišáka.
Ten ji probodl pohledem. ,,Za pár dní budu úplně v cajku. Krom toho, tady Princík mě potřebuje. Mám lepší čich jak on."
Princ sice nic neřekl, ale přikývl, že má pravdu.

,,Budete muset vyrazit přes hory," dodala Krkavčí Pěvkyně. ,,Řiďte se podle slunce a řek. A vyhýbejte se nebezpečí, například vlkům."
Princ a Černodráp se na sebe podívali, ale pak odhodlaně přikývli.

,,Já též vyrazím zítra," přidala se Duchařka. ,,Musím se vrátit co nejrychleji, abych dohlédla na Němého. Bylo by to mnohem jednodušší, kdybych měla učedníka!"

,,Ty jsi nikdy žádného nechtěla," poznamenala Krkavčí Pěvkyně.

,,To není pravda," namítla Duchařka. ,,Jen máte málo koťat."
Krkavčí zakoulela očima, zatímco Duchařka vstala a rovněž vyšla k jeskyni, aby se prospala. ,,Černodrápe, pohni zadkem," zavolala za sebou. ,,Jestli chceš někam jít, tak s tím potřebuješ něco dělat."

Lišák po ní cvakl zuby, ztěžka vstal a dohnal ji, takže Krkavčí zůstala s Princem.

Krkavčí pozorovala třpytivou hladinu řeky, která v posledních paprscích slunce vypadala, jako kdyby žhnula vlastním plamenem a jak ten oheň pohasíná, když slunce zapadalo a oblohy se zmocnil soumrak. Zhluboka se nadechla čerstvého, horského vzduchu. Vzduchu jejího domova. Bývalého domova.

,,Doufám, že to vyjde," řekl Princ tiše.
Krkavčí si omotala ocas kolem tlapek. V těch slovech toho bylo hodně.
A především naděje. Ta zhoubná, ale přitom krásná naděje. Naděje, která jen bere, ale občas, občas i něco dá.
Snad byla tohle ta chvíle.

Krkavčí přikývla. ,,Jo. Já taky."

🔥🔥🔥

Jakmile vyšlo slunce a zalilo údolí svými jemnými paprsky, Krkavčí si k sobě svolala Vzbouřence, aby jim vysvětlila jejich plán. Nezacházela do podrobností, na to bude čas později, až budou všichni připraveni, jen chtěla, aby věděli, kam odejdou.

,,Buďte opatrní," řekla Vzbouřencům. ,,Lovte jen v okolí údolí, hory můžou být zrádné."

,,To vy buďte opatrní," překvapila všechny Štíroocasá, která se na ně upřeně dívala. ,,Opovažte se chcípnout. Kdo by pak Lovce porazil, hm?"
Její otec do ní šťouchl a ona mu věnovala jen poťouchlý úšklebek.

,,Má pravdu," souhlasila Duchařka, která byla rovněž připravená k odchodu, akorát že mířila úplně jiným směrem.

Krkavčí přikývla a otočila se na Vlkobijkyni. ,,Jdeme," řekla stručně. Nezdržovala se s nějakým dlouhým loučením. Nikdy se neloučila.

Ale Princ se jí postavil do cesty, očividně odhodlaný tohle její pravidlo narušit. ,,Hodně štěstí."

Krkavčí se na toho šedobílého kocoura podívala, přímo do těch jasných očí a mávla ocasem. ,,Vám taky."

On a Černodráp měli vyrazit o pár dní později, aby se Černodráp ještě stihl zotavit, ale jejich cesta bude o dost delší. Těžko říct, jak dlouho jim to vůbec bude trvat a jestli to vůbec k něčemu bude. Ale museli doufat, že ano.

Doufat. Krkavčí pořád nevěděla, jak se k tomu pocitu má stavět. Ale asi neměla na výběr. Musela se ho držet ze všech sil, jinak nikdy nebude mít šanci Lovce duší porazit.

Měla pocit, jako kdyby chtěl Princ říct ještě něco, ale to už prošla kolem něj, s Vlkobijkyní v zádech a vyskočila na kameny, aby se dostala na vrchol jedné ze skal obklopující údolí.
Nastavila svou tvář teplým paprskům a zadívala se před sebe, na rozeklané vrcholky, hladké skály a suchou, drsnou trávu.
Neohlédla se, když seskočila dolů.

,,Budeš mě muset vést," řekla Krkavčí Vlkobijkyni, když velká mourka přistála vedle ní.

Ta souhlasně zamručela, chvíli se rozhlížela, asi aby vybrala nejlepší trasu a pak bezeslova vyrazila jedním směrem.
Krkavčí ji následovala a v duchu probírala veškeré aspekty svého plánu, zatímco začaly šplhat po nahoru. Vzduch v horách byl studený, ale slunce je i tak silně hřálo do kožíšků.

Krkavčí to tady znala. Chodila sem často, hlavně teda na lov, takže se tak nějak nesoustředila na okolí, jen sledovala své tlapky. Už dlouho takhle nešplhala po horách a brzo se jí začal krátit dech, jak Vlkobijkyně vybírala cesty mezi skalami, které mířily co nejvíc vzhůru.
,,Trošku jsem vyšla ze cviku," přiznala Vlkobijkyně po nějaké době.

Krkavčí se na ni nevěřícně podívala. Ani by to nepoznala, velká kočka dýchala klidně a každý její krok byl plynulý a jednoduchý.
,,Když to říkáš," zavrtěla hlavou. Vlkobijkyně zabočila a Krkavčí poznala, že vybrala trochu lepší cestu, která se klikatila mezi skalami a nestoupala tak silně vzhůru.

,,Skoro zapomínám, že jsi taky z hor," poznamenala Vlkobijkyně.

,,Nejde to poznat?" Zeptala se Krkavčí, přemýšlející o tom, jestli ji to urazilo.

,,Spíš je vždycky zvláštní uvažovat o tobě a co si dělala... Předtím, než vznikli Vzbouřenci," vysvětlila Vlkobijkyně. Velká mourka nikdy moc nemluvila, ale když už ano, tak si nebrala servítky, podobně jako Černodráp.

Krkavčí cukla hlavou k ještěrce, která před nimi rychle zalezla pod kámen a pak něco zabručela.

Přemýšlela, jak by vypadal její život, kdyby někdy, při svých toulkách horami, potkala Vlkobijkyni a její kmen. Vždycky totiž chtěla poznat další kočky. Možná by se k nim přidala a kdyby matka onemocněla, určitě by jí pomohly. Ona sama by neměla nutkání odejít z hor a poznat svět.

To ale není pravda, pomyslela si. Dřív nebo později bych stejně odešla. Byla jsem až moc zvědavá.
Teď je jen otázka, jestli by narazila na Lovce, nebo...

Potřásla hlavou, aby se těch myšlenek zbavila. Samozřejmě, už se nebála tolik přemýšlet o své minulosti, ale dumat nad tím, jak by vypadal její život, kdyby něco udělala jinak, nedávalo smysl. Všechno bylo tak, jak je a s tím už nic nezmění.
Vlastně přemýšlela, jestli by to vůbec změnit chtěla.
Ta otázka jí bezpodmínečně uvízla v hlavě.

Změnila by něco, kdyby mohla?

Jistě, bylo krásné přemýšlet, jak by mohla žít normální život, mohla by jíst a spát a objevovat svět tak, jak si přála, ale opravdu by chtěla tohle všechno mít, když by věděla, že někde kočky trpí pod Lovcovým vedením?
Už tak byla dost sobecká. Něco takového... Nezasloužila by si ten život, kdyby ho měla.

Ale to neznamenalo, že ho nechtěla. Chtěla ten život, ale ne na úkor ostatních. Nemohla by se jen tak sebrat a nechat je Lovci napospas. To by nikdy neudělala.
Vzpomněla si na svá přání. Hlavně na to jedno.

Někdo ji měl varovat, jak je naděje opojný pocit.

Mám nový mobil, takže konečně bych mohla začít dělat komiks! XD A spoustu dalších věcí! XDD
...pokud nebudu líná XD