Pod korunami stromů se procházely čtyři kočky.

Byl krásný den v období novolistí, které se pomalu ale jistě přehoupávalo v období zelenolistí. Vzduch byl příjemně teplý, plný pachů kořisti, které bylo v tuto dobu v lese plno a vůní jehličí, mechu a stromové kůry.

Odevšad se ozýval radostný zpěv ptáků a švitoření veverek. Zlatavé paprsky slunce pronikaly mezi větvemi jehličnanů, barvily vše čeho se dotkly do jasných, teplých barev a skvrny světla tančily na listech křovin a kožíšcích čtyř koček.

Jedna měla srst zbarvenou v krásném, hnědočerveném odstínů, která ve sluneční záři svítila těmi nejhezčími barvami, podobné kaštanům. Vedle ní kráčela větší, černá kočka s oranžovýma očima, která jí něco povídala a zároveň dávala pozor na dva mladší členy jejich skupinky, kteří od nich neustále odbíhali a s rozzářenýma očima se rozhlíželi kolem sebe.

První z nich měl srst zbarvenou v čistém odstínu bílé, poseté různými šedými skvrnami _ na jeho tlapkách, ocase, uších, dokonce i kolem tlamičky. Díky zářivě modrým očím dostal jméno Hladina, a byly vždycky plné energie a zvědavosti.

Druhá kočička snad byla ještě horší. Jednalo se o černošedou, oranžovookou Vránku, která neustále něco zkoumala a tahala svého nejlepšího přítele do těch nejhorších problémů a to už od chvíle, co se naučila chodit a mluvit. A že mluvila hodně.

,,Kam vlastně jdeme?" Zajímala se Vránka, když se konečně uráčila vrátit ke své učitelce a upřela na ni nedočkavé, oranžové oči.

,,Na prvním výcviku se vždycky nejdříve obchází území," vysvětloval jí Hladina dychtivě. ,,Že jo?"

,,To jo," přikývla velká černá kočka, jejíž jméno bylo Zubatá. ,,Ale než to všechno projdeme – a já mám takový pocit, že při svých útěcích z tábora jste už to stihli sami – musíme se zastavit na jednom důležitém místě."

,,A už tam budem?" Chtěla vědět Vránka. Důležité místo? Co to mohlo být? Jak to vypadá? Jak je to velké? Proč je to důležité?

,,Skoro," přikývla její učitelka Kaštana. ,,Vlastně už mám pocit, že to vidím..."

Vránka vztyčila uši a otočila hlavu tak rychle, že to vypadalo, že si zlomila krk. Mrkla na Hladinu a oba učedníci se okamžitě vrhli dopředu, hluší k volání jejich učitelů.

Proplétali se mezi kmeny, větvičky a jehličí jim praskalo pod tlapkami a paprsky slunce je hladily po zádech, zatímco se hnali lesem, plní energie a nadšení.

Nakonec se zastavili u zvláštního, krásně hladkého kamene, který trčel ze země, opřený o kmen jednoho ze stromů. Vránku by nijak nezaujal, kdyby si nevšimla spousty vyrytých čar, které do kamene někdo nepochybně udělal drápem.

,,To je ono?" Zeptala se Kaštany, když je obě učitelky dohnaly.

Kaštana přikývla. ,,Napadá vás, co by to mohlo být?"

,,Šutr," odpověděl Hladina a zašklebil se na Vránku, která mu úšklebek vrátila.

,,Jak bystré," poznamenala Zubatá. ,,Ano, je to kámen, ale co přesně by podle vás mohly znamenat ty škrábance?"

Hladina a Vránka si vyměnili zmatený pohled, než oba naráz pokrčili rameny.

,,Každá čára znamená jednu kočku. Jednu kočku, která položila život v boji proti Lovci duší," vysvětlovala Kaštana vážně.

Oba učedníci okamžitě zpozorněli. Pochopitelně už o hrůzném, bývalém veliteli slyšeli a také o všech, kdo mu vzdorovali, ale tehdy je to tolik nezajímalo, jako nyní. Tedy, Vránku to zajímalo – protože ji zajímalo všechno. Nenáviděla, když o něčem nevěděla, protože pak o tom nedokázala přestat přemýšlet a rozebírat to ze všech stran – ale Hladinu ne a tak čas většinou trávili děláním neplechy.

,,Někteří zemřeli v bitvě. Někteří ještě před ní, protože celý ten boj proti němu trval roky," dodala Zubatá. ,,Podstatné je, že se budete ty jména učit nazpaměť a pak je budete učit vlastní učedníky."

Hladina a Vránka si vyměnili otrávený pohled. ,,Proč?" Nechápala Vránka. Samozřejmě, oceňovala, že je ty kočky toho velitele zbavily, ale... Něčí jména se učit nechtěla.

,,Protože za to, co všechno přetrpěli, si zaslouží být uchovaní v naší paměti," vysvětlila Kaštana. ,,Později se dozvíte všechny okolnosti a celou historii, ale prozatím stačí jen, když se budete učit ty jména."

Vránka se nešťastně podívala na celkový počet čar. Tolik jmen! Sotva si pamatovala jména některých koček v Krkavčím klanu, natož ještě další!

Kaštana se Zubatou si zničehonic vyměnily významný pohled – ony teda na sebe zamilované kukadla házely pořád, ale tentokrát se to zdálo víc... Významné – a pak Kaštana promluvila: ,,Jako první je Krkavčí Pěvkyně. O té toho ještě hodně uslyšíte."

Vránka naklonila hlavu na stranu. ,,Tu znám! Mamka mi o ní pořád vyprávěla příběhy!" Vyjekla a nadšeně zvedla ocas. ,,A jmenuje se stejně jako náš klan!"

Zubatá se chraplavě uchechtla. ,,Ne, to se jen náš klan jmenuje jako ona."

,,Další je Princ," pokračovala Kaštana. ,,To byl... Můj kamarád. Zemřel v bitvě."

,,Nebyl Princ ten, co se uměl dobře plížit?" Zeptal se Hladina a Vránka si matně vzpomínala, že jí o něm vážně někdo říkal.

,,To taky," přikývla Zubatá. ,,O obou z nich se toho ještě hodně dozvíte. Stejně jako o všech kočkách na tomhle seznamu, například Jitřní tlapě, nebo Změně. Pak tady jsou..."

Vránka s Hladinou si hluboce povzdechli, strčili do sebe, ale poté věnovali svým učitelkám celou svou pozornost.

Byli učedníky teprve první den a mezi učednické povinnosti očividně patřilo i tohle.

Vránka by se bez toho klidně obešla, ale nemohla se dočkat, až se dozví více o historii jejich klanu, takže se pohodlně posadila a poslouchala, jak Kaštana se Zubatou mluví, zatímco z korun stromů se k nim nesl jemný zpěv ptáků.

Konec.
Tak tedy ano, tímto způsobem končí příběh Krkavčí Pěvkyně, příběh Prince, příběh Vzbouřenců a Bezhvězdného klanu.
Rozhodla jsem se dát Princovi a Krkavčí druhou šanci, protože oba si to zasloužili, za všechno, co museli vytrpět, aby porazili Lovce duší, za život, který jim byl ukraden.
Každopádně, co se týče knihy samotné, trvalo poměrně dlouho, než jsem ji dopsala. Proto konec není tak dobrý, jak jsem si ho původně představovala.
Jakože, takhle jsem s ním spokojená, ale VÍM, že by mohl být lepší, jenže tím jak dlouho jsem to psala jsem se nedokázala přinutit k lepšímu výkonu XD I tak si myslím, že to nedopadlo zas tak špatně XD
Jinak mě velmi bavilo tento příběh psát XD Bylo to zase něco jiného, ponořit do mysli někoho, jako je Krkavčí Pěvkyně – poměrně nespolehlivý, nestabilní vypravěč. Je to spolu s Princem má nejpropracovanější postava a rozhodně se s ní loučím těžko XD
Mimochodem, pokud to nevíte, tak na svém YouTube (Azarinka21) mám už asi dvě PMV právě na Krkavčí Pěvkyni, mrk mrk XDD A i něco na Prince XD
No nic, vsadím se, že se hodně z vás diví, že jsem jim dopřála šťastný konec XDD Ale tak, zasloužili si to, ne že ne XD Až moc se snažili na to, abych je nechala znovu všechny umřít XD
Každopádně, jak jsem říkala v jedné z kapitol, i když je tímto příběh Bezhvězdného klanu uzavřen, rozhodně plánuji nějaké povídky, které se určitě budou odehrávat i právě v Bezhvězdném klanu. Je tu spoustu věcí, o kterých by se dalo mluvit, o tom jak se kočky snažily vytvořit klan, vybrat velitele, prostě si zvyknout na život bez Lovce a tak dále XD
Tak tedy, tímto bych to asi ukončila XD Doufám, že vás příběh Krkavčí bavil a že jste si ho užili (v rámci možností, samozřejmě, není moc možné si užívat, když tam kočky trpí a umírají)! XD Já vám děkuji za všechny vaše komentáře, fanarty a prostě podporu XD
Uvidíme se zase někdy příště, ať už u povídky, nebo u úplně jiné knihy XD
Zdárek! 🖤♥️🔥