Den za dnem tě sleduji.
Sleduji tvůj úsměv když si šťastný, blesky v tvých očích když tebou cloumá hněv i ten nevinný lesk, který skrývá tvůj smutek.

Utápím se v představách i když vím, že jediná cesta k tvému srdci je mi zapovězena.
Nesmím, nebo bych minimálně neměla na tebe ani promyslet.

Rozdíly mezi námi dvěma jsou tou největší překážkou.
Ty máš svůj svět kde tě každý obdivuje. Obletuje tě jako včelka sladce vonící květ a ty se v tom vyžíváš. Ráno, jen co vstansš jdeš mezi lidi a necháš je aby ti skládali nespočet komplimentů. Co jiného se od nich taky očekává? Jsi korunní pric a následník trůnu. Každý tě má rád a každý by si s tebou bezzaváhání vyměnil místo.

Většinu svého času ale trávíš v lese. Tam kde jsem doma já a můžu tě sledovat a chránit. Mě nikdo nevidí. Nezahrnuje komplimenty. Pro většinu jsem neviditelná a ti co mě vidí.... škoda mluvit.

Vždyť i proto to začalo. Já jako obvykle neviditelná jsem tě spatřila na okraji své mítiny. Stál jsi tam s tím svým dokonalým úsměvem a tvářil se jako by tě nic netrápilo. Nic na světě nemohlo upoutat tvou mysl, tak znuděnou tím vším. Všemi plesy na tvou počest a zástupy obdivovatelek. Chtěl jsi změnu a byl jsi pro ní ochotný jít až na konec světa.

Už jsem měla na jazyku kletbu a v hlavě představu co s tebou udělám, jenže ty ses musel podívat mým směrem. Jen jeden pohled do tvých očí stačil abych ti propadla. Přestala mě poslouchat kolena a jako origami jsem se složila do trávy.

Slyšel si tichý šum mého pláště ale mě jsi nezahlédl. Proč taky, jsem nikdo.
A tak to mám ráda, protože když už jsem nikdy to není dobré. Ženou mě s vydlemi, pochodněmi, se zbraní i bezezbraní. Jen aby mě zahnali tam kam podle nich patřím. Na místo odkud pro mě není úniku.
Vlastně ani nevím proč, nic jsem jim neudělala. Nikoho jsem nezabila, zvířata neotrávila, mouše bych neublížila. A co oni? Nejraději by mě z kůže stáhli.

Můj domov je mi i mým vězením. Jedinou světlou stránku to má a tou jsou tvoje návštěvi. I přes zákazy a varování, jsi tu a umožňuješ mi ti být na blízku.
Sedím na břehu, nohy si máčím v jezeře a sleduji tě. Už je ten čas? Okamžik kdy bych se ti měla objevit a říct ti pravdu?

Co bych ti měla říct, že se každou noc soužím pro jedno vlídné slovo. Pro doteky o kterých vím, že jsou jen sen. Smích co se mi ozvěnou opakuje v okamžicích kdy sama přestávám věřit a ten život co v něm zní mi pomáhá přežít další den.
Hodiny bych ti mohla vylévat své srdce ale jediná jistota co by mi zbyla je to, že by jsi odešel. Ty patříš tam a já patřím sem. Svět je krutý a má svá pevná pravidla, ty pravidla co tak rádi oba porušujeme.

Měla bych mít více odvahy ale ty mi jí všechnu bereš. Plnými hrstmi mi jí kradeš a mě nezbývá než to vzdát. Vydat se ti na milost a nemilost s nadějí, že zázraky se dějí. Oba ale víme, že už nemá cenu věřit. Pro někoho jako já šťastné až navěky neexistuje.
Zhluboka jsem se nadechla a odkašlala si, nechci tě vyděsit dříve než musím.

,, Vaše výsosti?"zeptala jsem se tichým roztřeseným hlasem a v duchu se za to fackovala. Mám být postrach všech sedmý království.

,, Čarodějnice!" výkřikl a já téměř hmatatelně cítila jak mi drtíš srdce. To jsem taková zrůda? Chtěl jsi odemně pryč ale byla jsem to buď já nebo voda, takže si zůstal stát.

,, Nechci ti ublížit." řekla jsem už klidněji a přidala malý úsměv.

,, A co tedy chceš? Čarodějnice neoslovují prince s nevinnými prosbami." řekl tvrdě a mě zamrzl úsměv na rtech.
,, Vždy je za tím nějaký postranní úmysl. Snaha získat trůn, vyvraždit celé království nebo zničit celou úrodu. Snaha získat ještě větší moc a vzbudit děs ve všech."

Chtělo se mi brečet, kopat kolem sebe... nějakým způsobem dát najevo své zoufalstvím.  V hlavě mi zněl šílený smích co tak nesnáším, podvědomí se na můj účet výborně bavilo.
Copak můžu bojovat s předsudky a vyhrát? On už si svůj názor na mě udělal a s ním já nepohnu. Princové jsou vždy tvrdohlavý.

Pevně jsem sevřela víčka aby ani jedna nezbednice neměla šanci proklouznout. S každým nádechem se mé srdce drolilo a lámalo na čím dál menší kousky.
Doufala jsem, že on bude první kdo si mě vyslechne. Nebude hledět na slova ostatních a vyslechne mě. Zklamání bolí, a já ho měla dost na několik životů.

,, Není tvor co by se ti odporností mohl rovnat čarodějnice a je jedno jak moc se to snažíš skrývat. "řekl a v očích měl neskonalý odpor.

,, Jediný můj úmysl byl dát ti dar o který nestojíš. Srdce čarodějky, jenž bije jen pro tebe." řekla jsem s tím zbytkem hrdosti co mi zůstal než jsem pohled upřela na jezero.
Je jen málo způsobů jak se dá zabít čarodějka ale všechny jsou lepší než pomalu umírat na neopětovanou lásku a sama se mučit představami.

Zavřela jsem oči a věděla, že tohle je správná volba.

Stačí jeden krok a ...