Návštěva Pokémoního střediska

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

"Podívej mami, vidíš..mám dalšího pokémona." řeknu hrdě, když mě vidí.

"Gratuluji, jde ti to skvěle, ještě líp než mě, když jsem začínala svou cestu."

"Vážně?"

"No ano, tenhle um máš nejspíš po otci, ten byl v získávání pokémonů a nejenom jich vážně dobrý."

"Fakt?? Paráda!!" vyjeknu radostně, ale pak se podívám do země.

"Copak je Mei?"

"Myslíš si, že se někdy vůbec ukáže?"

"To netuším broučku, ale doufám v to, přeci by si nenechal ujít tu možnost, vidět svou vlastní dceru na jejím dobrodružství."

"Uhmmm..snad máš pravdu, a někdy se tu ukáže."

"Neboj se, až se tak stane, tak ti oba dva zavoláme, aspoň tě uvidí a nějak se spolu seznámíte. Jistě osobně by to bylo lepší, ale vzhledem k tomu, že budeš mimo domov delší dobu, Vám bude muset stačit aspoň hovor, než se třeba někdy nevrátíš na pár dní domů."

"Taaak jo, to beru." odvětím ji nazpět a jen nechám Starly a Chimchara se nějak přivítat a poté je zase vrátím nazpět do pokébalů, abych mohla vyrazit na svou cestu plnou dobrodružství.

........

"Hlavně se nezapomeň koupat a měnit si oblečení, když to bude možné, pošlu ti pak nějaké výměnou dobře?" pronese mamka ze dveří.

"Jasně..neboj se, pozdravuj profesora a ostatní na které narazíš, ahoj mami!"

"Ahoj Mei!" pak ji jen mávám zpovzdálí než se neotočím kupředu, abych mohla víc přidat do kroku. Cestou jsem si všímala kde čeho co se hnulo nebo zašramotilo. Občas jsem se lekla a nebo nadskočila, ale nebylo se čeho bát, ještě pořád bylo nějaké to světlo, ale nebude tu taky věčnost, takže by bylo nejlepší si najít nějaké to místo, kde bych mohla přespat a počkat si do dalšího dne, než zase nevyrazím dál.

Cestou do neznáma jsem pustila Chimchara z pokébalu ven, tak jako Starly, aby se taky nějak protáhli, snažila jsem se jim vysvětlit jak se věci mají, a jestli chtějí aby to nějak mezi námi fungovalo, musí mě hold poslouchat, Starly to vzala hned s klidnou hlavou té to problém nedělalo, ale Chimchar krapet soptil. Po menší výhružce o tom, že nedostane jinak jídlo, byl ale klid po pěšině a zkusil tedy nějak vyhovět.

S příchodem tmy, jsme byli rádi, že jsme našli náznak nějakého světla v dálce, ihned jsem se tím směrem rozeběhla, než jsem se neocitla na rozcestí, kde přede mnou stála budova Pokémoního střediska, vešla jsem s chutí dovnitř a na chvilku jsem si tam sedla na lavičku, abych si mohla vydechnout, a ujistit se, že jsem se té tmy zbavila. Pak jsem vstala z místa a šla jsem k pultu, kde byla sestřička, tak jsem ji vysvětlila, že bych potřebovala někde přenocovat, tak mi nabídla menší pokoj v horním patře a taky to, že se mi podívá na pokémony, a že si je ráno budu moct vyzvednout. Tak jsem s tím souhlasila a jak Starly tak i Chimchara jsem ji tam dole přenechala, zatímco jsem šla do pokoje, kde jsem rozsvítila, dala si věci bokem, a pak zavřela dveře, chvilku jsem to tam pozorovala, zajistila jsem okno, aby mi tam něco večer nevlezlo, zamkla dveře do pokoje, a pak zhasla, tedy kromě lampičky na stolku, abych tam měla náznak světla a nijak se moc nebála. Celá unavená jsem se svalila na postel, kde jsem po jisté době usnula.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro