,, Chceš mi vysvětlit ještě jednou, proč tě mám mít pod stolem, když hraju karty s bandou námořníků?"zeptal jsem se jí šeptem abych nevzbudil zbytečný povyk. Hrát o slušnou částku s svalnatými opilými námořníky a povídat si u toho se zrcadlem, je dokonalý způsob jak dostat přes hubu.

,, Nezapomeň Cassi, že tvoje tvář visí na každé vývěsce hned vedle té mojí,"odpověděla mu klidně Helly bez většího zájmu o mojí situaci.

,, Myslíš, že si nedokážu poradit s tlupou hromotluků?"zeptal jsem se dotčeně, protože doufal alespoň ve zlomek uznání mých schopností.

,,Kdyby šlo o lidi, možná by jsi měl proti té přesile šanci,"přiznala prostě a v tu chvíli mi v mysli zazněl poplašný zvon, když mi došel význam skrytý za tím sdělením.

Nebyly to lidé...

Když se zpětně ohlédnu přijde mi to jako desítky let od toho osudného dne, kdy jsme vytáhli Helmalay Streigo z okovů ve věži a vyrazili na tu nejpodivnější výpravu co mu změnila celý život od základu.

Takže by mě ani nemělo překvapovat, když mu duše ukrytá v zrcadle oznámí, že námořníci co je všude obklopují nejsou lidé.

,,A co tedy jsou?" sykl jsem tiše aby mě slyšela jen ona a začala se mi potit dlaň ve které jsem držel karty.

Jasně, že jsem vycvičený Kar co se v království ničeho nezalekne ale ostrov mi už několikrát ukázal, že proti všemu ostatnímu co je okolo jsem vlastně jen malá bezbranná myš, kterou může kdokoliv vykuchat.

,,Tenhle postoj se mi rozhodně zamlouvá víc,"řekla s úsměvem, který se jí nedostal do očí.

,,Valná většina toho co kolem sebe vidíš jsou Baři. Myslím, že by sis mohl ještě pamatovat co jsem vám o této rase řekla v poušti,"začala svou nejnovější přednášku tak tiše abych jí nikdo mimo mě neslyšel.,, V době kdy lidé převzali nadvládu nad ostrovem a většina ras se stáhla do ústraní přišli o všechnu zábavu. Velký nelítostní válečníci, kteří kdysi bojovali ve službách koruny se stáhli do přístavů, doků a putik.
No a z bojovníků se stali karbaníci. To ovšem ani v nejmenším neotupilo jejich schopnosti."

,,Jak je to vůbec..."chtěl jsem se s ní začít dohadovat, protože zkrátka není možné aby povaleči u karet s korbely byly stejně nebezpečný jako kdysi. Pak jsem si to ale rozmyslel. Není to tak dávno co jsem si myslel, že není možné aby byla na našem ostrově poušť.

,, Proč jsi nás tedy zavedla do bludného přístavu?"zeptal jsem se nedůvěřivě. Stále nevím,čeho chtěla dosáhnout tím, že jsme tu.

,,Tohle ale není bludný přístav,"odpověděla až příliš lhostejně na obsah toho prohlášení.

,,Kde jsme?"sykl jsem na ní tázavě.

Než mi ale mohla odpovědět začli u výčepu tlouct v rytmu korbely do dřeva a místností se neslo tiché hučení, které plynule přecházelo ve slova.

První začal naplno zpívat muž za barem.

" Dej mi korbel rumu
A kapku kuráže
Ukážu ti rychle
Co ten chlap dokáže

Tam skrz vlny zpěněný
bych za pokladem jel
Na svoje věčný trápení
bych rychle zapomněl "

Pozvolna se k němu přidali všichni až jsem měl špatný pocit z toho jak vyčnívám. Melodie byla chytlavá i když jsem slova neznal.

Poslouchal jsem je a poprvé v životě byl blízko pochopení tomu, proč tito lidé tak milují moře.

" Na pláži v písku srdce

bych zakopal
K ostrovům těm proklatejm
bych jako vítr hnal

Pocházej z bludných přístavů
Či splodil tě půlnoční dok
Věz že tam chce nevyplout
Snad jenom cvok.

Kocábku jako znamení
bych skrz hurikán vzal
Přání moje splněný
mě čeká na břehu vdál

Povinnosti bych tu rád všechny zanechal "

Dveře se najednou rozletěly jako nárazem vichřice a dovnitř vešla nejpodivnější skupina, kterou jsem za dlouhou dobu viděl. Včetně té naší. Byla zvláštní hlavně, tím že bych je tu nikdy neočekával.

Bylo to zhruba deset až patnáct dívek a žen. Vedla je dívka s velkým klouboukem, dlouhým ebenovým copem a pihou nad koutkem.

Tak jsem se soustředil na ní až mě zaskočil nový hlas, který vinikl nad ostatními. Měl v sobě tajemný nádech, když na sebe stáhl pozornost všech a plně si přivlastnil poslední sloky.

" Dej soudek rumu
a k tomu plachet pár
Já už zítra budu
na cestě zase dál

K ostrovům tam v dáli
táhnou mě moje sny
Jak říkává se tiše
ráj svůj tam nalezni

Ostrovy fantazie jsou tvoje spasení
Ostrovy fantazie vedou do zatracení
Ostrovy fantazie jsou sirenin zpěv
Ostrovy fantazie tě nepustí nikdy zpět "

,,Miluju ten starý korzárský cajdák,"pronesl nakonec když veškerý zpěv utichl.

Drobná postava bez bot s divokými rozčepířenými vlasy, krvavě rudýma očima a velkým množstvím naušnic.

Oblečení bylo něco mezi trosečníkem, díky roztrhaným rukávům košile a typickým pirátem z kronik ze kterých se učí Kaři.

Na první pohled jsem navíc viděl dvě šavle u něj a několik dalších zbraní u zbytku skupiny kolem něj.

Byl jsem si na osmdesát procent jistý, že se jedná o muže i když hodně ovlivněného skupinou žen se kterou tráví čas.

,, Kvůli nim jsme tady,"ozval se opět hlas ze zrcadla. ,,Jdi se představit."

Váhavě jsem se zvedl od partie karet, které ani jeho spoluhráči nevěnovali pozornost. Všichni měli pohled upřený buď na toho mladého muže nebo na ženu po jeho boku.

Teprve když jsem se dostatečně přiblížil se mi do hlavy vplížila neústupná myšlenka, že ten klobouk znamená víc než jen vhodný doplněk.

Nedokázal jsem k tomu ale přiřadit správný význam.

,,Vy jste tu nový,"řekla bez úvodu nebo jakéhokoliv pozdravu ta dívka jakmile si mě všimla.

,,Nevím jestli nový, už se tu pár dní vyskytuju ale vás jsem tu ještě nepotkal,"odpověděl jsem jí také bez pozdravu a vysloužil si tím skutečně nepříjemný pohled od toho kluka. Což bylo působivé s ohledem na to, že mi výškově sahal zhruba do půlky hrudi.

,,Tak proč jste za námi přišel?"zeptala se možná až příliš klidně v porovnání s postojem muže po jejím boku.

,,Jedna dobrá známá my řekla, že se vám mám jít představit, "sdělil jsem jim pouze minimum informací, protože navzdory tomu co říká Helly jim nevěřím. Nemám k tomu žádný důvod.

,,A poslala vás konkrétně za námi, nebo jste měl pouze hledat skupinu žen se zbraněmi?"zeptal se ten muž podezřívavě a nejspíš instinktivně rukou zamířil k jílci.

,,Kdyby šlo jen o skupinu po zuby ozbrojených žen, nejspíš by mě poslala za Živlonoškami,"odfrkl jsem si, protože mi to přišlo absurdní. Sotva budou nejnebezpečnější s čím bych se tu mohl setkat.

,,Poslala tě, Helly,"zamumlala si pro sebe dívka s copem a celá skupina se viditelně uvolnila. ,,Já jsem kapitánka Belatrix Vega. Velím své flotile tři lodí z Bludného přístavu.
Tady vedle mě je můj první důstojník a životní partner Styx Cielo,"

Mluvila naprosto otevřeně a po celou dobu udržovala oční kontakt. Takhle zblízka jsem si je mohl důkladně prohlédnout a přijít na to v čem byly zvláštní. Úplný protipól proti rudým očím prvního důstojníka.
Její oči byly ale také docela děsivé.
Ze stříbrného odstínu, kde jsem nebyl schopen najít zorničky mi běhal mráz po zádech.

Bylo zvláštní vidět někoho kdo tak snadno důvěřuje. V tomhle světě je, obzvlášť kvůli lidem jakým jsem byl i já, důvěra dost riziková.

Ale věděl jsem, že je to hlavně díky jménu Helly. Kdybych tu byl jen sám za sebe nejspíš bych z nich nedostal ani jméno. Otočili by se na měl, přejeli mě pohledem od hlavy k patě a umístili mě do kolonky obyčejný člověk.
Byly doby kdy jsem se za to nestyděl, dokonce jsem na to byl hrdý, jenže pak jsem se setkal s dalšími rasami o kterých jsem dřív slyšel jen varovné příběhy.
Tehdy jsem věřil všemu co náš král říkal lidu a viděl v nich jen ohrožení našeho pokojného způsobu života ale opak se ukázal pravdou. To my, lidé ohrožovali nejenom jejich způsob života ale i jejich přežití samo o sobě.

,, Mé jméno je Cassian Nern,"přiznal jsem šeptem. Kdyby totiž někdo zaslechl moje jméno, s největší pravděpodobností by mou hlavu okamžitě prodali králi.

Kapitánka souhlasně přikývla než hlavou naznačila ať jí následuji k rohu, který její skupina prohlásila za svůj.

Myslel jsem si, že jí jde pouze o můj pocit být vetřelcem na jejich území ale brzy mě vyvedli z omylu. Následovala mě pouze kapitánka s prvním důstojníkem. Ostatní zůstali na okraji a dávali pozor aby nikdo nezahlédl ani nezaslechl co spolu budeme řešit.

To mi dodalo trochu odvahy abych vytáhl zrcadlo a nechal je promluvit si přímo s tím kdo má na svědomí, že jsem tu.

,,Ahoj, Trix. Styxi."řekla Helly ze zrcadla což způsobilo, že oba o krok couvli.

,,C-co se stalo?"zeptala se kapitánka a nevypadala ani rozpačitě za počáteční zadrhnutí.

,, Znáš to, život Daei je vždy jednou nohou v hrobě,"řekla a v jejím ledabylém tónu bylo slyšet pokrčení ramen i když to nebylo vidět.

Není to tak dlouho co jsem já sám chtěl mít hlavu Daei na špalku ale teď mě zmínka o nebezpečí, kterému musela čelit a pravděpodobnost její smrti děsí.
Nejenom proto, že svůj úděl svěřila mě ale i kvůli tomu, že očividně delší dobu věděla jak skončí naše výprava a nezaváhala. Šla s námi až do konce, i když věděla co jí to bude stát.

,,Co od nás potřebuješ?"zeptal se pro změnu Styx, který vypadal mnohem méně vyveden z míry než jeho partnerka.

,, Odvezte nás z půlnočních doků do bludného přístavu,"řekla narovinu pevným hlasem.

,,Kdy chceš vyplout?"