#12

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Jak jsem jí chtěla zpátky zpoutat tak se po mně začla ohánět krystalama. Začla jsem se bránit ohněm a přivolala jsem i pomoc a to Togu, která jí odebrala docela dost krve a tak omdlela. „Díky." poděkovala jsem Toze. „Není za co." řekla a odešla. Já vzala misku a taky jsem šla, samozřejmě jsem zamkla a dala židli. Je docela silná

Zase jsem ležela v posteli s písničkami. Napsal mi i Shinso, že už se rozhodl a chce se sejít. Jde tam se mnou i Dabi, né že bych Shinsovi nevěřila, že tam přivede ostatní, ale bude to lepší.

Byli jsem už na místě. Dabi byl schovaný v koruně stromů.

„Tak co, jak ses rozhodl?" zeptala jsem se ho. „Přijmám." pronesl prostě. „To jsem ráda." přikývla jsem. Na to vylezl Dabi ze své skríše. „Fajn, takže můžeme v klidu jít." oznámil znuděně. „Ty si tu měla i posili?" řekl znuděně. „Jo."

„Tak fajn, ale zkus nás podrazit a rozpadneš se v prach před celým světem." hrozil Shinsovi Shigaraki na základně. Shinso radši jen přikývl a šel do pokoje, který měl společně s Dabim. Vybalil si věci a přišel za náma do obýváku.

„Dobře." začal Shigaraki svůj další proslov. „Budeš náš špech. V batohu budeš mít odposlouchávací zařízení, takže zatajovat informace nebo prozrazení Ligy bych být tebou neriskoval. Dopadlo by to špatně, navíc jsem se dozvěděl, že máš v UA přítele. Takže by to nemuselo být dobré ani pro něj." „Rozumím." „Fajn, můžete jít." řekl Shigaraki a všichni se někde rozešli.

Já se šla zase projít a tentokrát jsem narazila na Aizawu. Nevím, co v téhle temné části hledá, ale dokud po mě nepůjde, nechám ho být.

„Tady si ho viděl naposled?" Zeptal se Aizawa kluka, co měl vlasy jak pikachu. „Ano. Tady stál a nějáká holka se světlými vlasy se ho ptala, jestli to přijmá. Pak seskočil ze stromu Dabi a šli někam támhle." ukázal směrem k uličkám, ze kterých jsem před chvíli přišla.

Vydali se tím směrem, takže jsem zapálila kontejner, co tam byl. Abych odlákala pozornost.

Naštěstí jsem stihla vylést na strom, takže mě nevšimli.

„Halo!? Je tam někdo?" Zařval ten pikachu.

Radši vylízat nebudu. Jsou dva a ještě k tomu skušenější. Silnější.

„Vylez nebo řekni kde je Shinso!" zařval znova.

Na to jsem zapálila strom kousek od mě, boužel bylo poznat, od kud oheň šel, protože se jsem si neuvědomila, že ten oheň k tomu musí dojít.

„Tak pojď, už neutečeš!" křičel furt „Denki klik." promluvil ten druhý.

Pikachu vyslal na můj strom blesk a tak jsem byla nucena úkryt opustit. „Hele! Ty si ta hledaná!" „Ano, jsem. Ale nevrátím se!" křikla jsem zpět.

Obmotala se kolem mě jakási šála která mě přitáhla k nim. „Dala si se k záporákům? To není chytré." pokroutil hlavou ten co mě svázal. Místo mé odpovědi se jim dostal jen černý plamen. Ten vysoký mě pustil a já začla utíkat do pryč. Žlutovlásek se ale za mnou rozběhl a nepřestával ani po tom, co ho ten černovlasý staroch několikrát nepomenul.

Už jsem neměla anergii běhat, tak jsem zastavila v jedné postranní uličce.

_ _ _ _ _ _ _

Trochu drama zase :3

506 slov.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro