Nikdo se o mě nezajímal. Z nikým jsem se tam nebavila takže jsem všem byla ukradená.

Doma taky. I kdybych do školy nechodila tak by to všem bylo někde.

Dneska večer uteču. Nebudu jim chybět, sami mi řekli, že jsem akorát tak přítěž.

Mám zbaleno, teď počkat než ostatní usnou. Ano, mohla bych je spálit mým quirkem nebo tak něco, ale to se mi nechce. Byly by akorát problémy.

Mám pokoj v přízemí, takže je to v pohodě a já můžu bez problémů vyskočit ven.

Motám se po temných uličkách a zatím jsem našla jen pár ožralců.

Nakonec jsem šla do docela opuštěného parku a tam si lehla na levičku, co je pod stromem.

Ráno jsem se vzbudila a hned vyrazila na cestu. Chci se dostat na druhou stranu města - opuštěné části města.

Jdu už asi půl hodiny a najednou ke mně s čista jasna přiběhl Všemocňák. „Ty jsi Maya?" zeptal se mě svým hlubokým hlasem. Nevím, co po mě chce, ale nebudu riskovat, že mě přivede zpět domů. „Né, nejsem. Ale jsem její kamarádka, mám jí něco vyřídit?" byla jsem milá, ale chtělo se mi zvracet. „Né, jen jí její rodina hledá. Kdyby si ji někde zahlédla pošli ji domů." odvětil mi. Já kývla hlavou na souhlas a od odběhl někam pryč.

Oni se o mě zajímají? Určitě jen aby se neřeklo. Domů se vracet nehodlám. Né teď, né když jsem docela blízko. Vlastně nikdy.

Dokonce jsem viděla v opuštěné části města i Bakuga s Kirishimou a Denkim. Co tu asi dělali?

Ano, znám je. Momentálně je to už půl roku od sportovního festivalu UA.

Bakugo ke mě poslal výbuch a zařval „Hej! Kdo jsi?". Měla jsem černou dlouho mikinu s kapucí a černé potrhané džíny.

„Ta která se chce pomstít!" křikla jsem jako odpověď a poslala proti němu svůj černý oheň. Samozřejmě né úplně ale asi do půli cesty. A zdrhla.

Začlo pršet a já se schovala pod hustý strom.

Potom tam proběhl člověk a za ním se řítil modrý oheň. Za nedlouho tam proběhl i Dabi s psychopatickým úsměvem.

Zabil toho člověka a pak šel asi zpátky na základnu. Protože už jen slabě kapalo, rozhodla jsem to risknout a začala jsem ho sledovat. Došel k jedné staré budově na kraji města. Schovala jsem se za roh a čekala.

On prostě jen tak otevřel dveře a vešel dovnitř. No nic. Šla jsem zpátky pod ten strom. Přečkala jsem tam noc. Noc nebyla ani něják chladná takže se mi spalo dobře. Najednou mě ale probudil zvuk, jako kdyby si někdo přede mně čapnul.

Otevřela jsem oči a dostal se mi pohled na mého rušitele.

Byl to Shigaraki a s úšklebkem si mě prohlížel. Pak promluvil. „Copak tu děláš tak sama pod stromem?". Já se nezmohla na nic víc než „Chci se k vám přidat," On se na mě tázavě podíval a já pokračovala „Chci se pomstít." řekla jse už sklesleji. „Pomstít za co a komu?" otázel se.

- - - -
Ejou  mám tu další část :D. Chci Vás předem upozornit, že nevím jak často budou kapči vycházet.

20.7.2020
477 slov.