6.kapitola

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Dívka se se vzlikotem zamkla v jednom z volných kupé bradavického expressu. Byla zničená a to, že na ni promluvil po tolika letech jí vzalo vítr z plachet. Přemýšlela jestli to byl jen hloupí vtip nebo jí nepoznal.
Popravdě ztráta jeho ji bolela nejvíc že všecho. On o ní věděl všechno. Každou bezvýznamnou historku její oblíbenou barvu i to co se děje u ní doma. On byl její kotvou, jejím majákem, který ji ještě držel nad vodou.
Právě z jeho stráty se sesipala natolik,  že šáhla po žiletce. Nejedla, nepila až z toho nakonec zkončila na ošetřovně. Byla slabá a vždy to tak bylo. To on jí vždy bránil, když měli zmijozeláci. On byl její jasná hvězda, její východ z temnoty.
Neměla nejmenší tušení proč jí celé roky její Hvězda ignoruje. Proč zrovna on. Plakala a hladila po srsti svoje malé kotě Secret. Ne neměla novou kočka pouze přišla nato, že Secret je vzácná fénixí kočka.
Vzácná proto jelikož ji rada na ochranu kouzelných  tvorů prohlásila před dvěma roky za vyhynulou. Když dívka zjistila co je její kotě zač a jaké má schopnosti tak se jí tomu nechtělo skoro věřit. Jak tak přemýšlela nad minulostí z očí jí stékaly slanné slzy.

...  .................... ..................  ...........................

Poberti s obličeji v dlaních se obviňovali z toho co udělali. Co udělali jejich úžasné kamarádce, jejich "mladší sestřičce". Nechápali jak se to mohlo stát. No oni hlavně nechápali co se vlastně stalo.
V jednu chvíli bylo vše dokonalé a potom na ni najednou zapomenout? Bylo to divné. Nejvíc si to vyčítal Tichošlápek jelikož se na dívku díval už tehdy trochu jinýma než přátelskýma očima.
Byla jeho naději, jeho štěstím. Byla něco bez čeho nemohl už žít. Ne když zjistil co mu celé ty roky chybělo. ,,Kluci? Musime to napravit." Řekne právě onen mladík mezi vzliky. ,,A jak bys to chtěl udělat?  Tohle nám nikdy neodpustí." ,,Musíme se o to pokusit Dvanácteráku. Už se trápila dost." Mladíkovi z očí tečou slzy a ani se nesnaží je zastavit.
,,A napadá tě snad něco Siriusi?" Povzdechne si James.  ,,Jo..." Černovlásek chlapcům vylíčil svůj skvělý plán a oni souhlasili.
Přesto jsou všichni smutní a až nezvykle zamlklí.
Když se svěšenými hlavami vklouzli, po dlouhé cestě kočárem, do Velké síně a neřekli ani ň tak na ně McGonagalová spolu s dalšími profesory a studenty jenom zírala. Nechápala co se to s jejími věčně problémovými svěřenci stalo. Tohle bylo extra nenormální chování a, že u nich bylo možné všechno.
Brunetka se mezitím smutně dívala před sebe a z očí jí pořád tekli slzy. Snažila se přestat. Snažila se zapomenout. Nešlo to byli pro ni příliš důležití a Sirius svou omluvou otevřel staré rány.
Když si vedle ní někdo sedl a ona spatřila onoho černovlasého Pobertu rak na něj jen tupě zírala. Čekala všechno možné ale tohle ne. Chystala se zvednout, když ji Sirius chytil za ruku a přitáhl k sobě do objetí.
,,Omlouvám se Felicity." Zašeptal Tichošlápek sotva slyšitelně ale dívka je slyšela. Přestala sebou zmítat a nechala se objímat a všechno si vysvětlit.
,,Než jsi mi řekla Hvězdo tak jsem tě neznal Štěstí. Nikdo z nás si na tebe nepamatoval. Nevím jak se to mohlo stát. Nechápu jak jsem na tebe mohl zapomenout. Na svoje Štěstí, "chlapci při jeho proslovu z očí neslyšně tekly slzy ale jelikož dívce stékaly za krk tak o nich věděla.
K jejímu vlastnímu překvapení mu všechno věřila. Možná to bylo tím,  že u toho brečel a nebo tím, že vždycky poznala, když lže. ,,Můžeš my ...tedy nám to někdy odpustit Rio?" Chlapec se odmlčel a dívku ze svého sevření nepouštěl. Příliš mu chyběla než aby zvládl nechat ji jen tak odejít. Ne to by nezvládl.
,,Ano můžu " zašeptala brunetka jež z očí slzy už tekli taky. Otočila se na svého straceného nejlepšího přítele a objala ho. Brečela mu do hrudi a Sirius ji objímal tak jako kdyby se bál, že se něco stane a znovu na ni zapomene. Bál se toho a hrozně moc.
Po chvíli se k nim přidali s omluvami i zbylí Poberti a dívka jim s brekem odpustila. Celá Velká síň na to jen zírala s pozdviženým obočím a nechápavými výrazy. Jediný kdo se vševědoucně usmíval byl profesor Brumbál. No jak se říká smutný začátek ale šťastný konec jenže tohle ještě není konec. Tohle je teprve začátek.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro