Po několika týdnech.

Běhala jsem po lese, nádherném, magickém a prosíceném pachy.
Za mnou běžela Autumn, její kožíšek se třpytil ve slunečním světle těsně za ní, Derul hubený a přátelský. Dohonil Autumn a štípnul jí do zadku, nevím jak to dokázal v té rychlosti, a usmála jsem se. Poslední šli vedle sebe hnědá vlčice a černý vlk, ne že by byly pomalí, nechali odrostlá vlčata závodit.
Derul se rozhodl být první, to jsem mu ale nehodlala tolerovat. Nechala jsem aby mě předběhl, pak jsem ale napla svaly, prodloužila krok a doběhla ho. Zašklebila jsem se na něj on se na mě podíval pohledem který říkal 'to myslíš vážně ?!'.
Rodiče se rozhodli nezaostávat. Hravě předběhli Autumn, Derula a pak i mě. Vyjeveně jsem na ně koukala a nakonec (úplně náhodou) jsem škobrtla, porazila Derula on Autumn.
Máma a zelenooký vlk se zastavili a koukali se na zamotanou kouličku vlčích těl.

"Dobré ráno, vlčata!„ pozdravila nás mamka.
Brácha zamručel něco jako "nechci vstávat mamiiiiii!„
Postavila jsem se a vyběhla ven, bylo nádherné ráno.
Táta se postavil a šel mě pozdravit, olízl mi přátelsky ucho.
"Dobré ráno Aris. "
"Ahoj tati. "
Za mnou se vyloudali sourozenci a máma.
Černý vlk vyvrhl maso a my jsme začali jíst. Už to bylo několik dnů a dneska jsme měli ochutnat maso.

Bylo to lepší než mléko, ale jak jsem později zjistila, maso bylo tisíckrát lepší. Ale tehdy jsem maso neznala, a vyvrhnute maso nebylo k zahození.

Po jídle jsme si začali hrát, dovádět, zkoumat,...
Já se rozhodla zkoumat.
Šla jsem potůčku, u něj jsem obvykle poznala další zvířata.
Dneska to byla ryba, kluzká a podle mě i slizká.
Když mě něco napadlo. Zkusím jí ulovit, a donést rodičům.
Přikrčila jsem se, připravila se a skočila. Nevím jak se mi to podařilo, ale podařilo se mi to. Kousla jsem, ale malém jsem to neudržala, ryba sebou mrskala a mrskala.
Automaticky jsem pohodila hlavou dozadu a pustila, ryba narazila na (zajímavé že jsem se trefila) kámen a byla rázem mrtvá.
Ano, štěstí začátečníka, a to pořádná dávka.
Hrdě jsem ji vzala do tlamy, a co jiného ?
Vyklouzla mi.
Takhle jsem se s ní prala, když se mi to nakonec podařilo šla jsem za vlčicí s hnedým kožíškem.
Položila jsem jí k nohám rybu a ustoupila.
"To jsi ulovila ?„ zeptala se mamka.
Přikývla jsem. Otec se usmál.
"Odneseš ji ?„ zeptal se.
"Ano.„ přikývla jsem.
Vzala rybu do tlamy ... překvapivě mi nevyklouzla ... a odnesla ji do vyhloubené nory kde jsme schovávali jídlo, odteď jsme to tak dělali, táta chtěl aby jsme byly připraveni na život ve smečce. U ryby byl i králík, kterého táta ulovil dneska ráno.

Večer jsem došla k rybě vzala a došla k rodině.
Dneska jsme měli poprvé ochutnat maso a všichni jsme se na to těšili, a tomu nahrávala skutečnost že jsem dnes, sama ulovila rybu. I když jsme měli mít první lov až zítra, tak to nevadilo.

Počkali jsme dokud Luna nebyla v půlce své cesty a my vlčata jsme si sedli na výše postavený kámen a čekali na zavytí rodičů.

Delší kapitola...
Já vím chytnout rybu s žádnými loveckými zkušenostmi, je zázrak, ale ... no neřešte to :).