Chance
Hnědý vlk se vrátil z lovu. Bál se o svou družku. Když mu pohled padl na místo kde ji poprvé spatřil, rozhodl se.
Půjde ji hledat.
I kdyby to měla být ta poslední věc co kdy udělá.
Bude se rvát o tu jedinou bytost co pro něj znamená celý vesmír.
Bude se rvát do konce.
Půjde si pro svou družku.
Pro jeho vesmír.
Pro smysl jeho života.
Pro Aris.
Tu bilo šedou vlčici.
Zavrčel na pomyslného člověka a naježil se.
Trhl hlavou jako by lomil vaz.
Zabije ho.
Zabije je.
Ty bezcitné tvory.

Vyšel z jeskyně a podíval se směrem odkud si pamatovql nejsilnější lidský pach.
Vyrazil.
Cítil každé stéblo trávy které ho lechtalo na tlapkách. Všímal si každé včely, každého motýla.
Když dorazil na kopec ze kterého byl výhled na jeskyni jenž byla po tu krátkou dobu jeho domovem. Vzpomínal na tu chvíli když se prodirali řekou a otočil se.
Až se sem vrátí, bude s ním i jejo družka.
Rozběhl se. Díval se do dálky kde viděl šedou cestu. Tudy se museli vydat. A on je bude pronásledovat a najde ji.
Musí.
Po chvíli spomalil a zavětřil. Cítil slabý lidský pach, nejspíš tady už dlouho žádný člověk nebyl. Když dorazil k cestě, nedůvěřivě se ji dotkl čumákem. Strašně páchla. Opatrně se ji dotkl tlapou, byla ale horká a tak ji rychle stáhl. Závětřil na pravou stranu, tam byl cítit jejich pach nejvíce.
Poklusem se vydal směrem který považoval za správný.

Po několika hodinách klusu se rozhodl podívat se po nějakém zvířeti k večeři. Nastrazil uši a závětřil.
Jemný vánek k němu zanesl oach zajíce, vydal se tedy jeho směrem.
Když už bylo zvíře cítit výrazněji, zpomalil.
Po chvíli uviděl nic netušícího zajíce, připravil se.
Když se stvoření zase začalo past, vyrazil.

Vlk už cítil jen teplou krev a zajíce hned snědl.
S téměř plným žaludkem si lehl do trávy a rozhodl se že bude pokračovat v noci.
Odpolední slunce ho hřalo na zádech a on se zvukem pohybující se trávy a okolní přírody usnul.

Po delší době kratší kapitolka, co si o ní myslíte?
S pozdravem,
Storm