7. kapitola

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Omlouvám se že včera nevyšla kapitola, nestihla jsem to.
Dnes budete mít dvě. Jednu za dnešek a druhou za včerejšek.
Užijte si příběh.

Když zelenooký vlk dovyprávěl příběh, všichni se zvedli a šli si lehnout.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Další ráno jsem šla lovit, dobrovolně. Všichni byli unavení a já se vyspala mimořádně dobře.

Zavětřila jsem a hledala, po chvíli jsem ucítila jelení stádo.
“ Konečně ! „ ulevila jsem si, hledala jsem nejmíň hodinu a nic. Vydala jsem se směrem kde jsem je zavětřila.
Po chvíli jsem narazila na stopy.
Nakonec jsem na ně i narazila byly tu tři statní samci a pět samic z toho byly dvě březí.

Vyhlédla jsem si srnu s poraněným bokem. Přikrčila jsem se a čekala.

Vyskočila jsem a zavrčela.
Běžela jsem za mojí srnou, ano, byla oslabená. Po chvíli se zastavila a rozhodla se bojovat, připravila jsem se na skok a ona couvla.
Vyskočila jsem a dopadla jí na hřbet, zakousla jsem se a nepouštěla. Když sebou trochu přestala zmítat, přesunula jsem stisk blíž ke krku a zase jsem se zakousla, a takto jsem pokračovala.
Když sebou naposledy trhla a skácela se k zemi, pustila jsem a odskočila.

Vítězně jsem zavyla. Vzala jsem srnu a vlekla jí domů. Dělala jsem celkem velké přestávky, byla celkem těžká. Těšila jsem se, rodina se nají.

Vláčela jsem s sebou srnu menším lesem, prošla jsem podél potůčku a vyhledala jsem místo kde jsem mohla bezpečně projít, po čase jsem narazila na mělčí kousek potůčku a přebrodila jsem se, nejprve to vypadalo že srnu neutáhnu a že si jí vezme říční vlk. Po chvíli zápasení jsem jí vytáhla a už mi nic nebránilo odnést jí domů.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Už budu doma, těšila jsem se v duchu. Solar už byl v půlce cesty a já jsem vyrážela když svou cestu začínal. Těšila jsem se jak bude Autumn překvapená, minule také zkoušela sama ulovit vyšší zvěř, ale nepodařilo se jí to.
Derul se o to ani nepokoušel, byl menší než mi.
Těšila jsem se na výraz rodičů.

“ Ulovila jsem srnu !„ zavyla jsem.
Když jsem se, ale otočila neviděla jsem šťastné výrazy rodiny.
“ Mami...? Tati...? Autumn...? „ řekla jsem.
“ Derule...? „ to už jsem zašeptala.

To co jsem viděla,...

Doufám že se vám knížka líbí, je to jen začátek. 😂😋

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro