,,- a pak jsme utekli jen s batůžkama na zádech a byli jsme přesvědčení o tom, že projdeme celý svět, až se dostaneme do Afriky, kde jsi chtěla najít Simbu," vyprávěl sestře Alex a při té vzpomínce na dobu, kdy jim bylo pět a byli odhodlaní utéct z domova, se mu na tváři objevil úsměv. ,,Ty jsi totiž byla jako malá úplně posedlá Lvím králem. Každý večer před spaním nám museli rodiče číst Lvího krále, i když jsi to celé znala nazpaměť a vyprávěla jsi spíš ty, než oni."

,,To si pamatuju!" smála se Beatrice, ale pak se trochu zarazila. Protože ano, tu vzpomínku měla, někde hluboko, a spolu s ní se jí vybavily i všechny písničky ze Lvího krále, když se na něj dívali v televizi. Ale ta vzpomínka byla bez Alexe, který do ní ale také patřil. ,,A jak to dopadlo s tím útěkem?" vyptávala se zvědavě a snažila se zamaskovat své znervóznění. 

,,No, ty jsi říkala, že buď se přidáme k cirkusu, kde bys byla provazochodkyně a já bych polykal ohně, nebo že budeme jako potulní zpěváci zpívat na náměstí ve velkých městech. Teda, zpívala bys ty, já bych tě musel doprovázet na tympány, nebo co jsi to tehdy říkala," uchechtl se Alex.

,,Předpokládám, že bychom zpívali jedině písničky ze Lvího krále?" smála se Bea, a Alexovi chvíli trvalo, než jí přitakal, poněvadž se na ni díval, s radostí naslouchal jejímu smíchu, ale v srdci měl podivnou úzkost. Nesešli se takto poprvé, vyprávěl jí toho už mnoho, ale přesto... nebylo to zkrátka ono. Ještě mezi nimi nebylo to oboustranné, hluboké pouto. Ještě nebyla jeho sestra, ačkoliv... jí byla. Bylo to tak matoucí.

,,Nakonec jsme se ale daleko nedostali. Byla sobota, a o sobotě máma vždycky pekla naše oblíbené sušenky. Takže za chvilku nás dohnala a že nám dá pár na cestu... jenže ony byly vždycky tak dobré, že jsme na jakýkoliv výlet zapomněli a vrátili jsme se domů, kde jich byl plný talíř," dokončil historku pobaveně. 

Beatrice se usmívala a přitáhla si kolena k hrudi. ,,Máma," řekla se zasněním v hlase. ,,Tak hrozně moc mi chybí," přiznala smutně.

Alex vážně přikývl. ,,Já vím. Mně taky."

Podívala se na něj s obavami v očích. ,,Myslíš, že to zvládne? Že se vyléčí?" strachovala se.

Opatrně se natáhl pro její ruku a stiskl ji v té své. Neodtáhla se, naopak mu stisk s jistou úlevou opětovala. Stále pro ni bylo zvláštní, že vedle ní sedí její bratr. Ale bylo to tak hezké, mít po svém boku někoho, kdo vám rozumí se vším všudy. Kdo vám to těžké břímě pomůže nést. Alex jediný to ze všech jejích přátel mohl dokonale chápat. Koneckonců, Gabrielle byla i jeho matka. ,,Určitě," odpověděl jí přesvědčeně, v hlase mu zaznívala jistota. Ačkoliv jistotu neměl. Tímhle si nemohl být jistý nikdo. Ale Alex věřil, že se matka uzdraví. Je to bojovnice. Ta největší. ,,Eileen namíchá skvělý lektvar, co jí pomůže, uvidíš. A máma to zvládne. A zase nám bude každou sobotu péct naše sušenky."

Zasmála se, ale přesto se jí v očích zatřpytily slzy. ,,Díky, bráško," zašeptala.

Alexovi se sevřelo srdce.

•••

Následující dny měla Eileen pocit, jako by se sotva zastavila. Byla neustále v jednom kole - pendlovala mezi hodinami, krátkými přestávkami na oběd, učením u madame Pomfreyové, vařením lektvaru nejen pro Gabrielle Jonesovou, ale i pro sebe, aby vyřešila své problémy se spánkem, a do toho všeho musela dělat úkoly, připravovat se na testy a věnovat se nejen svým přátelům a Rafaelovi, ale i malému Jameymu. Často už se o ni pokoušela hysterie, poněvadž nedostatek spánku s ní také dělal své, byla výbušnější, nevrlejší a často myšlenkami někde úplně jinde.

U madame Pomfreyové se učila připravovat nejrůznější masti, odvary a lektvary, což jí až takový problém nedělalo, poněvadž na lektvary měla přirozené nadání po Severusovi. Co už bylo horší a chtělo to spoustu píle, procvičování a praxe, bylo trénování léčivých kouzel a zaklínadel, ale také i ošetřování pěkně po mudlovsku. Až doteď si Eileen neuvědomovala, jak moc se všichni spoléhají na svou magii a na její jednoduchost, a jak moc to mudlové mají náročné. U nich stačilo párkrát mávnout hůlkou, pronést pár slov a tadá - u mudlů to byl mnohem, mnohem, mnohem zdlouhavější proces. Náročnost pocítila sama na vlastní kůži. Madame Pomfreyová jí vysvětlila, že když se ona školila na léčitelku, také podstoupila proces mudlovského ošetřování. Kouzelník nikdy neví, kdy se mu takovéhle znalosti budou hodit, a není nic lepšího, než poznávat lidské tělo a jeho fungování pěkně postupně, do hloubky a na vlastní kůži. Eileen musela uznat, že na tom něco je, ale bylo to ohromně vyčerpávájící.

Po jedné takové lekci, kdy jí vypomáhala na ošetřovně a ve volném čase studovala anatomii a mudlovské ošetřovatelské praktiky, se madame Pomfreyová rozhodla, že nastal ten správný čas, aby Jamey opustil ošetřovnu. Už byl zdravý jako rybička a také se nudil - nebýt Eileeniny společnosti, hodiny strávené zde by byly nesnesitelné.

Jenže nyní také vyvstala otázka, co bude s Jameym teď? S Harrym už o tom mluvili - rozhodně jej nechtěli poslat někam do sirotčince, na to si jej až příliš oblíbili, hlavně tedy Eileen. A i Jamey vypadal, že by nejraději zůstal s nimi, což Eileen těšilo. Už si na ni zvyknul a jejich pouto bylo zase hlubší než před několika dny. 

Samozřejmě, mohli se domluvit třeba s Molly Weasleyovou, zda by Jamey nemohl bydlet u nich, což by Molly jistojistě víc než uvítala, protože měla mateřskou laskavou povahu a milovala, když mohla o někoho pečovat, ale Eileen se ten nápad až tolik nelíbil. Nechtěla mít Jameyho tak daleko od sebe, chtěla ho mít hezky na očích, a navíc jí pořád nedávalo spát to, co viděla v jeho nitru. Měla potřebu to tajemství rozlousknout, a na to potřebuje mít Jameyho rozhodně u sebe.

,,Nějak to vymyslíme," uklidňovala jeho i sebe, když po své lekci u madame Pomfreyové opustila s Jameym ruku v ruce ošetřovnu a společně zamířili dolů do sklepení, do zmijozelské společenské místnosti. ,,Moje kamarády už trošku znáš, a Alex se Scorpiusem jsou skvělí. Můžeme vyzkoušet, jestli to půjde, ale kdyby se ti u nich v pokoji nelíbilo, vymyslíme jinou možnost, a třeba se přestěhuješ k Harrymu."

Jamey s ní potichu souhlasil. Eileen se na něj podívala; vycítila, že je nervózní, ale vůbec se tomu nedivila. Jamey byl plachý a měla pocit, že je stydlivý od malička, ale ztráta matky a život v naprosto novém prostředí mezi neznámými lidmi to muselo ještě umocnit a prohloubit. O něco pevněji mu stiskla jeho malou ručku. ,,Neboj se, bude to dobré," ujišťovala ho něžně, a pak se usmála. Zastavili se a ona si klekla, aby byla na úrovni jeho očí. To malé dítko vypadalo tak ztraceně. Odhrnula mu tmavé vlásky z čela a ptala se sama sebe, jak může být svět tak krutý a nespravedlivý. ,,Oba dva jsou moc hodní. A kdyby tě zlobili, ty mi všechno řekneš a já si to s nimi vyřídím, souhlasíš?" mrkla na něj a prstem ho cvrnkla do nosu. Zasmál se.

,,Tak jo," souhlasil s ním a krátce ji objal. Eileen si ho k sobě něžně přitiskla a snažila se do toho objetí vložit všechno, co cítila, a co zůstalo nevyřčeno. Jak moc si ho oblíbila, jak moc jej má ráda a že tu bude vždycky pro něj a bude ho chránit.

Když se objevili ve společenské místnosti Zmijozelu, v černých kožených křeslech seděli naproti sobě Alex a Beatrice Jonesovi a na pohovce před krbem se rozvaloval Scorpius Malfoy, jako by mu to tady patřilo. Když Eileen spatřila své nejlepší přátele pohromadě, srdce se jí zatetelilo radostí. Ten pohled ji potěšil tak moc, až netušila, že je to možné.

,,Ahoj, všichni," pozdravila je, když s Jameym došli až k nim. ,,Tak, tohle je Jamey. Ten nejlepší kluk na světě," představila je už jaksi oficiálně a ani jednomu z nich neušlo, jak hrdě se při tom tvářila. Jako by byl skutečně její malý bráška. ,,Tak, Jamey, tohle je Beatrice," Bea si jej okamžitě přitáhla do objetí, což Jameyho zarazilo i překvapilo zároveň, ,,pamatuješ si na jejího bratra Alexe?" Alex zvedl ruku na pozdrav. ,,No a tohle je Scorpius."

,,Čau, brácho," zazubil se na něj a natáhl k němu pěst, aby si mohli ťuknout. Jamey ho váhavě napodobil. ,,Takže nejlepší kluk na světě, jo?" protáhl s úsměvem, když jej Eileen žďuchla do nohy, aby se posunul a oni s Jameym mohli sednout na pohovku. ,,Snad tohle neuslyší Rafael."

,,Mluvil někdo o mně?"

Samozřejmě, jak by se zde mohl nezjevit? Scorpius se posunul ještě o kousek dál, protože věděl, že Rafael si bude chtít sednout k Eileen.

Ta zvedla hlavu a s nervózním úsměvem se na svého přítele zadívala. Zatím nedošlo na žádné první rande a ani spolu netrávili tolik času, poněvadž Eileen nevěděla, kam dřív skočit, a tak se jen míjeli na chodbě, nebo ve společenské místnosti. ,,Ahoj, Rafaeli. Tohle je Jamey, vyprávěla jsem ti o něm. Jamey, tohle je Rafael Nott, můj přítel," vyhrkla poněkud opatrně. Rafael se zazubil, pocuchal chlapci vlásky a přisednul si k Eileen, kterou objal kolem ramen, přitáhl si ji k sobě a políbil ji na tvář. Eileen zdvihla pohled a poněkud provinile se zadívala na Alexe, který před nimi uhýbal očima a díval se do plamenů. Proč se na něj koukáš? okřikla se vzápětí v duchu a honem uhnula pohledem, doufajíc, že si toho nikdo nevšiml.

,,Tak přítel, jo," zubil se Scorpius. ,,Eileen se nám nepochlubila. Ale prosím, hlavně nám nesdělujte žádné lechtivé podrobnosti! Máme tu dítě," zatvářil se naoko zděšeně a zacpal Jameymu uši. Eileen ho plácla přes ruku. ,,No, myslím, že je čas jít. Jamey, nezajdeme štípnout nějaké dobroty z kuchyně? Můžeš se seznámit s domácími skřítky. Jsou ohromně laskaví. Kdybys chtěl, přinesli by ti i pečeného vola," uchechtl se Scorpius.

Eileen se zamračila. ,,No počkej, ale já jsem myslela, že tu všichni strávíme společné odpoledne a zahrajeme si třeba Řachavého Petra nebo -"

Scorpius zvedl ruku, aby ji umlčel. ,,Ne ne ne, ty a Rafael tu hezky zůstanete. Salazar ví, že máš práce nad hlavu, a taky si někdy potřebuješ pořádně odpočinout. A co je lepší, než odpočívat v objetí svého přítele? Takže Jamey, Alex a já si uděláme výlet do bradavické kuchyně," prohlásil slavnostně a vrhl na Jameyho zvědavý pohled. ,,Tedy, pokud budeš chtít, brácho."

,,Tak jo," svolil stydlivě Jamey.

,,Tak se mi to líbí," mrkl na něj Scorpius, zvedl se a vzal ho za ruku. ,,My jsme připraveni. Uděláme si parádní pánskou jízdu. Bude se ti to líbit, Jamey."

Eileen vrhla úpěnlivý pohled na Beatrice a očima se jí snažila naznačit, že jestli odejde i ona, tak ať si jí nepřeje. Ale Beatrice jen stěží zadržovala úsměv a rychle řekla: ,,No, a já stejně musím do knihovny, dopsat tu esej pro Longbottoma. Nudnější odpoledne už si nedokážu představit."

Dívka v duchu zaúpěla. Tohle jí udělali naschvál! ,,A ne že Jameyho zatáhnete do nějakých lumpáren!" zavolala za nimi ještě zoufale, když byli na odchodu.

Scorpius si odfrkl. ,,Pff, my a lumpárny? To nejde dohromady." A pak jí všichni zmizeli a ona tu zůstala sama s Rafaelem. Vlastně nevěděla, čeho se tak děsí, měla ho přece ráda. Ale... ale. Vážně si nebyla jistá, jestli je na něco takového připravená.

,,Milý," poznamenal pobaveně Rafael a přitáhl si ji k sobě blíž. ,,Jak to všechno zvládáš? Musí to být náročné," prohlásil soucitně.

,,Jo, procházka růžovým sadem to není, ale co taky v životě je, že jo," odvětila s trochu křečovitým úsměvem. ,,A navíc mi předevčírem přišel dopis od McGonagallový, že mám až do konce školního roku zakázané výlety do Prasinek. Naštěstí ale byla tak shovívavá, že mi školní trest udělila na ošetřovnu, takže se aspoň budu moci cvičit."

,,Tak aspoň něco. Ale i tak, s těmi Prasinkami, to je otrava. Chtěl jsem tě vzít na rande," povzdechl si.

,,No jo, ale asi jsem mohla dopadnout hůř. Kdyby bylo na Filchovi, už bych visela v řetězech někde ve sklepení," ušklíbla se a Rafael se zasmál. Pak si unaveně povzdechla a váhavě se o něj opřela. ,,Myslíš, že bychom mohli prostě... být potichu? Asi nemám energii na mluvení."

,,A to jsi chtěla strávit odpoledne ve společnosti tvých ukecaných kamarádů," dobíral si ji s úsměvem a vtiskl jí pusu do vlasů.

•••

Cestou do bradavické kuchyně Scorpius vyprávěl Jameymu všechno, co jej jen napadlo. Díky Eileenině Pobertově plánku měl prozkoumanou skoro každou skulinku v Bradavicích, a tak mu povídal o všem, co zažili, i co vyváděla - jeho skoro sestra - Eileen. Jamey se tomu smál a Alex, byť setrvával většinu času v zamyšlení a neustále se vracel k Eileen, tu a tam doplnil nějakou zajímavost a snažil se, aby si jej Jamey také oblíbil.

,,Jéj, omluvíte mě na chvilku?" vyhrkl náhle Scorpius a pustil Jameyho ručku, když v davu zahlédl mrzimorský hábit a medově zlaté kudrny. Srdce se mu při tom pohledu rozbušilo. ,,Prefektské povinnosti," zazubil se, když hodil hlavou ke Kirovi, a snažil se vypadat otráveně, byť uvnitř sebe přímo jančil. Alex chápavě přikývl, tentokrát vzal za ruku Jameyho on a pokračovali v cestě do kuchyně. Malfoy ještě zaslechl, jak mu vypráví tu příhodu s Protivou, a musel se usmát, než se rozeběhl do schodů za Kirem.

,,Kiro!" zavolal na něj. Chlapec se zvědavě otočil a když spatřil blonďáka, jak se žene za ním, rozzářil se jako slunce. ,,Ahoj," pozdravil ho zadýchaně. Toužil mu dát pusu na přivítanou, ale místo toho mu jen krátce stiskl paži. Vstoupili na prázdné schodiště, jež se připojilo k tomu vrchnímu, po němž se vydali.

,,Scorpiusi! Myslel jsem, že dnešní den budeš s Eileen a ostatními," podivil se mrzimor, ale vypadal potěšeně.

Zazubil se. ,,No, trochu změna plánu. Ale to nevadí. Jsem rád, že jsem tě zastihl. Potřeboval bych se tě na něco zeptat," začal trochu nejistě, protože tohle bylo spontánní. Neplánoval to, vlastně předpokládal, že k tomu dojde až o pár dní později, až bude mít v hlavě všechno srovnané a nebude působit jako koktavý idiot... No, ale člověk míní, Merlin mění. Nevadí, nějak se s tím popere.

,,Ano? Co se děje?" zeptal se ho zvědavě a naklonil hlavu na stranu.

Scorpiusovi se zadrhl dech v krku, když Kiro odhalil svou klíční kost a medové vlasy mu spadly do čela. U Merlina, co s ním ten kluk dělal, bylo naprosto bláznivé. A proč to nějak okecávat, proč se vrhat do nějakého velkopanského projevu, jenž by byl stejně vykoktaný a on by se před Kirem akorát tak znemožnil? Ne, půjde rovnou k věci, přesně tak, jak to přeci mívá ve zvyku. Zhluboka se nadechl, nasadil úsměv a rychle a s bušícím srdcem vyhrkl: ,,Půjdeš se mnou na ten ples?"

Kiro se zdál být tou nabídkou zprvu poněkud zaskočený. Nečekal to. Ale pak se zeširoka usmál, až se mu ve tvářích objevily ďolíčky. ,,Půjdu. Moc rád," vydechl a chytil ho za ruku. Scorpius se culil jako pitomeček. Zatáhl ho za roh, aby mu mohl dát pořádnou pusu.