,,Prosím vrať mi tu knížku!" natáhla jsem k němu ruku.
,,Za co?" usmál se. Byl hezký. Měl tmavě modré oči a světle hnědé vlasy. V jeho blízkosti jsem měla motýlky v bříšku, ale nehodlala jsem se s ním dohadovat nad cenou vrácení mé knížky zpět (jasně já vím, že není moje, ale je moje!).
,,Za nic! Vrať mi ji!" skočila jsem po knížce, ale on byl rychlejší a knížkou uhnul. Naneštěstí jsem to ale neubrzdila, zakopla o svou nohu a opět letěla vstříc zemi. Stačil mi však dát ruku pod břicho a zase mě zachránil před polibkem se zemí.
,,Ty si trubka!" zasmál se. Nasupeně jsem se na něj podívala a on se rozesmál.
,,To není vtipný!" zabručela jsem. Postavil mě zpátky na nohy a znovu si prohlédl knížku.
,,Je to jen druhý díl." podivil se.
,,Nepovídej!" zamručela jsem ironicky.
,,Proč máš jen druhej díl?" kouknul na mě zpod vytaženého obočí.
,,Do toho ti nic není! A vůbec... Vůbec tě neznám a ty neznáš mě, nemusím se ti zpovídat!" vystřelila jsem na něj.
,,Jsem Aaron a ty?" spiklenecky se usmál. Rezignovaně jsem vydechla.
,,En." řekla jsem jenom.
,,Teď už mi můžeš odpovědět. " zasmál se.
,,Prostě se mi líbí víc než ten první!" dál jsem upírala pohled na MOU knížku v JEHO ruce.
,,Na můj vkus jsou oba díly až moc popisný." prohodil a otočil knížku v ruce.
,,Tak bys mi ji mohl vrátit!" navrhla jsem a natáhla ruku. Hned jsem ji, ale stáhla zpátky a přiložila si ji na hruď, kde se mi tvořila obrovská bolest, dech se mi zadrhával a cítila jsem, že jsem vykulila oči. Koukla jsem se na Aarona, pořád si prohlížel knížku, neměl ani ponětí co se děje. Napadlo mě, že ještě stihnu utéct, ale hned co jsem se otočila a chtěla utéct, se mi podlomila kolena a já s mírným žuchnutím dopadla na zem. Zapřela jsem se rukama a z hluboka oddechovala.
,,En?" že by si mě Aaron konečně všimnul?
,,En? Si v pohodě?" zajímal se s mírným zděšením v hlase. Podlomily se mi ruce a já dopadla na břicho. Otočila jsem se na bok a schoulila se do klubíčka.
,,T-ta-taška!" dostala jsem ze sebe mezi těžkými výdechy a ještě těžšími vdechy. Když bude dostatečně rychlý třeba to stihnu. Dostal se k tašce a vytáhnul z ní inhalátor. Přiskočil zpátky ke mě a podal mi ho. Natáhla jsem k němu ruku, když v tom mi tělem projela obrovská bolest. Nechtěně jsem se překulila na záda, ruce se mi prišpendlily k zemi a oči se doširoka rozevřely. Další vlna bolesti a já se prohla v zádech, oči se mi samovolně sevřely, nemohla jsem kontrolovat jediný svůj pohyb. Z oka mi vytekla slza následována dalšími. Před očima se mi začal rýsovat obličej. Nejdříve byl rozmazáný, ale pomalu přidával na ostrosti. Celým mým tělem mi pulzovala bolest a z očí tekly slzy. Před očima se mi zjevil pohled na obličej Aarona jen s delšími vlasy. Na sobě měl staré francouzské oblečení a na levé straně hrudi měl kokardu. Byl to jeden z revolucionářů studentské revoluce a za ním se rozprostírala vysoká barikáda. Po chvilce začal mizet a s ním i bolest. Otevřela jsem do teď pevně zavřená víčka a nade mnou se skláněli Aaron a Cory.
,,Už?" zeptala se rychle Cory a já přikývla, ,,Dobře." Aaron mi pomohl si sednout. Chvilku jsem se rozkoukávala a potom mi nastavil ruku, abych se mohla líp postavit.
,,Děkuju!" řekla jsem a oprašovala si kalhoty. Když jsem se mu koukla do tváře, zjevil se mi před očima zase s trochu delšími vlasy a jako jeden ze studentů revoluce, rychle jsem odskočila.
,,Měly bychom jít!" řekla rozhodně Cory, chytla mě za ruku a vláčela k východu. Aaron tam zůstal stát a koukal za náma jako vyjevený JoJo.
Ani jsem si nestačila nic půjčit...

∆∆∆

Ahojte... Jelikož mi jedna dobrá víla napsala do komentu, abych pokračovala a druhej hodnej skřítek mi to řekl naživo, tak jsem zkusila další kapitolu...
Co vy na to?

Pro ty z vás kdo neví co je kokarda je to taková ta placička co nosili revolucionáři.
Něco takového...

A jestli by vás zajímalo jak En viděla Aarona ve svém ,,vidění " tak nějak takto...

Možná hezčeji... Nějak takto...

Fešák, že?!

Jinak každý koment i vote potěší... A každý náznak toho, abych pokračovala taky... ;)

Díky vaše AB