Všechno bylo připravené, detaily doladěné.

Hermiona stála ve svém bytě a prohlížela si svůj odraz v zrcadle. Měla na sobě dlouhé, temně červené šaty z jemné látky, doplněné zlatými šperky a jednoduchým černým psaníčkem, které jí ladilo s černými lodičkami.

Vlasy si nechala divoce rozpuštěné, vlnily se jí kolem tváří a spadaly na ramena.

Po dlouhé době byla se svým vzhledem spokojená. Vrstva make-upu zakryla tmavé kruhy pod očima, které se jí držely z nedostatku spánku a přebytku alkoholu.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Mírně s sebou trhla a podívala se na hodinky. No jasně, už je čas.

Popadla hůlku, kterou si zasunula do podvazkového pouzdra na pravé noze a otevřela dveře bytu. "Už jsem tady."

Blaise obdivně pískl, když ji uviděl. "No teda, Hermiono, já zírám."

Pansy do něho dloubla loktem. "Aspoň zavři pusu." natáhla se ke kudrnaté čarodějce pro objetí. "Ahoj, krásko."

Hermiona jí objetí oplatila. "Ahoj, Pans. Sluší ti to." pochválila černovlásce její výběr outfitu. Zmijozelská královna měla smaragdově zelené šaty se spadenými rameny a áčkovou sukní. Dokonale zvýrazňovaly její úzký pas a v jejím dekoltu by se ztratil ne jeden mužský pohled. Její typické černé linky a bordó rtěnka její temně tajemný vzhled jen prohlubovaly.

Následně se pro objetí natáhla i Daphne. Blondýnka měla vysoký culík a jednoduché pudrové šaty s dlouhým rukávem, doplněné stříbrnými šperky. Vypadala jako víla. "Tobě taky, Daphny." usmála se Hermiona.

S Theem a Blaisem na sebe na pozdrav mrkli. "Tak můžeme?"

"Jasně." souhlasila čtveřice sborově.

...

Hermiona jako ministryně kouzel pronesla uvítací řeč, několikrát se usmála do objektivu pro novináře a po zahajovacím tanci s Kingsleym se pokusila ztratit v davu svých přátel.

Theo s Daphne zrovna ovládli taneční parket, když stála u baru s Harrym a společně sledovali jak Blaise a Pansy plní výzvu, ke které se vzájemně vyhecovali.

"Sázím 10 galeonů na Pansy." Harry stál loktem opřený o bar a v ruce držel sklenici whiskey.

Hermiona zakroutila hlavou. "Nepodceňuj Blaise. Dvacet galeonů."

Harry se zamračil. "Míříš vysoko. Aby tě nečekal tvrdý pád."

"Neměj strach." spokojeně se usmála a upila šampaňského ze své sklenky.

A o co že vlastně jde? Pansy s Blaisem se právě snažili domluvit si rande s osobou, kterou jim vybral ten druhý. S osobou stejného pohlaví.

"Tak zítra." usmál se flirtovně čokoládový Zmijozel na pohledného, mladého kouzelníka, který mu před pár vteřinami na kousek pergamenu napsal adresu pro zítřejší schůzku a vyrazil zpět k baru.

Harry nevěřícně zíral na složený pergamen v jeho prstech. "Poklona, Zabini." pokýval uznale a posunul po baru směrem k Hermioně dvacet galeonů.

Během pár minut se k baru vrátila i Pansy s vítězným úsměvem, který ji nepřešel ani potom, co zaregistrovala Blaise. "Vážení, sledujte a učte se."

Zmijozelka vytáhla pergamen. "Moje schůzka zítra ve dvě hodiny bude sice čistě obchodní, Maya pro mě bude pracovat a už pro ni mám i prvního klienta, jen ten o tom ještě neví. Potěší našeho Drakieho. Vypadá poslední dobou fakt špatně."

Hermioně zaskočilo. "Cože?" vyhrkla ze sebe, zatímco kašlala.

"Draco si fakt potřebuje vrznout." mrkla na ni tmavovláska. "Tak jsem mu to zařídila."

Harry ji pohotově poplácal po zádech. "Díky." věnovala mu úsměv a otočila se zpátky na Pansy. "To... Nemyslím si, že to pomůže."

Pansy nechápala. "Proč ne? Od kdy jsi odborník na mužské potřeby, zlato?"

"Paní ministryně?" ozval se známý hlas za Hermioninými zády. Když se otočila, rozeznala známou mužskou tvář.

"Cormacu!" věnovala mu široký úsměv. "Ahoj! Nevěděla jsem, že se vracíš do Londýna."

McLaggen se usmál. "Jsem tu jen na otočku, irský realitní trh se beze mě chvíli obejde. Říkal jsem si, že jsme se dlouho neviděli. Páni, gratuluju k ministerskému křeslo, Hermiono!"

Hermiona trošku znejistěla pod jeho hladovým pohledem. I když měli jistou minulost, už to dávno vzala voda, proč by nemohli být přátelé? Jsou přece oba z Nebelvíru. "Děkuji." zamrkala na něj se skromným výrazem.

Cormac se mírně uklonil a natáhl k ní ruku. "Prokážete mi tu čest, paní ministryně a zatančíte si se mnou?"

Na vteřinu zaváhala. Pohledem mrkla na Pansy, která přikývla, aby jí dodala odvahu. Pak položila svou dlaň do té jeho a pokračovali na taneční parket.

Musela uznat, že Cormac byl skvělým tanečníkem. Proplouvali sálem jako jedno tělo. Když se hudba zklidnila, zpomalil i jejich krok a čarodějka si uvědomila, jak nízko je jeho ruka. Mírně se napla. Nevěděla, jestli je jí to příjemné nebo ne. Její myšlenky přerušil jeho hlas, který jí zašeptal do ucha. "Vážně moc ti to sluší Hermiono." Jeho ruka sjela ještě o pár čísel níž, rozhodně o dost níž, než se na veřejnosti slušeno. Cítila, jak v tvářích rudne.

"Ehm..." ozvalo se vedle nich. "Řekl bych, že je na čase se vystřídat. Grangerová, smím prosit?"

Nevěřícně otočila hlavu za sebe a její oči se střetly s bouřkově šedýma. S těma, které by si nespletla s žádnými jinými. "Malfoyi..." vydechla překvapeně. Otočila se na Cormaca. "Děkuji za tanec." řekla slušně a pustila ho na znamení, že přijímá Malfoyovu nabídku.

"Je tvoje, Malfoyi." zamručel nespokojeně McLaggen a zmizel.

"Jistě, že je." ujistil ho Malfoy.

Na zlomek vteřiny na sebe hleděli, pak ji Draco jemně objal rukou kolem pasu - o dost výš než před chvílí McLaggen, druhou rukou vzal její dlaň a pomalu ji vedl do rytmu.

Hermionino napětí bylo v mžiku tu tam. Cítila se... příjemně?

"Děkuju..." zašeptala opatrně. Dracovy rysy byly tvrdé a jeho pohled mrazil, ale jeho ruce byly jemné, něžné. Ruka na jejích zádech ji držela pevně a přitom opatrně, jako by se pod jeho dotekem měla roztříštit na milion kousků. Měla strach, že cokoli řekne, zničí tu atmosféru, která mezi nimi byla.

Blonďákovi se na tváři objevila vráska. "Ten hajzl by měl vědět, kde je jeho místo. Osahával tě, jak kdyby jsi byla jeho majetek." odsekl naštvaně. "Je to urážka. A beztrestně tě můžu urážet jenom já."

Hermionou projela vlna hřejivého pocitu a srdce se jí rozbušilo jako o život. On se vážně stará o to, kdo se ke mě jak chová?

"Na druhou stranu, moc nám to neusnadňuješ. Tyhle šaty..." následovala otočka a když se vrátila zpět do jeho náruče, ruka, kterou položil zpět na její záda se setkala s odhalenou kůží.

To bylo o dost horší, než když se jí dotýkal přes látku.

Naskočila jí po těle husí kůže a na okamžik si představila, jak se jí dotýká na holé kůži na jiných místech.

Musela si ale připomínat, že Draco z jejích představ žije jen v její mysli. Tohle byl Malfoy, živý, z masa a kostí, který rozhodně neměl v plánu se jí dotýkat kdekoliv jinde.

Podívala se mu ještě jednou do tváře a pozorně si ho prohlédla. Byl pohledný. Zatraceně, víc než to. Malfoy byl vážně krásnej chlap. Jeho šedé oči měly tak zvláštní barvu, že by se do nich zvládla dívat celou věčnost. A když sjela o kousek níž na jeho rty...

Zděšeně se odtáhla. Musela vypadat jako vyplašená laň, když nechala Malfoye stát samotného uprostřed parketu a utekla na bar vyhledat své přátele.

"Co je?" zeptala se Pansy, když viděla, jak se tváří.

"Panáka." vyhrkla Hermiona. "Potřebuju panáka!" U Merlinových vousů, já chtěla políbit Malfoye!

Spěšně do sebe obrátila sklenku, která před ní přistála a snažila se při tom srovnat svoje myšlenky.

Ráno se musela probudit do jiné reality. No nějakého alternativního světa, kde se Malfoy stará o city druhých a kde ho chce ona líbat. Tohle bylo nebezpečné, moc nebezpečné. Myslel by si, že je blázen, kdyby sklonil pohled a viděl, jak hladově si ho prohlíží.

Pořád cítila jeho konečky prstů na zádech, kůže ji pod jeho dotekem lehce brněla. A zase ta jeho kolínská. Měla pocit, že se jí už navždy usídlila v nose, že už se jí nikdy nezbaví. Motala se jí z toho všeho hlava.

"Hermiono, jsi v pořádku?" zkusila to znovu Pansy, které se ani trošku nelíbilo, jak je dívka bledá.

"Jasně, v pohodě... " položila na bar sklenku od ohnivé whiskey a kývla na barmana. "Ještě jednu, prosím."