Ve stejný čas, ale v jiné části Londýna procházela dívka zahalená v kabátu ztichlou ulicí. Černá látka za ní vlála, jak spěšným krokem mířila do svého cíle.

Pouhý pohled na ni budil respekt, lidé které potkala, jí dobrovolně ustupovali z cesty. Její zelené oči orámované silnou černou linkou nesly příslib smrti, stejně tak jako klapot jejích podpatků připomínal odpočet posledních minut na tomto světě.

Naštvaná Pansy Parkinsonová byla horší než sám ďábel.

S cinknutím výtahu vešla do apartmánu. Téměř okamžitě uslyšela vlídný hlas jeho majitele. "Vypadni." Zněl agresivně a zlomeně.

Pansy se nenechala zastrašit. S klapotem následovala Dracův hlas, po cestě překročila spadenou lampu a velké množství střepů. Vyšla rozbitými dveřmi na balkon, kde našla blonďáka sedícího na zemi, zády se opírajícího o zábradlí s prázdnou lahví v ruce. Bílou košili měl od krve, zranění, která měl na rukou a na tváři však nevypadala vážně, takže se tím nemusela trápit.

Zastavila se těsně za dveřmi a Draco k ní zvedl hlavu. Jeho bouřkově šedé oči byly prázdné, bělmo zarudlé od pláče. Byl opilý.

"Řekl jsem, abys vypadla, Parkinsonová." vyštěkl na ni. "Dřív než budeš litovat, že jsi sem vůbec přišla."

Pansy si založila ruce na prsou. "Drackie... Pes, který štěká nekouše." řekla mu naprosto klidným hlasem. "Navíc, jsem momentálně nejspíš tvůj jediný přítel, takže by ses měl podle toho chovat chovat."

Všimla si, jak omotal prsty pevněji okolo lahve, kterou držel, až mu zakrvácené klouby zbělaly a z jednoho mu začal stékat tenký potůček krve. Přes zaťaté zuby procedil. "VY-PA-DNI!" začal se sbírat ze země, aby ji vyprovodil ze dveří.

V tom však Pansy vytáhla hůlku a s vítězným úšklebkem pronesla inkantaci. "Aguamenti."

Na blonďáka se navalila ledová vlna vody a smáčela ho od hlavy až k patě. Ledová maska, kterou za ta léta dokázala na jeho tváři rozeznat, byla v tu ránu pryč.

"DO PRDELE, PANSY, CO DĚLÁŠ?!!" vyskočil na nohy, kapičky vody mu stékaly z vlasů po tváři až na bradu, odkud kapaly na zem. Pod mokrou košilí se mu rýsovalo pevné, svalnaté tělo.

Pansy se škodolibě zasmála. "Potřeboval jsi trošku zchladit, aby sis uvědomil, jak se mnou máš mluvit." trošku zvážněla. "Takže, můžeme jít dovnitř, dát si čaj a promluvit si? Nebo tady chceš radši umrznout k smrti?"

Blonďák rezignovaně povzdychl a prošel do bytu, černovláska ho následovala. Pár mávnutím hůlky uklidila tu spoušť, kterou zmijozel nadělal a postavila vodu na čaj.

Draco už seděl převlečený na gauči, když se Pansy vrátila do obývacího pokoje spolu s dvěma šálky mátového čaje s příměsí jablek a citronové trávy. Vůně příjemně provoněla celý byt a nesla s sebou uklidňující atmosféru.

Pansy se posadila vedle něj a zkoumavě si ho prohlédla. Dala mu dost prostoru na to, aby začal sám přesně tam, kde sám chtěl. Draco se ale rozhodl klást otázky jí. "Proč jsi přišla?"

"Protože jsi dal Hermioně ten náramek." vypálila svou bombu bez zaváhání.

Blonďákovi se mihlo ve tváři pochopení. Pansy ví. Pansy vždycky ví.

"Draco, jsme přátelé celou věčnost. Znám tě líp, než se znáš možná i ty sám, protože si odmítáš některé věci často přiznat. Tak přestaňme hrát šarády, víš, že to nemá smysl. Momentálně sis udělal dost nepřátel a já tě z toho chci vysekat."

Blonďák svěsil hlavu. "Co všechno víš?"

"V podstatě všechno, ale chci to slyšet od tebe. Viděla jsem tě u Svatého Munga. Jsem upřímně ráda, že jsi v lepším psychickém rozpoložení, než když jsi tam ráno seděl na zemi."

Draco prudce otočil hlavu jejím směrem a zíral na ni. "Ty... tys byla... Ty víš o..." šeptal nevěřícně.

"Drackie, já ti říkala, že vím všechno." Pohladila ho jemně po zádech. "Ano, vím. Bohužel pro tebe, to ví taky Daphne, která slíbila svou sestru pomstít. Takže mluv, protože máš co vysvětlovat."

Vzal to dost poctivě. Od začátku jejich vztahu po konci války až po to, jak se dostala do nemocnice a jak chtěla celou situaci ututlat.

Pansy ho soustředěně poslouchala, občas se na něco zeptala, aby se ujistila, že všechno dobře chápe.

"...když mi řekli diagnózu, nevěděl jsem, co dělat." hlas se mu začal lámat. "Seděl jsem tady, ale měl jsem pocit, že se zblázním a tak jsem šel ven, do nějakýho mudlovskýho baru, někam, kde mě nikdo nebude znát. A tam jsem potkal ji. Grangerová byla v boxu s dalšíma třema chlapama. Dost opilá, ale bylo vidět, že se brání. Když jsem ji v tom mizerným světle poznal... takovou vlnu vzteku jsem nikdy nezažil. Měl jsem chuť je všechny tři na místě zabít. A ona se na oplátku rozhodla, že mě zachrání, že pozná zlomenou duši..."

"Ne, že by neměla pravdu..." poznamenala Pansy.

Draco její poznámku ignoroval. "Ty útoky na ni... Proto dostala ten náramek, abych ji udržel v bezpečí. Aby si mohla přivolat pomoc." zoufale si zajel rukou do vlasů. "Pansy proč všichni, na kterých mi záleží, tak trpí?"

"Draco, kde je Hermiona teď?" tušila odpověď.

"Pryč..." zašeptal. "V bezpečí."

"Neodháněj ji od sebe, na její lásku jsi čekal tak dlouho, tak si nešlap po vlastním štěstí. Pomůže ti se přes všechno dostat."

Jeho výraz byl mnohem víc, než jen zoufalství. "Ty to nechápeš, Pansy? Všichni kolem mě umírají. A neříkej, že to tak není! Matka umřela uvnitř po tom, co otce odsoudili. Svědčil jsem proti němu u Starostolce. Kdyby Astorie neotěhotněla, tak by byla živá! To já ji zabil, Pansy, kvůli mě je mrtvá."

"Takhle nemluv, kdyby tě slyšela, prokleje tě do pekla a zpátky." naléhala na něj a dlaní mu stiskla předloktí.

"Měl jsem se víc snažit, měl jsem udělat víc, někdo musel znát lék. Ale já se místo toho soustředil na to, abych ochránil Grangerovou před Luciusem..."

"Před tvým otcem?" Pansy měla pocit, že se Draco zbláznil. "Zlato, Lucius je v Azkabanu..."

"Není..." zakroutil hlavou. "Je na Manoru. Je to jeden z mnoha jeho geniálních způsobů, jak mi zničit život. Čím dál od sebe budu Grangerovou držet, tím líp pro ni."

"U Salazara, Draco, musíš být takovej pitomec?" zaklela Pansy a podepřela si čelo jednou rukou. "Komu myslíš, že tím prospěješ? Ty se tady upiješ k smrti! Dost klidně bych se vsadila, že Mia se taky někde sjíždí pod obraz, aby zahnala zlomený srdce." vystřelila ze sedačky na nohy a začala popocházet po pokoji. "Kdybys s náma ty jeden idiote mluvil, mohli jsme to už dávno vyřešit!" její hlas se zesiloval úměrně s rostoucím vztekem. "Draco, proč si vždycky myslíš, že musíš být na všechno sám? Jsme přátelé, rodina!"

"Kdo ví, co by udělali tobě, kdybych se s tebou ukazoval víc na veřejnosti..." zamumlal si sám pro sebe. Pansy ho ale moc dobře slyšela.

"Ať táhnou všichni do prdele, já se nikoho nebojím, ať už jsou to lidi z ministerstva, lidi tvého otce nebo snad Smrtijedi, mě je to jedno Draco." zastavila se před ním, dělil je konferenční stolek, o který se opřela dlaněmi a naklonila se blíž k němu. Dívala se mu zpříma do očí a vydávala jasný signál: opovaž se uhnout pohledem a dobře mě poslouchej.

"Mě chránit nemusíš, jasný? A Grangerová je taky dospělá ženská, která za sebe dokáže rozhodovat sama. Takže ji koukej najít a omluv se jí, protože to taky může být tvoje poslední šance.." Draco už se nadechoval, že jí něco řekne, Pansy ho ale rychle utla. "Ne, nezkoušej mi nic namlouvat. Miluješ ji. Miluješ ji zatraceně dlouho a zasloužíš si její lásku, i když si myslíš, že ne. Naše minulost neurčuje, kdo jsme. Nenech si od těch idiotů od Denního věštce namluvit, že jako ex-Smrtijed nejsi vhodná partie pro ministryni. Všech obvinění tě zprostili. A ona si tě vybrala, pustila tě do svýho života a otevřela ti svoje srdce, Draco."

Přerušila jejich oční kontakt, narovnala se a přešla k oknu, ze kterého se zadívala do tmy. "S Daphne to nějak urovnám, jen mi dej čas. Čas je ale to poslední, co máš, pokud jde o Grangerovou. Ráno koupíš tu největší kytici, kterou kdy kdo viděl a půjdeš za ní. Ne, víš co, kup jí radši celý květinářství." otočila se zpět k němu, upřeně ji sledoval z jeho místa na gauči. Usmála se na něj. "Víš, že Astorie by to tak chtěla."

...

Ráno zmijozelská královna procházela Příčnou ulicí s dobrým pocitem z nočního rozhovoru s Dracem. Byla si jistá, že sebere veškerou odvahu, spolkne své Malfoy ego a půjde se Hermioně omluvit. Že před ní padne na kolena, pokud to bude třeba. Potřeboval ji. Věděla, jak moc Draco Hermionu potřeboval.

Procházela zrovna kolem stánku s novinami, když ji zaujal titulek na první straně Denního věštce.

Romione opět spolu?

Naše přelétavá ministryně kouzel Hermiona Grangerová byla včera spatřena, jak si užívá společnost svého ex-přítele a člena Zlatého tria Ronalda Weasleyho.

Dle našich informací spolu strávili celý večer a v pozdních nočních hodinách ministryně opouštěla podnik Pod Vlivem také značně pod vlivem a zavěšená v rameni pana Weasleyho.

Jak a zda vůbec došlo k ukončení vztahu se Smrtijedem Dracem Malfoyem zatím nemáme zprávu.

Přes půlku strany byla vyfocená Hermiona jak tančí s Ronem a září na všechny strany.

"Do prdele!" Pansy zmačkala noviny a naštvaně je nacpala do nejbližšího koše.

"Hej! Musíte zaplatit!" okřikl ji stánkař. Hrubě po něm hodila několik drobných a nasupeně odkráčela pryč.

...

Během chvilky už stála opět ve výtahu a směřovala do nejvyššího poschodí luxusního bytového domu. Stále měla naději, že Draco Denního věštce nečetl, protože se z budovy nekouřilo a ani neslyšela zuřivý křik nebo tříštění skla.

Když vstoupila do bytu, zarazila se v pohybu v momentě, kdy uviděla dokonale upraveného blonďáka v černém, perfektně padnoucím obleku, držícího složky s dokumenty v jedné ruce a svým zlatým perem s monogramem DM v té druhé.

Vedle něj stál vysoký, značně charismatický muž s černými vlasy, pečlivě zastřiženými vousy a těma nejmodřejšíma očima, které Pansy kdy viděla. Jejich barvu podtrhovalo dokonale padnoucí tmavě modré sako, které zvýrazňovalo jeho široká ramena a pevnou hruď.

"Oh, dobrý den, omlouvám se za vyrušení." pozdravila zmateně a po páteři jí přejel mráz, když se na ni ten cizinec usmál, zatímco si ji uznale měřil od hlavy až po špičku bot a provokativně na ni jedním očkem mrknul.

Draco ani nezvedl hlavu od textu, který četl. "To nic Pansy, co bys ráda?" zněl až podezřele klidně a to bylo děsivé.

Zmijozelská královna s klapáním podpatků přišla ke dvojici mužů, ten tmavovlasý cizinec po ní neustále pokukoval. Natáhla k němu ruku a s hlavou hrdě vztyčenou se představila. "Pansy Parkinsonová."

Muž namísto pevného stisku její ruku něžně otočil hřbetem nahoru a letmo políbil, zatímco se jí díval do očí. "Aidan O'Donnell, těší mě překrásná slečno."

Pansy ucítila, jak se jí do tváře nahrnula krev a opravdu doufala, že její luxusní make-up ji nezklame a zakryje začervenání nad tímto gentlemanským gestem.

Rychle se rozpomněla, proč vlastně přišla. Laškovat s Aidnem Zatraceně-sexy-Donnellem může potom. A taky musí zjistit, kde bydlí.

Než stihla něco říct, promluvil Draco, který si jistě všiml toho sexuálního napětí, které v místnosti panovalo. "Pansy, právě jsem se stal většinovým vlastníkem palírny Carrigan, půjdeš to s námi oslavit?"

"Palírny?" zopakovala černovláska. "Draco, už jsi četl noviny?" zeptala se opatrně.

Blonďák se na ni podíval spoza desek s kupní smlouvou, kterou stále držel v ruce a nadzvedl jedno obočí v náznaku otázky, zda je naprostý idiot nebo se ptá vážně. "Proč bych asi jinak kupoval palírnu?"

S klapnutím desky zavřel a své zlaté pero si zasunul do vnitřní kapsy saka. "Děkuji za obchod, pane O'Donnelle." Oba muži si krátce stiskli pravačky "Dovolte mi, abych vás pozval do jednoho velmi příjemného baru kousek odtud." pobídl tmavovlasého muže k výtahu.

Pansy si Draca změřila pohledem a když kolem ní procházel, zachytila ho za paži a zasyčela. "Co to vyvádíš? To se hodláš upít k smrti? Určitě se to vysvětlí!"

"Není co vysvětlovat, je to nebelvírská děvka. Kéž by místo Astorie byla mrtvá ona." zašeptal tak chladně, až z toho Pansy zamrazilo. Tenhle tón znala. Naposled ho u Draca slyšela, když zavrhnul svého otce.

Vzdal to. Vzdal se jí. Byla pro něj mrtvá. Zlomila mu srdce stejně tak, jak on zlomil to její. On to udělal, protože věřil, že ji tím ochrání, mohla jen hádat, jaké důvody měla Hermiona. Nezbylo než doufat, že neudělá nějakou šílenost. Ne, že by snad nákup palírny nebyl dost šílený sám o sobě, ale pořád to nebylo tak zlé.

Vytrhnul se z jejího sevření a následoval pana O'Donnella k východu. "Pansy, jdeš nebo ne?" zavolal na ni, aniž by se otočil.

Zmijozelská královna se otočila na podpatku a následovala oba muže do výtahu.

To, že si nevrzne Draco neznamená, že ona se bude omezovat. Zas tak věrná kamarádka není a Aidan by jí za hřích rozhodně stál.

Nebo klidně i za tři.