Slunce si párkrát vyměnilo své místo na obloze s Měsícem a byl tu čtvrtek. Den jmenování nové ministryně.

Hermiona si dala záležet na tom, aby dnes vypadala co nejvíc seriózně. Vlasy si uhladila do nízkého drdolu, jemně se nalíčila a vytáhla ze skříně svůj béžový kostýmek, který se spíše hodil na dámu ve středních letech, ale dodával jí sebejistotu.

Naposled obešla svou kancelář, aby zkontrolovala, že v ní nenechala žádné soukromé věci, když jí pohled ulpěl na jediné věci, která po ní zůstala - lahev skotské, ze které si před pár dny Malfoy nalil, když za ní přišel s tou nečekanou nabídkou.

Cítila, že se jí do tváří vlilo horko a tělem jí projela vlna energie, jako by stál opět za ní, tak blízko, že mohla cítit teplo jeho těla, každý napjatý sval a jeho horký dech na jejím holém krku.

Ten večer, když se dostala z ministerstva domů, osprchovala se a lehla do postele, jí podobné myšlenky nedaly spát. Horko, které se jí rozlévalo tělem, když si představila, že by ji přišpendlil ke zdi a natlačil by na ni svůj pevný hrudník. Jeho ruka, pevně držící jeden její bok a prsty druhé ruky, které pomalými, nervy drásajícími kruhovými pohyby míří směrem vzhůru po vnitřní straně jejího stehna.

Zmučeně vydechla do ticha své ložnice a sama si zajela rukou do kalhotek s očima zavřenýma, představujíc si, že jsou to právě blonďákovy prsty, které si razily cestu k tomu nejcitlivějšímu místu.

Byla horká a vlhká, připravená pro toho, který byl jen obrazem v její mysli. Propla se v zádech a vzdychla v momentě, kdy její prsty vklouzly dovnitř. Stěny se jí kolem nich sevřely a tělem jí projel spalující plamen. Během pár minut lapala po dechu a šeptala jeho jméno.

Draco...

Když se jejím tělem rozlil hřejivý pocit uspokojení, vyvstanuly jí na mysl vzpomínky na její pokoj v Nebelvírské věži. Vzpomínky na časy, kdy na závěsy kolem své postele musela použít Silencio, aby Ginny nebo někdo jiný nepřišel na to, na koho že to vlastně po nocích myslí.

Jeho neustálé komentáře jejím směrem ji během dne zvedaly ze židle a rozpalovaly doběla, ale večer, když se zhaslo světlo, v ní dokázaly pouhé myšlenky na něj zažehnout úplně něco jiného.

Po Vánočním plese, se proklínala za to, jaké pocity v ní vzbuzoval její nepřítel a odmítala si cokoliv připustit. O rok později už vzdala veškerý vnitřní souboj a ventilovala svůj vztek a frustraci vůči němu při svých večerních rituálech za utlumenými závěsy.

Všechny tyhle myšlenky pak ale uzamkla hluboko ve své mysli, když začala válka. Nesměla se rozptylovat. Musela se soustředit na jejich úkol.

Až do teď. Blízkost jeho těla, horký dech na jejím krku, hluboký hlas a rty těsně u jejího ucha... všechno to, co roky dusila hluboko v sobě si prodralo cestu na povrch a ona to nedokázala zastavit.

Tu noc na něj myslela dvakrát.

A taky tu následjící, stejně jako tu další.

Zpět do reality její - brzy bývalé - kanceláře ji vrátilo zaklepání na dveře, které se následně otevřely a se zářivým úsměvem vešel Blaise, kterého následovali Theo, Daphne, Harry a Ginny.

"Tak je to tady! Jak se cítíte, paní ministryně?" mrknul po ní snědý kouzelník.

Hermiona se usmála a upřímně ji zahřálo u srdce, že ji její nejbližší přátelé přišli dodat kuráž. "Asi... Asi dobře. Jsem nervózní." přiznala.

Ginny k ní přispěchala a objala ji. "Neboj, budeme tam s tebou. Když začneš panikařit, podívej se na nás."

Budoucí ministryně se zasmála. "A vy na mě budete dělat nějaký šílený obličeje a dostanu tak akorát záchvat smíchu. To víš, že jo." otočila se na ostatní. "Vážně lidi, prosím vás, žádný blbosti, je to seriózní událost."

Blaise odněkud ze saka vytáhl obrovské růžové brýle s obroučkami ve tvaru ananasů. "Odhalila nás..." drbnul do Thea a brýle hodil do koše. Stejně tak vyhodil Theo červenou kudrnatou paruku, podobnou těm, které nosí klauni v cirkusu, kterou vzal jen Merlín ví, kde a šťouchnul do své ženy.

Drobná blondýnka jen zavrčela a přihodila do koše duhové dildo s přísavkou. "No fajn, jednorožec ze mě asi nebude."

Hermiona na všechny tři jen nevěřícně zírala s otevřenou pusou. Nevěděla, co říct, nevěděla totiž, jestli má začít křičet, že se úplně zbláznili, nebo se smát. Tak ji zase zavřela a neřekla nic.

Ticho, které je obklopovalo rozbil jako první Theodor. "Tak pojď sem, víš, že my to s tebou myslíme dobře." natáhl k ní své paže, stejně jako zbytek osazenstva a uvěznili ji v pevném, skupinovém objetí.

"Hermiono," oslovil ji Harry, "vzhledem k události z pondělka nechceme nic podcenit, budu stát hned vedle řečnického pultu, kdyby se cokoliv stalo, moje oddělení se o všechno postará, tvůj jediný úkol bude, držet se vedle mě, jasné?" řekl nesmlouvavě vedoucí bystrozor.

Hermiona přikývla, i když v hloubi duše věděla, že by v případě nebezpečí neodešla bez svých přátel.

"Fajn." Harry mrknul na své kapesní hodinky. "Řekl bych, že je čas jít."

...

Jmenování probíhalo v atriu ministerstva za přítomnosti všech pracovníků napříč odděleními, významnými osobnostmi kouzelnického světa a v neposlední řadě za hojné účasti novinářů.

Přítomní stáli okolo vysokých, kulatých stolků, zatímco sledovali vyvýšené pódium.

"... a jelikož vše v životě jednou končí, je na čase předat ministerské křeslo mladé krvi. Neumím si představit nikoho lepšího, než je členka Zlatého tria, která měla obrovský podíl na ukončení války a porážce Voldemorta. Dámy a pánové, děkuji za vaši přízeň, kterou jste mi během let projevovali a pevně věřím, že stejnou přízeň zachováte i naší nové ministryni kouzel, slečně Hermioně Grangerové." Kingsley Pastorek o krok ustoupil od řečnického pultu, natáhl ruku k Hermioně, která stála po jeho pravici.

Ta udělala dva kroky do popředí, aby přijala jmenovací šerpu. Potřásli si rukou za zběsilého cvakání fotoaparátů a se staženým žaludkem se postavila k řečnickému pultu.

Pohledem přejela přítomné publikum, na vteřinu se zastavila na své rudovlasé přítelkyni, která zvedla obě ruce nad hlavu a dala jí najevo, že jí drží pěsti. Mírně se na ni usmála. Děkuju, Ginn.

"Děkuji panu Pastorkovi za krásná slova, dovolte mi také říci pár vět. Je mi nesmírnou ctí stát na tomto místě, jistě všichni víte, že pocházím z mudlovské rodiny a i tak se mi dostalo této obrovské příležitosti, být důležitým článkem kouzelnického světa.

Zastávám názor, že spolupráce, naslouchání a umění kompromisu jsou základní kameny fungující a prosperující demokratické společnosti, stejně tak, jako svoboda projevu a slova.

A protože si velmi vážím všech zaměstnanců na jednotlivých odděleních, ujišťuji vás, že nás nečekají žádné personální změny, i když se v tomto ohledu mé jméno v tisku často skloňuje.

Žijeme ve zlatém věku kouzelnického světa a já budu více než ráda, když tomu tak bude i nadále, díky spolupráci nás všech.

Zároveň bych dnes ráda oznámila, že první smlouva, kterou jako ministryně zítra ráno podepíšu, je výstavba nového křídla Svatého Munga. Obrovské díky patří investorovi, který se rozhodl věnovat potřebné finanční prostředky. Tímto za celou společnost děkuji panu Malfoyovi za jeho štědrost." Blaise, Daphne i Ginny zůstali překvapeně zírat. Theo se jen pousmál a všemědoucně přikývl. Jistě že, ten někdo, komu Draco dlužil laskavost, byl právě tenhle Zmijozel.

Ministryně vytáhla hůlku a mávla s ní směrem k přihlížejícím. Na pultících, u kterých stáli, se objevily sklenice se šampaňským, stejně tak se jedna objevila i na stolku vedle Hermiony. Ta ji zvedla a pokynula směrem k lidem. "Dovolte mi připít na nás všechny a na všechno dobré, co je před námi."

Přejela pohledem obecenstvo, všichni přítomní se na ni široce usmívali, z jejich pohledu cítila neskutečnou podporu.

"A taky mi dovolte připít na vzájemnou toleranci, důvěru a..." její pozornost upoutal muž, stojící vzadu, stranou od všech ostatních. Dokonale padnoucí černé sako, samolibý úšklebek a blond vlasy. Jejich pohled se střetl přesně v okamžiku, kdy řekla poslední slova svého proslovu. "... a na lásku, protože každý si zaslouží být milovaný." I přes plný sál, který je od sebe dělil, v jeho očích viděla záblesk emocí, které ale nedokázala identifikovat. Nebyla to zlost, lhostejnost ani nic takového. Bylo to něco, co u něj nikdy předtím neviděla. Malfoy pozvedl sklenku a rty naznačil přípitek - Na tebe, Grangerová.

Cítila, jak se jí do tváří opět hrne horko, snad vlivem jejich němé konverzace. Snažila se udržet si seriózní tvář, otočila se směrem ke Kingslemu a Harrymu, se kterými si přiťukla a poté upila.

Strhla se lavina dotazů od přítomných novinářů, každý chtěl ulovil rozhovor s novou a zároveň nejmladší ministryní kouzel.

Všeobecný rozruch, který novináři vyvolali, utichl v momentě, kdy v jednom z krbů, které v atriu byly, vzplál oheň a vyvalil se hustý dým. Harry okamžitě skočil po Hermioně a strhl ji k zemi. Všichni přítomní se přikrčili s hůlkami v pozoru, nikdo se neopovážil pohnout se. Jedinou výjimkou byli přítomní bystrozoři, kteří okamžitě uzavřeli krb mříží a rozdělení na dvě skupinky plnili svou povinnost.

Jedna skupina držela ochranná kouzla před pódiem, aby nikdo nemohl zaútočit jak na Hermionu, tak na Kingsleyho, druhá skupina hledala známky nedovoleného vniknutí.

Když se dým rozplynul, na pódiu jen kousek od Hermiony ležela dlouhá, úzká krabička černé barvy, omotaná černou krajkovou stuhou a se štítkem, na kterém stálo Ministryni.

Hermiona, stále krytá Harryho tělem, šokovaně zírala na krabičku. Když chtěla natáhnout ruku, aby ji otevřela, Harry ji pohotově stáhnul zpátky. "Nesahej na to, Hermiono!"

Jako by krabička po vyslovení jejího jména ožila svým vlastním životem, stuha se rozvázala, víko se vzneslo do vzduchu a Harrymu i Hermioně se ukázal obsah.

Byla to jedna obyčejná rudá růže, vypadala naprosto neškodně. Když však víčko dopadlo zpět na pódium, uvnitř byl čitelný nápis.

První květina na tvůj hrob.