Vlivem alkoholu ze mě padala jedna hloupost za druhou, což ti přišlo neskutečně vtipné. Dělalo mi dobře, když jsem tě dokázala rozesmát. Zvuk tvého smíchu však upoutával mou pozornost směrem k tvým rtům, což nevěstilo nic dobrého.

„Na co myslíš?" zeptala ses mě, jako kdybys mi uměla číst myšlenky.

„Na tebe," odpověděla jsem bez váhání a následně se plácla do čela. Rozesmála ses.

„A na co přesně?" chtěla jsi vědět. A věř, že jsem ti to chtěla všechno říct. V ten moment z tebe sálala jakási podivná energie, která mi dodávala odvahu.

„Na to, že bych tě teď nejraději políbila."