Edwin vedl Lily chodbou Azkabanu. "Moc si na tu svobodu nezvykej, zase se vrátíš. Všichni se jednou vrátí, kdo sem vkročí, už neodejde."

Lily ho nevnímala, dívala se všude kolem, aby pochytila aspoň něco užitečného. Kdo vůbec měl být ten, který ji odvede?

Byla vedena do místnosti, kde prvně potkala Jamese s Alicí. Zdálo se jí to jako věky, jako by tehdy byla někým jiným. Azkaban mění lidi, slyšela v duchu známou průpovídku, ovšem nemohla si vzpomenout, kdo jí říkal.

Zhluboka dýchala, netušila, jak dlouho ještě bude moct. Možná ji odsoudí k mozkomorově polibku. Možná rovnou k trestu smrti. Za všechno by si ho jistě zasloužila, stále to ale nechtěl vzdát. Život pořád měl aspoň nějakou cenu.

Vešla dovnitř. Edwin za ní zavřel dveře, už se dalo jen odejít druhými dveřmi. Mezi jimi a Lily stál jediný člověk. Její doprovod.

Nemohla věřit svým očím. Kolena se jí třásla a hlas vypověděl službu. Muselo se jí to zdát!

"Vyhrála jsem?" zašeptala a málem padla na kolena.

"Teprve vyhraješ," otočil se k ní Lucius Malfoy čelem. "Plány se změnily, nemáš ale výhru jistou."

Lily vrtěla hlavou. "To není možné, Pán zla mě chce mít pryč z cesty, Azkaban nebo smrt, to je mu jedno..." zmlkla. Pochopila to.

"Plánům Pána zla stejně neujdeš, nemá cenu se vzpírat. Jdeme pro tebe vyhrát svobodu," přešel k ní Lucius a popadl ji za ramena.

"Ne!" vytrhla se mu. Doběhla ke dveřím a začala na ně bušit. "Edwine! Edwine! Soud není fér, není fér, musíš tomu zabránit!" snažila se přijít s posledním trumfem, ale Lucius jí zacpal pusu rukou.

"Tak zmlkneš už? Kdy ti konečně dojde, že nad svým osudem nemáš vládu?" jeho hlas zněl hrubě a nezúčastněně, jako by to už několikrát dělal.

"Proč to děláš? Půjdeš i proti svým, když řekne? Podívej, jsem jedna z vás," vyhrnula si rukáv, aby vykouklo její Znamení zla.

"Brumbál se tě snaží poslat opět do Azkabanu. Je to on nebo my," pokračoval bez přerušení.

Lily zaťala pěsti. "Brumbál se o svoje lidi stará. Chce pro mě jen to nejlepší. Pokud je tohle to nejlepší, pak si přeji zůstat v Azkabanu."

Lucius se rozesmál. "Znovu ti řeknu, že nad svým osudem nemáš žádnou..."

"Edwine! Chci tu zůstat! Zrušte soud, chci do Azkabanu! Chci tam! Edwine!" mlátila do dveří, aby unikla hrozícímu nebezpečí.

"Nepomůže ti to. Je s námi," vyzradil jí to Lucius.

Lily ztuhla. Byl konec. Neměla šanci. Osvobodí ji a ona umře. Kdyby se snažila, možná by ji poslali zpátky. Stačí soud přesvědčit, že ona tam patří. Pokud se plány změnily rychle, nebude v jejich řadách tolik Smrtijedů a koupených hlasů. Možná byla ještě šance.

Za hrobového ticha se rozešli k druhým dveřím. Lily šla opatrně, protože se sotva držela na nohou. Neměla sílu nic zkoušet, v duchu se ale připravovala na největší představení svého života.

Litovala Alici, že se tolik snažila. Lily jim to teď musela zkazit, aby přežila. Kdyby se dostala ven, už ji nikdo nezachrání. Představila si svoje tělo, jak vychází ze soudní síně. Jeden krok, druhý, třetí, a pak prásk. Zhroutí se na zem bez života.

"Hej," promluvil po dlouhé chvíli Lucius. "I když umřeš, docela tím získáš. Azkaban by bylo jen mučení a po něm už by ses stejně do normálního života vrátit nemohla."

Lily poslouchala a musela uznat, že na tom možná něco bylo. Nedokázala pochopit, jak by mohla zase začít normálně žít s tím, co tu musela prožít. Lucius měl možná sem tam pravdu, ale Lily se zatvrdila. Nechtěla to ještě vzdát.

"Nechci umřít," špitla. "Pořád mám venku lidi, kvůli kterým chci žít."

"Tak na ně, kurva, zapomeň!" popadl ji za obě ruce, aby je mohl přenést pryč. "Myslíš si, že za to mučení stojí? Není čas odejít jako hrdinka? To je přece tvůj osud," přemlouval ji.

Lily se to nezdálo. "Proč to děláš? Co zase hraješ za zvrácenou hru? Chceš, abych se dala zabít, protože pak nebudeš mít výčitky?" vydechla nevěřícně.

Lucius mlčel.

"Ach bože, máš to být ty, že jo? To ty mě máš zabít, jakmile opustím soudní síň," zhluboka dýchala, aby vůbec zůstala při vědomí. "Ale to ty nechceš. Ani tobě nepůjde zabít někoho tak známého. Možná mě nemáš rád, ale zabít mě nechceš. Kdybych ti to dovolila a toužila po smrti, tvoje podvědomí by si to umělo ospravedlnit, že ano?"

Stále mlčel, teď ale bylo vidět, že se třese vzteky.

"Stejně to nakonec uděláš," vzdychla. Nemělo cenu ho přemlouvat, sama věděla, jak uměly být úkoly od Pána zrádné. "Pozdravuj ode mě Narcissu. Řekni jí, že má poslední slova byla, ať to neděláš," vychutnávala si aspoň takový pocit vítězství. Věděla, že vrací špatným lidem, ale aspoň část své bolesti mohla někomu předat.

"Když budeš prosit, udělám to rychle," ukázal jí, že to on má všechny trumfy na své straně.

"Udělej to, jak chceš. Já s tím žít nebudu, bastarde," sykla.

Lucius jí vztekle uzamkl zápěstí ve svých rukách. Pak je přemístil. Lily cítila, jak zima kolem ní už není taková, teď to byla obyčejná ministerská zima. Byla na místě, tady se vše rozhodne.

"Hodně štěstí, Evansová," popřál jí krutě, než ji odvedl do síně plné lidí.

Lily se posadila do křesla, které jí okamžitě spoutalo. Dívala se na všechny kolem. Několik desítek soudců, její přátelé, další neznámí lidé, ti všichni ohromeně zírali, jak v klidu dokázala sedět.

"Dámy a pánové," stoupl si vrchní soudce. Lily ho neznala, podle kývnutí, které ale věnoval Luciusovi, poznala, že on byl ten špatný. Musela ostatní přesvědčit, že je zlá a do Azkabanu patří.

"Dámy a pánové, vítejte u soudního líčení Lily Evansové, kde se rozhodne, zda stráví další čas v Azkabanu nebo ji shledáme nevinnou. Hlasujte, prosím, pečlivě a až po vyslechnutí všech přítomných." Opět se posadil a předal velení ženě po své pravici.

"Soud předvolává Jamese Pottera jako prvního svědka."

V davu jejích přátel to zašumělo. Lily viděla, jak Alice ještě na poslední chvíli něco říká Jamesovi. Zaslechla jen slovo Amélie. Rozhlédla se kolem, Amélie tu nebyla, nemohla jim pomoct. Lily se docela ulevilo, takhle to někdo určitě pokazí. Musela Jamese nějak donutit, aby vybuchl a pověděl nějaké ošklivé věci, které by ji poslaly do Azkabanu.

Dovolila si aspoň naposledy podívat se na své přátele. Alice jediná se snažila podporovat zbytek. Marlene jen schlíple seděla mezi ní a Remusem. Vedle něj seděl Peter, ale vypadal, že nevnímá, co se kolem děje. Proč neseděl vedle Marlene, napadlo Lily. James se právě prodíral k ní dolů do svého křesla.

Lily ale napadl ještě jeden. Sirius. Kde byl? Přišel vůbec? Dostal aspoň jeden její dopis? Hledala ho, než konečně pochopila, že s jejími přáteli nesedí. Seděl o tři metry dál, na úplném konci lavice svědků. Viděla, jak se na ni dívá ustaraně a zmučeně. Musela vypadat příšerně, protože všichni se tvářili tak lítostivě.

"Pane Pottere, povězte nám něco o slečně Evansové," vyzvala žena Jamese. Lily viděla, jak se na ni ještě stihla povzbudivě usmát. Chtěla ji vidět venku z Azkabanu, určitě ale nebyla se Smrtijedy. Lily se výjimečně nehodilo, že jí někdo chtěl pomoct.

"Lily je ten nejlaskavější člověk, jakého znám," začal James, ale zněl jako robot. Jako by ho Alice jen naučila věty, které odříkával.

"Před pár měsíci jsi mluvil jinak," zašeptala, aby mu připomněla tu bolestivou dobu, kdy se málem rozešli.

James se musel pořádně nadechnout, aby zklidnil svůj tep. "Lily jsem si měl vzít, miloval jsem ji pro to, jaká je. Hodná, citlivá a věčná hrdinka."

Lily poznala slova, jež by Alice použila. Píchlo ji u srdce, když pochopila, že ani slovo z toho nebylo původně Jamese. Mnohem více se jí to ale hodilo do plánů. "Znamení jsem vzala dobrovolně."

Mlčel.

"Když jsem ho dostávala, přemýšlela jsem o tom, jak se tě budu moct konečně zbavit. Nenáviděla jsem tě dlouho předtím a nikdy jsem nepřestala," litovala svých slov, ale ještě víc litovala toho, že nemůže použít nějakou dávnou vzpomínku, neboť jí mozkomorové ani jednu nenechali.

"Já tě nenávidím teď," vyhrkl James nahlas. Jak Lily mluvila tiše, tak se Jamesův hlas rozléhal soudní síní. "Byl bych radši, kdyby ses už nevracela."

"Harry umřel kvůli tobě. Byl tvůj," dodala mu Lily poslední kapku. Sama se třásla, ale šlo o její život, musela bojovat.

"Nenávidím tě!" vytrhl se James z křesla a rozběhl se k ní. "Smrtijedka, zklamala jsi nás všechny! Neměla by ses vracet, všechno jsi zničila!" popadl jí za ramena a začal s ní lomcovat.

"Dost! Ticho v soudní síni," mlátila žena do stolu pěstí, ovšem až bystrozoři u dveří museli Jamese odtrhnout od Lily.

"Vždycky jsi v sobě musela mít zlo, nechápu, jak jsem tě někdy mohl milovat," prskl po ní James poslední slova. Jistě je tak nemyslel, naštval se ale tolik, že vůbec nemyslel.

"To stačí!" zahřměl muž, který to měl vést. "Soud předvolává dalšího svědka, a to Marlene McKinnonovou."

Blondýnka se poplašeně podívala prvně na Lily pak na Jamese a nakonec na Remuse. Ten kývl. Marlene tedy sešla schody a posadila se na Jamesovo křeslo.

"Brzy budeš venku, přísahám," zašeptala Marlene k Lily. Pak začala mluvit. "Slavný soude, James se od té chvíle neumí ovládat. Zničil všechny Lilyiny věci a stává se nepříčetným. My ostatní můžeme vypovědět čistou pravdu."

U jednotlivých soudců proběhl šum s několika slovy. Chudák. Vzalo ho to. Nemá to lehké. Nedivím se mu. Všechna tato slova byla pro Lily jako bodající šípy. Musela znovu zvrátit prospěch ve stranu Azkabanu.

"Marlene," začala tichounce, aby si nikdo kromě dívky nevšiml, co říká. "Měl pravdu, vzpomeň si na ten souboj. Zabila jsem lidi a udělala bych to znovu. V noci se k tobě můžu přikrást a zadusit tě polštářem. V Bradavicích jsem nad tím často přemýšlela a je mi líto, že jsem to neudělala." Její vlastní slova jí zněla cize a bolela, ale musela je říct. Nesměli ji osvobodit.

Blondýnka polkla. Bylo vidět, že se snaží přemýšlet, ale stejně jako James se poddává vzteku. Byla stejná, stejně jednoduchá. Lily slavila úspěch podruhé. Marlene neřekla už nic, snažila se neříct špatné věci, ale ani ty dobré nevycházely z jejího nitra. Soud ji tak poslal se posadit, aby mohl povolat dalšího.

"Soud předvolává třetího svědka, Remuse Lupina."

Lily si uvědomila, že Remus se nenechá vyprovokovat jednoduchými řečmi. Musela být krutější. Čeho se bál nejvíc? Lily v hlavě pracně hledala tu chvíli, kdy by s ním víc mluvila. Po Bradavicích se zdálo, že jejich přátelství uvadlo, moc vzpomínek jen s ním neměla. Jednu ale nakonec našla. Remus ležel u Munga a ona mu vyprávěla příběhy. Byl zrovna den po úplňkové noci... To bylo ono!

"Remusi, jestli řekneš něco hezkého, všem povím tvé tajemství," pohrozila mu.

"Klid, trochu blázníš, ale to přejde, až tě dostaneme ven," šeptal jí, ale vůbec nezněl tak sebevědomě.

"Měsíc je zrádná věc," pokračovala Lily. "Často ji bereme na lehkou váhu," mluvila už hlasitě, až ji všichni slyšeli. Její přátelé ztuhli.

"Dost, Lily," zavolala Marlene přes celou síň.

"A během měsíčních nocí se mohou dít jistá tajemství. Čtyři, z toho jedna oběť, tři dobrovolní, společně nocí jdou. Nebojím se mluvit," blábolila, ale jejím přátelům to došlo. Soudu se zdála jako šílená, ale její přátelé to pochopili. Prozradí je.

"Nikdy jsem ti neměl věřit," prohlásil Remus. "Možná jsi opravdu taková. Zlá, stejně jako tvoje Znamení."

Lily se snažila nerozbrečet. Ještě chvíli, ještě chvíli vydržet, v Azkabanu bude moct brečet dost.

Remus se zvedl z křesla. "Nemám, co říct na obhajobu Lily Evansové!"

Soud zahučel překvapeně a nechápavě. Nikdo neřekl zatím nic pozitivního. Jako by Lily byla skutečně zlá.

"Předvoláváme Petera Pettigrewa."

"Vzdávám se své výsady promluvit," řekl ihned, protože ani on sám nechtěl být prozrazen.

"Pak nechť přistoupí Alice Fortescueová," žena to už pomalu vzdávala, ale Alice vstala a došla ke křeslu.

"Azkaban mění lidi, soude," vyhrkla náhle. "Lily by něco takového nikdy neřekla."

Zrzka málem zabrečela, už jí to skoro vyšlo. Alice ale byla optimistická a jen tak něco jí nedokázalo zlomit. Jenže Lily musela.

"Frank tě už podruhé nepožádá," začala. "I prvně jsem ho k tomu musela dokopat," překrucovala pravdu. "A nikdo jiný zájem neprojeví. Jsi bez šance, Alice."

"Já..." Alice se skutečně snažila, ale už ani ona nedokázala věřit, že Lily zůstane tou Lily. Možná by bylo dobře, kdyby jim zmizela ze života nadobro. Jamese by už pak nemusela trápit. Tohle totiž nebyla Lily, jestli se změnila na tohle, pak bylo dobře, že zmizí.

"Já nemám co říct na obhajobu Lily Evansové, soude," prohlásila pevně a zase ze svého místa vstala.

Lily kývla. Vyhrála. Neznala Aliciny důvody, ale byla ráda za výsledek. Zbýval poslední člověk.

"Soud předvolává posledního svědka, Siriuse Blacka."

Všechno ztichlo, když se Sirius postavil. Prosím, šeptala si v duchu Lily. Jenže Sirius sešel schody až ke křeslu. Nevzdal se svého svědectví.

Lily se mu zadívala do očí. V duchu myslela na všechno to, co nemohla vyslovit. Sirius se nezdál být rozrušený. Jako by to chápal. Významně pohlédl na Luciuse Malfoye u dveří a kývl k Lily.

Pochopila to. Kdysi dávno spolu seděli u něj doma. Lily utekla ze soudu jakéhosi Smrtijeda, jehož chytila právě s ním a Jamesem. Jenže Smrtijeda osvobodili. Tehdy spolu probírali teorii, že koho přivede Lucius Malfoy, ten odejde po svých pryč. Sirius si musel vzpomenout a pochopit, že Lily se snaží, aby neodešla.

"Chápu správné, pomáhám jim přenést se přes to a vím, jak zmučenou mučednici mučí tohle řízení," znělo to jako jazykolam, ale Lily se po těch slovech nahrnuly slzy do očí. Četl její dopisy, dokonce pochopil i tohle. Pomůže jí.

"Tehdy jsem se přenesl do místnosti spolu s ostatními. Viděl jsem, jak jednoho po druhém zabíjí a omračuje. Byli to mí přátelé, věřili jí a ona je zabila. Kvůli tobě je Dawlish mrtvý!" zakřičel.

Lily se snažila se neusmát. Dawlish, nikdy ho neměl rád. Lily ho tehdy skutečně zabila, ale to jen proto, že na jeho ruce se stejně rýsovalo Znamení. Sirius to věděl, sám z toho Dawlishe podezíral. Posílal jí tím zprávu. A Lily mu byla neskutečně vděčná.

"Byl to můj přítel," promnul si oči a následně zavrtěl hlavou. "Omlouvám se," otočil se k ženě vedoucí soud. "Nemůžu pokračovat, nevidím na ní nic dobrého," zvedl se z křesla a rozešel se zpět na své místo.

Žena předvolala ještě několik bystrozorů, kteří přežili bitku. Ti vypověděli jen pravdu, která Lily nemohla pomoct. Žádný rozumný soud by ji neoprostil všech obvinění, jinak by vypadal zmanipulovaně.

"Nyní přejděme k hlasování," vstal opět muž a ujal se vedení soudu. Žena se posadila a připravila si svoji ceduli s hlasem.

"Kolik je pro oproštění viny?" zvolal muž.

Zvedlo se pár rukou. Lily mezi nimi poznávala některé Smrtijedy, jiné, kteří jistě dostali dobře zaplaceno. Ti hlasovali vždycky pro propuštění, už když byla bystrozorka, tak si na ně dávala pozor.

"Výborně, kdo je pro Azkaban?" zvedlo se pár rukou. Už na pohled jich bylo méně než na předchozí možnost.

"A kdo se zdrží hlasování?"

Lily poplašeně otočila hlavu k Luciusovi. Ten se ušklíbal a vítězně kývl na Lily. Tahle možnost tu nikdy nebyla, nikdo se nemohl zdržet. Jen dnes. A většina využila.

"Pak je tedy rozhodnuto, Lily Evansová, soud vás tímto zprošťuje veškerých obvinění. Jste volná," usmál se na ni.

"Ne!" zavřeštěla Lily.

"Jste volná, nemusíte se vracet do Azkabanu," na oko nechápal muž, který to vedl.

"Chci do Azkabanu, vraťte mě tam zpátky!"

"Azkaban není holubník, nemůžete si tam chodit, jak se vám zachce," zahřměl zcela rozčileně muž.

To už se ale velení chopil Sirius, přeskočil lavici a doběhl k Lily. "V klidu, Evansová," promluvil na ni. "Má to být Malfoy?"

Zrzka kývla. "Co budeme dělat?"

"Je tu druhý východ, musíme tam, rychle," popadl ji za ruku, ale Lily se zatočila hlava a málem spadla.

"Nemůžou mě zabít, dokud jsem tady. Až vyjdu ven, udělají to, tak počkej," vyhrkla a zatáhla ho za ruku.

Rozruch v místnosti došel vrcholu. Black a Evansová spolu mluvili, vždyť to postrádalo smysl. Stejně tak zbylí přátelé těch dvou jen nechápavě zírali na vývoj situace. Všichni byli v pasti. Nikdo se nemohl pohnout, nikdo nemohl opustit síň, všichni čekali, co se stane. Lucius u zdi čekal, až půjde Lily ven. Pak se jí nalepí na paty a projde s ní až ven. Tam dívka zemře.

"Slečno Evansová, pane Blacku," ozval se rozhodující hlas jejich bývalé profesorky. "Pojďte sem," povolala si je k sobě do rohu místnosti. "A vy také, slečno McKinnonová," dodala, když viděla, jak ji Marlene skenuje pohledem.

Všichni tři se tam nejistě vydali. Za Marlene se okamžitě rozešel i Peter s Remusem. Minerva si tak připadala zase jako v Bradavicích.

"Vy..." začala nejistě Lily. "Vy jste profesorka McGonagallová, že ano? Učila jste mě v Bradavicích, jen nevím co, omlouvám se," sklopila dívka hlavu a čekala, co přijde dál. "Kdybych vás neviděla po Bradavicích, nepamatovala bych si vůbec."

"Přesně tak, slečno Evansová. Byla jste moje nejnadanější studentka a později i něco jako kamarádka. Teď si stoupněte doprostřed skupiny."

Lily tak udělala, už jí bylo všechno jedno. Za chvíli stejně měla umřít, nedalo se uniknout. Otočila se ještě na některé ze svých přátel a pokusila se jim omluvit. Když už nic, chtěla mít aspoň trochu čisté svědomí. "Je mi to líto, ale možná je to vážně dobře. Azkaban mění lidi, mrzí mě to." Podívala se přes mezeru na Luciuse. Čekal tam na ni. "Mrzí mě to, ale o smrt žádat nebudu."

V tu chvíli vypískla Marlene, na to se všichni rozmluvili a snažili se zjistit, o co jde.

"Pane Blacku," otočila se Minerva na Siriuse, "tohle jistě poznáváte, že? Patřilo to panu Potterovi, ale teď patří mně. A já ho dávám vám, abyste zachránil slečnu Evansovou. Nenechte se, aby s vámi jiní hráli své hry. Sbohem," předala mu plášť a otočila se k odchodu.

"Marlene," začal Sirius, ale dívka mu odsekla, že s ním nehodlá mít nic společného.

"Skončili jsme, Siriusi," prohlásila to za sebe i Remuse.

"Pro Lily," vyhrkl Black naštvaně. "Jediná služba, a pak se už nikdy nemusíme vidět," slíbil jim.

Lily nedokázala držet pozornost. Co se to dělo? Kde byli její přátelé a proč tu místo nich byli ti cizí lidé? Proč spolu mluvili tak divnou řečí a proč jim vůbec nerozuměla?

"Je to doopravdy naposled, Blacku," prohlásil pevně Remus. Marlene přikývla a Peter se zatvářil nešťastně.

"Přesně tak. Naposled. Marlene, ty vezmeš Lily kolem Malfoye ven. Nalepí se na vás, tak ho veďte Ministerstvem až do atria. Najděte největší skupinu lidí a přimíchejte se k nim. Pak se k vám dostaneme my. Já vezmu Lily a schováme se. Tebe převezme Remus a postavíte se Smrtijedům, pokud bude potřeba. Petere, ty musíš udělat zmatek, aby se Lucius zpozdil. Musí si myslet, že Lily ztratil z dohledu a ona stihla utéct," naplánoval Sirius.

"První půjde Peter, udělá zmatek, kolem kterého Lily s Marlene jen projdou. My dva, Remusi, půjdeme poslední. A teď mi, Lily, jednu vraž, aby to vypadalo, že jsme se pohádali. Dělej, no tak," pobízel ji.

Lily zesklovatěly oči. Zavřela je, aby z nich mohly dvě slzy nerušeně utéct. Pak se zhluboka nadechla a vlepila Siriusovi facku. Sirius se ublíženě chytil za tvář a povolal k sobě Remuse.

Holky vyrazily. Marlene podpírala Lily, aby nespadla, protože dívka sotva šla. Prošly kolem Luciuse, který se konečně odlepil od zdi a vyrazil v určité vzdálenosti za nimi.

"Proč jsi to všechno řekla?" zajímala se Marlene. Stále byla naštvaná, už ale dokázala pochopit, že všechno není černobílé.

"Věděla jsem to. Koho z Azkabanu vede Malfoy, toho pustí," šeptala dívka. "A proč by pouštěli mě, když mě tam sami zavřeli?"

"Zavřeli tě tam bystrozoři," připomněla jí Marlene.

Lily mlčela a soustředila se na chůzi. "Nenávidíš mě?"

"Proč se ptáš?" vyhrkla Marlene.

"Protože se bojím, že už nebudu mít možnost. Tak co? Nenávidíš?" řekla úplně klidně Lily. V hlase jí druhá dívka nezaznamenala žádnou emoci, a to jí děsilo nejvíc.

"To nemůžu, Lily. Nenávidět tě je těžké a nikdo to neumí. Život bez tebe se tu ale změnil. Možná bude chvíli trvat, než pochopíš, jak moc je jiný," srovnala jí pramen vlasů za ucho a usmála se. "Až někdy budeš chtít vzpomínky zpět, řekni mi. Mám tvůj deník."

"Něco si pamatuji. Jen ne ty nejšťastnější chvíle a většinu Bradavic. Pamatuju si válku, pamatuju si život v ní, ale ne všechno dětství. Pamatuju si, jak mě Severus urazil, ale už ne, proč mě to tolik bolelo. Znám bolest, ne její příčiny," svěřila se jí Lily, než dorazily do atria.

Našly skupinu deseti čarodějů, tam se k nim přimotal Sirius. Lily netušila, jak se tam stihl dostat tak rychle, ale byl tam i s Remusem. Sirius přes Lily přehodil plášť a sám se schoval také.

"Připravená?" zeptal se jí tiše, když nic neříkala. V tu chvíli se k nim připojil Peter a Sirius ho tichými slovy naváděl k výtahu ven. Nastoupili a výtah se za nimi zavřel. Lily viděla, jak Lucius tápe při jejím hledání a jak se rozhlíží, když do atria dobíhal.

"Já," začala slabě, "jsem volná."