Lily si nedokázala pomoct, musela svůj zážitek Peterovi vyklopit celý. Pověděla mu o podivném polibku a o celé zvláštní situaci mezi ní a Siriusem. Nakonec byla ráda, že nemusela myslet na Rabastana. Peter ji trpělivě poslouchal a sám jí dokonce řekl některé věci, co se udály během její nepřítomnosti.

Ačkoliv si Lily nikdy nemyslela, že by jí chyběl normální život, chyběl jí. Zjistila to, když druhého rána zamířila opět za Peterem. Když s ním mluvila, měla pocit starých časů, jako by se nikdy nic nezměnilo.

Nemluvili o těžkých tématech, probírali zejména události na frontě citů a emocí, Lily by skoro řekla, že pomlouvali jednoho po druhém ze svých přátel. Neskutečně jí to ale pomáhalo.

Dozvěděla se o situaci kolem Marlene a Remuse a nedokázala se přestat divit. Asi dvacetkrát toho dne zopakovala, jestli to myslí vážně, že Marlene a Remus. Taky poslouchala o tom, co se tu stalo bezprostředně po jejím odchodu. Jak James vyváděl, Marlene byla k nevydržení a jediná Alice je dokázala uklidnit.

"Vybírala si na to uklidňování hlavně Jamese," slyšela Lily během dalšího dne jejich společného času.

"Fakt? Ještě řekni, že James ublíženě skočil do její náruče, aby se vybrečel."

Peter mlčel a jen se na ni díval.

"To si děláš legraci!" obvinila jo a oči jí jen zářily. "James a Alice?!"

"Tebe to ani trochu nebolí? Vždyť James byl tvůj skoromanžel."

Lily pokrčila rameny a zamíchala kakao v hrnku. "Věříš mi, že ani ne? Bolelo mě, když se na mě vykašlal v Azkabanu, když mě obviňoval po návratu, ale posledních pár dní jsem si na něj vůbec nevzpomněla. Jako by najednou do mého života neodmyslitelně nepatřil," volila slova pečlivě a pomalu, aby neřekla něco unáhleného.

"A víš, že váš společný dům vypálili Smrtijedi?" hodil ji do tvrdé reality Peter.

"Jeho dům, já se pouze přistěhovala, nic víc. Vždycky tam byl pánem on."

"Posloucháš mě? Vypálili ho, když byl James uvnitř. Vím to od Alice, u které teď žije."

Lily pokrčila rameny. "Mě sice nechtěli vypálit, ale málem jsem umřela za poslední čas několikrát. Jsme ve válce, Petere, měli bychom si na to zvyknout."

Tvrdá slova Petera zasáhla. V duchu procházel všechno, co věděl. Alice mu kromě toho říkala i o Lily. Měl by se od ní držet dál, je nebezpečná. Prý ví něco o dělení duší, zařizovala to jako Smrtijedka. Neměl by se k ní vůbec přibližovat. Přemýšlel, jestli nemohla mít v něčem pravdu. Lily byla krutější a zakazovala si empatii, to poznal.

"Lily," pokusil se jí na to zeptat, "Alice mi říkala takové podivné věci. Věci o tobě. Podle ní jsi nebezpečná a jako Smrtijedka jsi pro Vol... Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit... Prý jsi pro něj vyřizovala něco s dušemi. Když mi to Alice říkala, bála se tě, měla ten strach v očích. Měl bych se tě taky bát?"

"Tak proto ten strach," pochopila ta slova, která jí Alice řekla ještě v domě Blacků. Alice teď byla proti ní.

"A ty se divíš? Bojíme se tě tak trochu všichni. Jen si to představ, tajila jsi nám Znamení a my na to za celou dobu nepřišli. Musela jsi mizet na schůze, ale my na to opět nepřišli. Buď jsi byla příšerně dobrá nebo jsme byli úplně slepí."

"Měla jsem to vymyšlené. Když jsem potřebovala odejít, Jamesovi jsem řekla, že budu s Alicí, Siriusovi, že s Marlene. Věděla jsem, že ani jeden se té druhé nepůjde ptát. Marlene si zase myslela, že jsem u Remuse. Nikdy jste na mě nepřišli."

Peter nevěděl co na to říct. Najednou se mu otevíral celý svět dosud nepoznaných lží a podvodů. Lily vůbec nebyla svatá.

"Vadilo by ti moc, kdybychom zašli za nimi? Já... Chtěla bych si všechno vyřešit, než zemřu doopravdy. Ten čas se blíží, ačkoliv teď jsem unikla, znovu už neuniknu," předvedla mu svoji teorii. Sama byla přesvědčená, že měla umřít už před pár měsíci v jeskyni. Jako by se její čas na tomhle světě prodlužoval a prodlužoval, jenže to nemohl dělat věčně.

"Máš v plánu umřít?" nechápal Peter.

"Není to plán, je to neměnná skutečnost. Zemřu a zemřu brzy, tak chci mít vyřešené aspoň základní věci."

"Jaké máš další cíle kromě udobření si Alice a Jamese?"

"Nemám tušení. Už jsem Siriusovi říkala, že se mi nemá snažit pomoct, tak to řeknu i tobě. Užívejte ten čas, co máte, ale nesnažte se něco změnit. Víš, že Narcissu si vzal Brumbál pod ochranu? Má dohlédnout na budoucího Vyvoleného, ale já tomu nevěřím. Sirius ti už říkal o Brumbálovi, že ano?"

"A pořád tomu nemůžu uvěřit. Brumbál přece žije bojem proti Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit."

"No právě," třískla Lily rukou do stolu. "Žije tím a sám zapomíná, že ne všichni jsou mocichtiví magoři s nulovým respektem k lidskému životu. Bojím se, že pro Vyvoleného udělá to, co považuje za správné. A už jsi někdy viděl, aby někdo považoval za správné být vychován Malfoyovými?" dívala se na něj naléhavě.

"Brumbál určitě ne, ale kam tím míříš, Lily?"

"Až se Vyvolený narodí, strhne se něco příšerného. A myslím si, že Brumbál využije situace a sám se zbaví Narcissy i Luciuse. Vyvoleného pak svěří jím vybraným lidem, aniž by se stihl někdo ohradit. Pamatuješ, jak na schůzích vždy plánoval? Tak teď to dělá taky, jen se z těch plánů vytratila lidskost."

Peter mlčel a přemýšlel. Nakonec mu ale došlo, jak to celé je. "Myslím, že moc kazí všechny lidi, ať už jsou na jakékoliv straně."

Lily se na něj usmála. Přikývla. Přesně to si myslela taky. "Nezapomeň, že Brumbál bojoval proti Grindelwaldovi. Říkala mi o tom paní Potterová ještě hodně dávno. Ale ještě předtím bojoval s ním," pošeptala svému příteli. "Měli vize o moci nad světem. Opravdu si myslíš, že by takový muž nebyl schopný zbavit se Smrtijeda a jeho ženy pro svoje vítězství?"

"Takhle jsem nad tím nepřemýšlel," přiznal se Peter.

"No právě. To nikdo, protože Brumbál je přece na dobré straně. Možná ano, jenže špatnými způsoby. Docela se o Narcissu bojím."

Ticho by se dalo krájet. Krutá realita na ně dolehla. Lily a Peter prohlédli. Brumbálovi se nedalo věřit. Byla to podivná myšlenka, ale svěřili by svůj život raději do rukou profesorky McGonagallové, ta aspoň stála na jejich straně, ne na té vítězné.

"V Týdeníku čarodějek psali..." začala Lily.

"Ty čteš Týdeník čarodějek?" nechápal Peter. Vždycky si myslel, že Lily je rozumná.

"Ty nevíš, že Věštec je zmanipulovaný? Tam už se nedozvíš jedinou pravdivou zprávu. Naproti tomu o Týdeník čarodějek se nikdo ze Smrtijedů nezajímal, protože je pod jejich úroveň. Je to snad poslední plátek, který říká nezkreslené informace."

"Jenže o dětech slavných, o krásách mužů a jejich žebříčky. Mimochodem tvůj bystrozor Sirius ho i několikrát vyhrál, pamatuješ, jak se s tím vytahoval?" zasmál se Peter.

"Samozřejmě, že pamatuju. Tuhle vzpomínku ze mě nedostanou ani mozkomoři, to je prostě nemožný. Já se tě ale ptám, kdo je Vyvolený?"

"Ten, kdo zachrání všechny před Tím, jehož jméno nesmíme vyslovit?"

"Ne, je to dítě. Slavné dítě slavných lidí. A o čem měl podle tebe psát Týdeník čarodějek?" navedla ho k odpovědi.

"Takže chceš říct, že v takovém bulvárním plátku se rozebírá vlastně to nejdůležitější?"

Lily vstala a došla do předsíně ke svému Smrtijedskému plášti, ve kterém stále chodila ven. Připadala si tak neohrožená, neútočili na ni, protože byla jedna z nich. Jen jí nesměli vidět do tváře, o to se ale postarala kapuce. Hlídky Fénixova řádu teď nikdo nedržel, bát se nemusela.

Došla zpátky s časopisem v rukou. Pohodila ho na stůl před Petera. Na obálce byl jakýsi usměvavý muž, kterého ani jeden z nich neznal, oba ale museli přiznat, že Marlene by nad obalem slintala. "Strana dvanáct," informovala Petera Lily.

Peter nalistoval stránku s velkým nadpisem Kdo je Vyvolený? a pozvedl obočí.

"Podle našich odborníků," začal číst, "se Vyvolený stále nenarodil. No ano, protože věštba říká..."

"Prostě čti a nemysli, často to pomáhá."

"Fajn, Lily, ale říkám ti dopředu, že je to bulvár." Následně text prolétl očima a nestačil se divit. "Vědí o všech."

"Přesně tak. Obviňují z těhotenství Parkinsonovou, Nottovou, Goylovou, Malfoyovou, Rowleovou a Jugsonovou. My už ale víme, že Jugsonova dcera i Rowleho syn jsou mrtví. A navíc byli starší a nenarodili se hned, to má autorka článku pomotané. Třetí odstavec je ale zajímavější," pobídla Petera, aby četl dál.

"Z ověřeného zdroje informací - to je vtipné, jak může takový plátek říkat slova jako ověřený zdroj informací - víme, že Aurora Nottová včerejšího rána potratila. Mohl za její potrat Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, nebo šlo jen o obyčejný úkaz přírody? O všem vás budeme informovat, vaše K. Grahamová."

"Vidíš? Potratila. Auroru to zničí, šlo o poslední šanci, jak mít dítě. Měla jen jeden pokus a bylo docela pravděpodobné, že při porodu zemře. Tajila to, ale strach ji nutil mluvit. Víš, co tohle způsobí? Všechny ženy čtou Týdeník čarodějek tajně, i manželky Smrtijedů. Začnou se bát a mateřský instinkt je mnohdy silnější než loajalita k Pánovi zla."

Peter bez dechu poslouchal. Copak bylo možné, že si najednou Voldemort zabíjel svoje a někteří Smrtijedi by se mu za to měli vzbouřit?

"Hrozí občanská válka, Petere. A víš, jak takové války končí? Svržením vládnoucího a nastolením nového režimu nebo krvavým potlačením. Obojí potřebujeme."

"To je pravda. Jenže jak toho dosáhneme?" díval se opět na článek a na Lily. Těkal mezi nimi pohledem, přičemž doufal, že dívka něco vymyslí.

"Aurora byla moje kamarádka. Nebo něco na ten způsob. Sama jsem si tím prošla, vím, jaké to je, když žena přijde o dítě. Nabídnu jí pomoc a ty taky," rozhodla.

***

Příštího dne vyrazili brzy. Lily skoro celou noc nespala, nedokázala se soustředit. Pořád myslela na všechno, co se během posledních dní dozvěděla. Kromě jiného také přemýšlela nad Lucindou. Bylo zvláštní, že se objevila přesně ve chvíli, kdy začaly umírat děti. A stejně tak jí zněla v uších otázka od Petera. Svěřila bys svoje dítě tomu Siriusovi, který se s tebou jen někde vyspal a zmizel? Lily mohla zcela jasně odpovědět, že v žádném případě. Proč tedy dostal Sirius Lucindu na starost.

Než odešla z bytu, dokonce si holčičku vzala k sobě, což běžně nedělala. Snažila se dítěti moc neublížit, tomu svému ublížila už docela dost. Opatrně ji chovala a srdce jí splašeně tlouklo děsem, že Lucindě něco udělá. Spinkala roztomile a hluboce. Lily věděla, že holčička má modré oči, něco jí na tom ale nesedělo. Vlasy měla blonďaté, trochu řídké a tak jiné oproti Siriusovým. Jistě, mohly být po matce, ale ne, pokud oči měly jiný nádech než ty Siriusovy. Když ji Lily držela, byla si téměř jistá, že Lucinda není ve skutečnosti Siriusova.

"Ty někam jdeš?" ozvalo se za ní tiše dívčím hlasem, aby nikdo nevzbudil dítě.

Lily uložila Lucindu do postýlky a otočila se na Marlene. "S Peterem máme plány."

"Hele, Lily, já vím, že nejsi tak v pohodě, jak předstíráš. Kdyby sis chtěla kdykoliv promluvit, jsem tu. Nebudu na tebe tlačit, vím, že to nemá cenu."

Zrzka se usmála. "Já vím a vím, že jsem hrozná kamarádka. Odcizily jsme se a to já nechci. Vážně tě nechci ztratit, Marlene, jen se bojím, že to zkazím, že až se dozvíš o něčem, co se uvnitř mě odehrává, tak utečeš a odmítneš mě. Radši budu předstírat, že problém neexistuje s tím, že se nic nezmění. Vidíš to? Nemůžu ani držet dítě, jak se bojím, že mu něco provedu."

"Netuším, co s tebou Peter dělá, ale jen tak dál. Jsi otevřenější," došla k ní a objala ji. "Večer si o tom promluvíme, ano? Nevyvlékneš se z toho."

Lily se usmála a vymanila se z kamarádčina objetí. "Musím jít. Závisí na tom osud nás všech."

"To já vím. Cokoliv, co uděláš, něco změní. Udělej to dobře."

Když Lily odcházela, měla lepší pocit ze sebe samé. Marlene byla kamarádka navždy. Nikdo si nemohl vybrat, jestli jí chce, ale když ji měl, jeho život byl mnohem lepší.

***

"Víš jistě, že tu mám být?" váhal Peter.

"Aurora je milá, určitě tu máš být," ujistila ho Lily, ale hned na to se otevřely dveře a zrzce kolem krku padla nepříliš mladší žena.

"Je pryč," brečela dívka na Lilyině rameni.

"Půjdeme dovnitř, ano?" pozvala se Lily dovnitř a než stihla Aurora cokoliv namítnout, Peter i Lily už zavírali dveře. "Povíš mi, jak to bylo?"

Aurora popotáhla, dovedla dvojici do pokoje a posadila se do křesla. Pokynula jim, aby se také posadili.

"To se ani trochu nebojíš, že nás tu někdo najde?" vyhrkl Peter, když viděl, jak Aurora s klidem bere oba dva do svého domu.

Lily pod stolem kopla do Peterovy nohy, ale Aurora zavrtěla hlavou. "Je mi to úplně jedno. O to nejdůležitější jsem přišla, co víc by mi mohli vzít?"

Peter raději na Lilyinu radu mlčel a nechal mluvit obě dívky. Stejně si ale Auroru prohlížel. Byla hezká, ne tak krásná jako třeba Lily, ani ne tak divoká jako Marlene, Aurora měla zcela jiný druh krásy. Elegantní a ladná, něžná a docela roztomilá. Obyčejné hnědé vlasy k ní tak nějak patřily, modrošedé oči byly stejně tak obyčejné jako vlasy, dokonce i tvar obličeje, ústa, nos i brada byly nezapamatovatelné. Dohromady ale tvořily snad tu nejhezčí dívku, kterou Peter kdy viděl.

"Bylo to v pití, měla jsem to vědět. Pán zla se mnou přece obyčejně nemluvil, proč bych najednou byla zvaná na nějakou sešlost? Neměla jsem to pít, neměla jsem..."

Lily ji uklidňovala, přičemž sama věděla, co Aurora prožívá. Neříkala jí, že to bude všechno dobré, protože nebude. Nikdy nebude. Snažila se ale, jak jen mohla, aby dívka přestala brečet. Nakonec se jí to povedlo a Aurora se uklidnila.

"Perseus zuřil, zkusil dokonce vyhlásit válku Pánovi zla. To dítě pro nás bylo všechno, sama to víš, že tohle manželství nestojí za nic kromě obrovské kopy galeonů a vzájemné úcty."

Peter zmateně mrkal na Lily, jestli mu to později vysvětlí, ale Aurora si jeho výrazu všimla a sama to osvětlila.

"Koupil si mě. Doslova. Dal mojí rodině hromadu zlata za moji ruku, vdávala jsem se hned po Bradavicích a ještě tu noc počala dítě. Pak už jsme spolu nikdy nespali, i tak to byl zázrak, protože u Munga mi řekli, že dítě mít nebudu. Proto mě taky rodiče prodali, jinde by mě totiž nikdo nechtěl. Když budeš mít ještě nějakou otázku, klidně se zeptej," zakončila hořce nad svým osudem.

Lily zavřela oči a v duchu počítala několik náhodných čísel. Auroře bylo ještě pořád osmnáct, vždyť začala chodit do Bradavic jen tři roky po nich, vždycky zapomínala, že je dívka tak mladá a tím pádem i vznětlivá.

"Nebudu ti lhát, Auroro," otevřela Lily oči. "Pán zla by ti to udělal s čistým svědomím, jen doufám, že jste mu válku nevyhlásili. Až přijde Perseus, potřebuji s ním mluvit."

"Je nahoře," zamračila se Aurora.

Lily se zvedla z křesla a ukázala na schody. Aurora přikývla, tak se Lily vydala do horního patra. Už z dálky viděla zavřené dveře na konci chodby. Došla k nim a zaklepala. Nikdo neodpověděl, tak vešla.

"Notte? Notte, já vím, že mě nemáš rád, ale jsem na vaší straně," začala mluvit, když ho uviděla. Asi třicetiletý muž seděl na posteli a díval se na Znamení na své levé ruce.

"Jak nám mohl takhle lhát?" zeptal se jí a ukázal lebku s hadem.

Lily zavřela dveře a přešla k němu. Posadila se vedle něj na postel a také vyhrnula rukáv. "Dělá to přece pořád, lže všem, jde mu hlavně o svůj prospěch. Ale vtrhnout bezhlavě do sídla a pokusit se ho zabít nemá cenu. Věř mi, vím to," ukázala mu stejné Znamení. Najednou věděla, co jí to připomínalo. Sekta, jejíž členové drží pohromadě, poznají se a pomáhají si. A ona pomáhala těm, které sekta zklamala.

"Nenávidím ho. Měl by umřít," pronesl tiše Perseus Nott.

Lily se zlehka uchechtla. "Přesně tak. Jenže proti němu nemůžeme nic dělat, pokud nevíme, co dělá on. Když je Regulus pryč a Rabastan," polkla, nikdy si na to slovní spojení nezvykne, "mrtvý, sama nevím, odkud přijde útok."

"Vím, kam tím míříš. Nemůžu ho ale ani vidět."

"Považ ale," prudce se nadechla, "jak bys ho tím zničil. Jsi jeden z jeho nejvěrnějších, jak by asi vypadalo, kdyby nakonec vyšlo najevo, že jsi celou dobu hrál proti němu? Kolik lidí se po téhle čistce dětí přidá na tvoji stranu?"

Perseus přemýšlel. Pral se sám se sebou, chtěl sice Pána zla zničit, ale nevěděl, jestli by dokázal předstírat. Věrný Smrtijed v něm zemřel spolu s jeho dítětem, které Pán zla zabil.

"Musel bys hrát. Bylo by to těžké, hodně těžké, ale nakonec by se to vyplatilo. Mohl bys předstírat, že stále věříš Pánovi zla, kdežto Aurora ne. Utekla by od tebe, Pán zla by ti pak důvěřoval ještě víc. Když sám podpoříš víru, kterou v tebe má, neprohlédne to. Je stejně zaslepený jako my všichni, pořád je jen člověk."

"Člověkem není už dlouho," odsekl jí Perseus.

"Neříkám, že jeho duše je lidská, ale většinu vlastností má lidskou. Aurora hrát nedokáže, proto musí zmizet, aby na tebe nepřišli," plánovala to, co vymyslela během noci.

"Kam půjde? Nechci, aby trpěla ještě víc."

Lily věděla, že Perseus svou ženu nemiluje, nakonec k ní ale choval něco jako přátelství. Možná si dával za vinu všechno to, co se jí přihodilo, ale v každém případě o něm hned smýšlela lépe. "U Petera je místa dost." V duchu doufala, že Peter se s tím smíří.

"Kdo by to byl řekl, že jednou ta nadějná mladá Evansová bude bojovat proti němu."

Lily si povzdechla. "Nejsem na sebe pyšná, že jsem přijala Znamení, ale stalo se, tak je čas se s tím smířit. Vedlo mě to jinou cestou, ale ještě pořád je čas odčinit naše chyby. Všichni můžeme," zvedla se a poplácala Persea neobratně po rameni.

Nestihla dojít ani ke dveřím, když dostala to slovo, které chtěla. "Ano. Ano, postarejte se o Auroru a já se vrátím zpátky."

***

"Kdy jsi mi chtěla oznámit, že dostanu spolubydlící?" sykl Peter na Lily, když dorazili do jeho domu a Aurora usnula nahoře v patře.

"Nechtěla."

"Ještě lepší, Lily, ještě lepší. Napadlo tě třeba, že nebudu souhlasit?" mračil se.

"Napadlo. Pak bych získala další spolubydlící já. Stejně bys to ale udělal, znám tě, máš dobré srdce."

Peter se dal trochu obměkčit, stejně se ale na Lily stále mračil. "Ani tak se mi nelíbí, žes mě postavila před hotovou věc, příště mě zkus aspoň varovat předem."

Lily se usmála. "Věděla jsem, že to pochopíš. A neboj, příště nás čeká až za hodně dlouhou dobu. Teď si každý musíme vyřešit to svoje. Já už totiž asi vím, čí je to dítě u nás doma."

"To mě tu jen tak necháš?" nechápal Peter a ukázal nahoru.

"Aurora je milá, nic ti neudělá. Teď bude trochu trpět, ale je mladá, brzy ji to přejde. Jako mě. Už nikdy to dobrý nebude, ale myslím, že s takovým spolubydlícím si na ten pocit zvykne za chvíli. Měj se, Petere, dneska jsme udělali správnou věc," dodala a oblékla si plášť.

Byl čas jít domů. A její domov byl právě teď u Siriuse. Dnes večer se nebude schovávat, dnes večer si s nimi všemi promluví.

***

Narcissa četla Týdeník čarodějek a zoufala si. Za jak dlouho se jí asi pokusí dostihnout? A kdy Lucius konečně prohlédne za oponu svého Smrtijedství?

"Bude to dobrý," ozvalo se za ní.

Blondýna se otočila a zavrtěla hlavou. "Nemyslím, že to ještě někdy bude dobrý, Amélie. Lucius bude raději předstírat, že neexistuju, než aby se mu postavil. Divím se, že vůbec mé těhotenství držel v tajnosti."

Amélie se posadila vedle Narcissy a zadívala se do časopisu. "Máš ještě čas. Víš, co všechno se může udát za pár týdnů? Jeden večer a najednou nežiješ v Manoru, ale tady se mnou. V tomhle světě je možné úplně všechno."

"Možná. Možná ještě přijde. Možná přizná chybu a vrátí se."

"Nebo tě jen kryje u Voldemorta. Nikdo přece ještě neví, že jsi tady. Třeba je to jeho zásluha."

Narcissa se zasmála. "Luciuse? Ne, ten není takhle statečný. Nechránil by mě na svoje riziko. Zase tak důležitá pro něj nejsem," v duchu ale doufala, že má Amélie pravdu. Kdyby totiž Lucius tohle všechno dělal pro ně, hned by měla lepší pocit z nastalých událostí.

O činech a myšlenkách Luciuse Malfoye si ale mohla nechat jen zdát.