Eliot nemohl uvěřit, že už to bude měsíc od té doby co Jonathana poprvé potkal. Přetočil se na druhý bok a sledoval Jonathana jak kouká na podvečerní oblohu.

,,co koukáš?" Zeptal se ho s úšklebkem Jonathan a stočil hlavu jeho směrem. Vzájemně si tak koukali do očí.,,se nemůžu na tebe koukat?" Zeptal se a posadil se. Jonathan pokrčil rameny a sledoval ho jak se k němu přibližuje s potutelným úsměvem. ,,jestli mě zlochtaš tak přísahám, že tě hodím tamhle do toho močálů" řekl mu výhružně a na důkaz svých slov ukázal na nedaleký močál. Eliot si hraně smutně povzdech. ,,ach jo, tak nic no" došel k němu a lehl si na něj při čemž zavřel oči.

,,mám tě rád" řekl pak z ničeho nic Eliot a koukl mu do obličeje, zkoumaje jeho bledě modré oči. ,,jakou barvu měli tvé oči před tím?" Zeptal se ho a čekal co mu řekne. Jonathan dlouho přemýšlel než nakonec odpověděl. ,,myslím, že jsem měl dřív zelené oči, ale už si to moc nepamatuju stejně jako si nepamatuju svou lidskou podobu" Eliot chápavě kývl a políbil Jonathana lehce na rty. Ten se do polibku usmál a opatrně se i sním přetočil takže teď byl on ten nahoře.

,,asi to je hloupá otázka, ale kdy máš narozky Eli?" Zeptal se ho a opřel se celém o jeho hruď. Nevěděl proč, ale jistým způsobem ho to uklidňovalo. Eliot se potutelně usmál než promluvil. ,,dneska" řekl jednoduše a čekal na jeho reakci. A, že stála za to.

,,dneska?! Pročs nic neřekl?" Zeptal se ho a napřímil se, takže mu teď seděl na stehnech. Eliot ledabyle pokrčil rameny. ,,nemám je rád tak je neslavým, proto" odpověď jednoduše a přitáhl si Jonathana k sobě pro další polibek. Ten mu i začal polibky oplácet, než mu lehce skousl spodní ret a Eliot tak lehce pootevřel rty. Jonathan toho hned využil a vnikl do jeho pusy jazykem. A tak začala válka jazyků.

Odtáhli se od sebe až když potřebovali vzduch. Oba s úsměvem na tváři. A pak Eliot začal Jonathana přece jen lechtat. Jonathan se začal smát na celé kolo snažil se donutit Eliot přestat.

Eliot se později v noci nedobrovolně vzbudil když ucítil nějaký pohyb. Myslel si, že se Jonathan jen otáčí, ale když viděl jak naříká ze spaní a třese se, i hned pochopil. Tohle neviděl poprvé. Už párkrát se to stalo. Vždycky se, ale hned probudil. Teď i když s ním Eliot zatřásl po třetí tak stále nic. A tak se ho pokusil políbit. Jonathan se probudil a prudce od sebe Eliota odstrčil.

Ten měl co dělat aby se nepraštil do hlavy. Jonathan se mezitím zvedl a poodešel kousek dál od něj. Rukama se objímal a pořád byl v šoku. Eliot se postavil a rychle k němu došel, načeš ho i objal. Jonathan mu zabořil hlavu do krku a zavřel oči. Nebrečel. Jen byl rozhozený.

,,řekneš mi co se ti zdálo?" Nenutil ho jen by chtěl vědět co ho trápí. Jonathan si položil bradu na jeho rameno, oči stále zavřené. ,,o tom dni kdy se to stalo. A o tom co se stalo po tom.." mezitím co Jonathan mluvil a se oba přesunuli spět k místu kde spali a Eliot si lehl a nechal Jonathana aby si mu lehl do klína. ,,myslíš... Myslíš, že se jednou vrátím spět? Jakože nebudu vypadat takhle a budu tě mít moc rád jako člověk?" Zeptal se ho smutně Jonathan. A koukal při tom na noční oblohu.

,,já myslím, že jo" odpověděl a lehl si k němu. Tmavovlásek objal druhého chlapce kolem pase a ještě než Eliot usnul zašeptal. ,,kdybych mohl jen něco pro tebe udělat..."
.
.
.
.
625 slov