Můj rozhovor s ředitelem po mém zařazení byl více než užitečný.  Rozhodně mi spadl kámen ze srdce když mi dovolil být většinu času jako on.  Čím déle mě tíží prokletí tím hůř se mi žije v mé vlastní kůži.  Připadá mi to jako včera a přitom už jsou to tři roky od doby kdy jsem ještě byla já. Tři dlouhé roky a připadám si jako bych byla o padesát let starší.

Po té scéně našich oblíbených pobertů jsme se vydali do Nebelvírské věže. Ten kdo navrhoval tenhle hrad měl očividně úchylku na schody. Tolik jsem jich neviděla už dost dlouho a ještě ke všemu samovolně měnili místo. Když už jsme se dostali před obraz co hlídal vchod myslel jsem, že padnu a už nevstanu.
Ještě, že nám kufry odnesli skřítkové jinak si neumím představit jak je sem tahneme.

Ticho které panovalo nikdo z nás nechtěl porušit, jako bychom se báli že se strhne hádka.
,, Jaké je heslo? "zeptal se rozespale obraz když nás zahlédl.  Buclatá dáma, nevím jak se zrovna tahle rádoby umělkyně dá spojit s Nebelvírem ale už je to tak.

,, Lví srdce." řekl Remus napůl nám a napůl obrazu. Heslo k Nebelvíru  sedí ale já bych to nikomu z nich  dobrovolně neřekla.
Společenská místnost byla přesně taková jaká se dala čekat.

Hodně červená a  zlatá.  Pár křesel a gauč, k tomu jsem hned zamířil a sedl si. Sledoval jsem oheň a pomalu se začal měnit. Do pokoje musím jako ona.

Jak já Liamovi závidím, že bude bydlet s Poberty i když by to znamenalo být na jednom pokoji se Sirius. 
On tam bude mít určitou svobodu. Aspoň někdo z nás.

,, Samantho, jsi v pořádku? "zeptal se Liam starostlivě. Nevím jak přesně ale vždy hned pozná kdy jsem se změnila. Asi nějaký šestý smysl.
Vždy pozná kdy se má obrnit proti jejím jedovatým řečem.
Tohle jsou ty okamžiky kdy si připadám jako naše matka.

,, Samozřejmě, Jdi do pokoje." řekla jsem klidně a prohrabla si vlasy. ,, Já do svého také za chvíli půjdu. "

Liam přikývl a s Remem odešel do jejich  pokoje.  Na schodech se ale ještě zastavil a otočil na mě.
,, Dobrou noc, sestřičko. " řekl tiše a odešel.

,, Tobě taky, bráško." odpověděla jsem téměř neslyšně a zavřela oči.
Tichošlápek sebou plácl vedle mě  a já se otočila na Jamese aby ho odtahl než mu něco neúmyslně udělám, on se  jen úšklíbl.
Vydal se také pryč ale předtím než nám zmizel z dohledu se otočil na Siriuse.
,, Moc ji neprovokuj Casanovo ať tě ještě nemusíme táhnout na ošetřovnu." řekl provokativně a odešel.

,, Casanova?" zeptala jsem se pobaveně a pozvedla trochou obočí.
Že bych měla to štěstí narazit na školního děvkaře hned první den, pomyslela jsem si sarkasticky. 

Proč já mám na tyhle typy vždycky kliku. Každý kluk co o mě kdy projevil zájem byl děvkař.
Asi to bude můj osud ale na druhou stranu je to nejspíš dobře. 
Takovýmu typu kluka jen tak něco neublíží.

,, Tvrdí se to. "řekl nevinným hlasem a posunul se na gauči ještě blíž ke mě. Ostražitě jsem si ho  prohlédla.
Měla bych se před ním mít na pozoru ale já už toho mám dost.
Rezignovaně jsem si povzdechla. Už mě nebaví trávit každý rok tak jak to bylo do teď. 
Vždycky si mě vybral největší děvkař a nedal mi pokoj dokud se semnou alespoň jednou nevyspal nebo nedošlo na souboj.
Teď ale už mám jen jednu z těch možností.

Navíc, je tak špatné chtít alespoň na chvíli v něčí náruči zapomenout na vše co mě trápí a tíží. Dopřát si trochu té zdánlivé normalnosti?

,, Fajn... "řekla jsem zamyšleně a podívala se mu do očí, měli barvu bouře která ve mě zuřila. Emoce se navzájem prali ale jedná vyhrávala. ,, V tom případě máš určitě i nějaké své místo.."

Úšklíbl se a přitiskl se tělem k mému boku. Cítila jsem žár který sálal z jeho těla a i já pomalu roztávala. Položil mi jednu ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě tak natěsno, že se mi dech zadrhl v krku. Otočila jsem se na něj a když jsem uviděla jeho rty neodolala jsem. Naklonila jsem se a dravě ho políbila.

I přes počáteční šok se do polibku ochotně přidal a ještě ho prohloubil. Jeho ruce byly náhle všude a on mě opatrně, jako bych se mohla rozbít, pokládal zády na gauč než na mě nalehl.

Jeho rty měli specifikou chuť, nejsem schopná jí k něčemu přiřadit ale je neodolatelná.
Možná jsem našla svou novou závislost. Stálo mě spoustu sebezapření se od něj odtáhnout.

Rty mi stále ještě brněly a jeho přítomnost otupovala moje smysly. Věděla jsem, že pokud to nezastavím teď tak ten gauč pokřtíme způsobem, který by se ředitely určitě nelíbil. Navíc nestojím o to aby nás v té situaci nachytal můj bratr.
To by byl trapas jako kráva.

,, Už bych měla jít. "řekla jsem zastřeně a odtahla se od něj na druhou stranu gauče. Sledoval mě zmateně a já se při  jeho výrazu musela usmát. ,, Pokud máš zájem pak si mě v pátek večer najdi."
Zvedla jsem se a odešla po schodech do dívčí části. Najít můj pokoj mi už nedalo takovou práci.

Ta cedule s mým jménem tam přímo řvala. Otevřela jsem dveře a uviděla dvě postele. Na jedné spala nějaká zrzka, druhá byla prázdná a stál u ní můj kufr.Tak na tuhle zrzku má James zálusk. Tak to jsem u něj stejně jako černovláska neměla vůbec šanci.  Ráno se budu muset podívat na to jak vypadá. Určitě to bude zajímavý kousek.

Jinak byla místnost docela prostá laděná do barev koleje a největší pozornost budili dveře. Tam bude určitě koupelna. S tou myšlenkou jako by na mě dolehlo všechno co se dnes stalo.

Vzala jsem si o pár čísel větší tričko a šla se ještě osprchovat. Úplně na sobě cítím jak se mi lepí košile k zaschlé krvy. 
To ale nebyl jediný důvod, potřebuju se zahřát. To co se odehrálo před chvílí se Siriusem mě sice rozehřálo ale ne tak jak bych potřebovala.