Do mlhavého rána zazvonil budík, který po chvíli utichl. Patřil středně vysoké hnědovlasé dívce, s konečky vlasů zbarvených do modra.
Protáhla se a odkryla zvláštní řetízek s vlkem který měl oko z modrého kamene.

“Snídaně!„ ozvalo se z kuchyně a dívka si bleskově oblékla bílé tričko s vlčí tlapou zbarvenou do šeda a černé džíny, a seběhla dolů a cestou ještě stihla vzít modrou tašku.
Seběhla do kuchyně, a na stole byla přichystána snídaně v podobě celozrnného chleba a pomazánky s okurkou.
“Díky,...„ zamumlala ospale a kousla si.
“Dneska přijde pro tebe Safíra?„ zeptala se ji mamka.
“Jo, měla by tady být do deseti minut.„
Dívka se prudce zvedla a uklidila talíř do dřezu, a běžela do koupelny udělat ranní hygienu. Sepnula si modré vlasy do koňského ohonu a vyčistila si zuby. Do toho jí zazvonil mobil se zprávou od Safíry že bude mít zpoždění.
“Překvapivě, „ usmála se pro sebe.
Po chvíli.
“Storm ?„ zeptala se mamka.
“Jo?„
“Už je tady.„
“Fakt ? Ok, už jdu.„
Proběhla chodbou, rozloučila se s mamkou, popadla bundu a tašku. Už byla venku a mluvila s její nejlepší kamarádkou.
“To byl fofr.„ smála se Safíra.
“Jo, to byl.„
“Z čeho dnes píšem? Vím o matice, tam je ta phytagorovka, z angličtiny taky. Ještě něco?„ ptala se Storm.
“Podle mě, ne.„
Už na sobě měla bundu a ještě si na záda hodila těžkou školní tašku.
Podívala se na svou nejlepší kamarádku, která se zamyslela.
“Hej, človeče, jsi v pořádku?„ zeptala se.
“Jj. Jdeme.„ Odpověděla jí Safíra. Storm ještě  zamávala mamce, a vyrazili.
“Kolik je?„ zeptala se.
“Ehmmm, počkej ... 7:30, měli bychom si pospíšit. „a zrychlili.
Začalo se rozednívat a my jsme se po deseti minutách objevili před školou.
Měla na bílo natřené zdi, s velkým nápisem nad dveřmi Yukonská Základní Škola. Čekali jsme na zvonění, a povídali si.
“Crrrrrrrrr...„ ozvalo se.
“Nenávidím to zvonění.„ zaklela Storm.
“Myslíš že já jo?„ ozvala se Safíra.
“O čem se ti zdálo?„ zeptala se hnědovlasá dívka.
“ To jsem ti chtěla říct,... Noooo, mluvila jsem s nábytkem a mrkví. „ dívky dostaly záchvat smíchu.

Otázka pro Anež: Tak co, pamatuješ ? Napiš prosím tě do komentářů jak jsi na to zareagovala. Moc by mě to zajímalo.

Vešli do školy, a podél stěn byly naskládány skříňky. Dál byly učebny s čísly. V prvním patře byly stovky, potom dvoustovky a ve třetím třista.
“ Kde jsme teď ? „ zeptala se Safíra když dorazili ke společným skříňkám.
“Ach jo, počkej. 345, matika. „ odpověděla jí kamarádka.
Se zaklením vyšly všechny schody, a po chvíli začala i proklatá hodina plná rovnic a odmocnin.

To by bylo vše pro tuto kapitolu. Tyto kapitoly budou mít cca 400 slov, takže nic moc. Jo, a Anež nezapomeň napsat. 😏.