Déšť nezastaví potok mých slz,
Mé hořkosti kterou vytváří má zlost.
Déšť nezastaví to věčné přemýšlení,
O tom
Co je a není..
Oheň nepohasí mé vzpomínky,
Planoucí ze vzdálené minulosti.
Oheň nepohasí tu bolest,
Která tu ve mě
stále jest..
Láska mě nedonutí změnit své pocity,
Svůj postoj k myšlenkovému ohňostroji.
Láska mě nedonutí vzdát se své víry,
Přičemž jsou započaty i mé vlastní touhy.
Vítr neodnese ten velký balvan,
Nesouc mé hříchy..
Vítr odnese jen drobné pírko naděje..
Které je již dávno pryč.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro